Šašek a královna

Diváci, kteří nechtějí připustit, že Chytilová se nedopuští pokusu převést Polívkovu hru na plátno, nýbrž ji používá jako bázi pro vytvoření nového, vícevrstvého a přece dokonale konzistentního díla, přicházejí o mnohé. S ohledem na obsah nelze směrem k autorské dvojici neutrousit: To se tedy dva sešli. Chytilová ještě v plné síle a Polívka ještě jako Pan Šašek. Madam Poullain to dokonale tmelí. Bav mě! Uprostřed prašivé civilizace nietzscheovský zápas vůle dvou nadlidí: Šaška a Královny. Jen takovéto persony (a jen spolu?) mohou přemáhat vládu tupého mačismu, totožného se servilitou. (Opravdu je Chytilová zlou feministkou? V králově suitě hrají prim staré báby - vždy nejlítější strážkyně statu quo.) Nebo jinak: Šašek a Královna: Příroda ve své dvojakosti, trojakosti a Člověk ve své u-Bohosti. Nebo je Královna naopak Šaškovou Ideou? Každopádně je to Královna. Rovin, na nichž by bylo lze toto dílo vykládat, je mnoho a psychoanalitik by si jistě zgustnul na obou autorech. Těší mě, že je to zrovna můj oblíbenec Brodský, u Chytilové neobvyklý až rušivý zjev, který zde obrací mínění k pravosti: "Vždyť je normální." Více významových vrstev má i evropské složení: královský pár Němec - Francouzka, Čech šašek. (Srov. též zlobný dialog m. Poullain s "Rusem" Šteindlerem ve Vyhnání z ráje.) Mimochodem: "...jsou tady zase z Německa. Zase se bude střílet. Takže Jarda, Tonda, ať se neukazujou..." "...Wunderschön...Paroží...Alles echt!" Při scéně s výměnou rolí ("Hraj krále!") jde do tuhého, je to vrchol všeho, aniž by ovšem směrem ke konci došlo k polevení. Pak probuzení a všechno začíná znova. Ne. Všechno je jinak. Závěrem dotáhla Chytilová původně Polívkovu hru k naprosté genialitě, paradoxně tím, že tak trochu popírá sama sebe. "To je sen!" A poslední vteřina před titulkami je vždy její silnou stránkou. (05.07.2011)

Divadelní hru jsem naneštěstí ještě neviděl. K filmu jsem přistupoval s jistými rozpaky, které však byly po pár okamžicích zahnány do kouta. Hodně se v jeho souvislosti (a vůbec Šaška a královny jako celku) hovoří o Polívkovi, kterému jako divadelnímu herci, komikovi a hlavně mimovi role v obou jejích polohách opravdu sedla (však si ji taky pro sebe napsal, že ano), ale u mně jej o dost převyšuje Chantal - obě polohy její role jsou hereckým koncertem s graciézní artikulací v obou jazycích, uhrančivými a nenávistnými pohledy, nádherným smíchem a živočišnou (přesto aristokratickou a elegantní) erotičností sršící z každého jejího pohybu, pohledu či slova. Nádherná role pro nádhernou ženu a skvělou herečku. Dobře a nápaditě zpracovaný příběh o moci, bezmoci, lhostejnosti a potřebnosti. A Kodetův němec je fakt k popukání. "Klesám k zemi, jíž zároveň opouštím!" (09.01.2009)

Šašek a královna je vizuálně propracovaný snímek Věry Chytilové s Boleslavem Polívkou v jeho životní roli šaška týraného samolibou královnou v podání Chantal Poullain. Snímek vznikl zfilmováním slavné divadelní hry divadla: Husa na provázku a snaží se postihnout dva odlišné životní postoje, vztah moci a podřízenosti, střet mezi despotou a svobodným tvůrcem, polaritu lásky a nenávisti, života a smrti. To vše je zachyceno prostřednictví dialogů, pantomimických výstupů i originálních gagů kruté královny a jejího šaška. (12.04.2013)

Když jsem na Šaška a královnu chtěl kdysi dávno ještě za totáče koukat když běžel v TV, naši mi říkali, že to není film pro mně. Měl jsem tak nějak zafixováno, že to tedy bude krvák, či tam bude nějaká ta nahota... Přešla léta, komunisty odvál čas - eh co to plácám..., komunisté už nám zase skoro vládnou a já konečně tenhle film viděl. A už chápu, tehdy to fakt nemělo cenu nechat mně na to koukat po televizních novinách jen co odlétla zeměkoule a skončil pan vajíčko s pásmem reklam.... Je to spíše pocitová záležitost, ten děj je opravdu nepodstatný. Podobně jako ostatní i já a to opravdu nevím proč, Chantal nějak moc nemusím, ale tady byla skvostná a krásná. Když se proháněla loukou na koni s vlajícím rudým závojem ve větru, byla opravdu mysteriózní bytostí a královnou. Škoda té občas zbytečné afektovanosti a drsnosti, které tam pro roli královny bylo na mně moc... Bolek byl super tradičně jak jej známe. Jen mne mrzí, že si své filmy tak nějak vyplácal na konci osmdesátek a v začátku devadesátek. Sedím na konári, Kalamita, Kurva hoči a úžasné Zapomenuté světlo... Pak už to začalo jít z kopce a z kopce to jít bohužel nepřestalo... Filmu dodal skvělou atnmosféru Švihov, tehdy tak jak tomu bylo skoro na každém hradě notně zhuntovaný a neudržovaný. V době natáčení byl ač je to vodní hrad se suchým vyschlým příkopem... Když to tedy shrnu, čekal jsem víc, ale v podstatě jsem spokojen. Dávám tedy za tři mravence. * * * (31.07.2018)

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. (20.12.2022)