Lev s bílou hřívou

Od Vláčilova Koncertu na konci léta je Jirešův Lev s bílou hřívou po letech opravdu vynikajícím životopisným dílem. Brilantní Luděk Munzar v roli Leoše Janáčka, jemuž stejně vynikajícím způsobem sekunduje Jana Hlaváčová v roli manželky. A jako vždy skvělá Magda Vašáryová. Kupodivu (pro mě) byla na tu dobu výborná i Veronika Žilková, a také Zlata Adamovská. Působivou poetiku filmu umocňuje střídání lyrických a dramatických scén virtuozně podmalovaných hudbou, která takto neoddělitelně splývá s dějem. Opravdu úžasný a neprávem zapomínaný film. (11.03.2012)

Zajimavy vysek ze zivota jednoho z nasich nejuspesnejsich hudebnich skladatelu. Ne, ze by se jednalo o film, ktery bych si chtel poustet dvakrat do roka. Jedna se ale o velmi dobre natoceny film a Munzar v roli Janacka podava dost mozna jeden ze svych nejlepsich hereckych vykonu. Nepravem opomijeny film. (23.04.2020)

Na podrobné seznámení s životem Leoše Janáčka se teprve chystám, a tak nemůžu říct, jestli je v tomto filmu něco jinak, něco významného chybí či něco vybájeného přebývá. Říct ovšem můžu, a to bez jakýchkoliv obav, že Lev s bílou hřívou je špičkový snímek s přímo hmatatelnou atmosférou. Vděčí za to stejným dílem Janáčkově hudbě stejně jako poetickým obrazům Jaromila Jireše a bezchybnému výkonu Luďka Munzara. Film není o tom, co a kdy Janáček skládal. Je o tom, jak se při skládání cítil, o velké touze, o (ne)naplněné lásce, o chuti do života a o síle. A toho všeho si užijeme vrchovatě a navíc to působí tak autenticky. Výborné. Z životopisných filmů o českých skladatelích zatím ten nejlepší (Vláčilův Koncert na konci léta a Krškův Z mého života jsou také dobré, ale výhrady jsem měl). (16.03.2014)

Pokud někdo o Janáčkovi nic neví a jeho hudba se mu nelíbí a přesto tento film sleduje, snadno se mu může udělat nevolno. Pan Jireš vylíčil Janáčka tak, jaký skutečně byl, včetně složitého vztahu s jeho ženou. (Není divu, že manželství které prošlo ztrátou obou dospělých dětí, nebylo právě harmonické). To poznal patrně každý, kdo se kdy o Janáčka a jeho práci hlouběji zajímal. Ve filmu jsou zajímavě zobrazeny inspirační zdroje pro mistrovu tvorbu a složité okolnosti, za nich vznikala jeho nejznámější díla. (01.07.2007)

Moje milovaná záležitost. :) Filmový epos Jaromila Jireša, v němž se Jirešův režisérský talent dokonale mísí s genialitou páně skladatele Leoše Janáčka a taky s precizním herectvím Luďka Munzara. V této době Munzar již měl za sebou spoustu jedinečných kreací na divadelním jevišti i před televizní kamerou, a velkou roli v podobně velkém filmu na velké plátno prostě potřeboval.Za mne jeden z vrcholů životopisného žánru v československé kinematografii. Silně umělecké zpracování v dlouhé stopáži, vypjatý Janáčkův osud a hlavně operu chtějí speciální náladu, ale ten filmový zážitek a atmosféra nabitá emocemi pokaždé stojí za to! Důležité kapitoly z Janáčkova života se skvěle prolínají se všemi áriemi, a dohromady vytvářejí, nebál bych se říci, velkolepou filmovou symfonii. Symfonii, v níž nechybí ani dirigent – noblesní Jiří Adamíra. Nepovažuji se za milovníka opery, v dětství jsem nikdy k její poslouchání či obdivu nebyl vůbecc veden, ale tohle je jeden z filmů, který mi ukázal, jaký velký operní umění v zajímavém zpracování může přinést. Za některé abstraktní scény erotických představ, negativní halucinace před prázdným jevištěm nebo obraz posmrtní oslavy by se rozhodně nemuseli stydět ani světoznámí režiséři historických filmů. A já se nestydím za to, že tenhle snímek u mně na celé čáře překonal Oscary ověnčeného Amadea, natočeného přibližně ve stejném období. 95% (28.07.2017)