Réžia:
Jaroslav MachKamera:
Jan RothHudba:
Štěpán LuckýHrajú:
Jaroslav Marvan, Míla Pačová, František Kreuzmann st., Jana Štěpánková, Josef Bek, Jaroslav Lokša, Gustav Nezval, Alena Kreuzmannová, Zlatomír Vacek (viac)Obsahy(1)
Český barevný veseloherní film. Na každoroční slavnosti ve Strážnici se setkali dávní soupeří - družstevníci ze sousedních obcí Dubnice a Bojanova. Dubničtí hrají tentokrát prim jak v prodeji klobásů, tak i na uměleckém foru. - Přes protesty účetního družstva Ambrože mládež z Bojanova založí pěvecký a taneční soubor, jsouc vedena učitelem Bartošem, jejž miluje Ambrožova dcera Eva. Chodí však cvičit až do Dubnice, aby o tom popudlivý Ambrož nevěděl. To je důvod roztržky mezi Evou a Bartošem. Smířili se teprve po porážce bojanovského souboru v krajském kole soutěže. Ukáže se totiž, že samotný Bojanov ani samotná Dubnice nedokáží postavit umělecky silný soubor, spojí-li se však, že mají naději na úspěch i v příštím ročníku Strážnice. Tímto plánem je získán nakonec i Ambrož, který pochopí svou nesmyslnou paličatost, s níž se až dosud stavěl proti souboru i proti svazku své dcery Evy s učitelem Bartošem. Ve Strážnici skutečně vystoupí nový spojený soubor a dobývá úspěchu. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (25)
Vhodné pro milovníky folklóru. 1) Zvuk slováckého Hradišťanu a Cimbálové muziky Šohaj ze Strážnice je velmi příjemný a poskytuje divákovi (spíše posluchači) vskutku pěkný zážitek. Tři lidovky si zazpívá i ještě štíhlá 25letá Jarmila Šuláková. Ani taneční pasáže nejsou k zahození. První půlhodina filmu je vlastně pásmo foklórních vystoupení občas přerušené krátkými prázdnými dialogy._____ 2) Pak se děj ze strážnického festivalu přesune do vesnic a nastupuje obvyklá dobová plichta. 53letý Jaroslav Marvan (účetní Ambrož) hudruje jako obvykle, 20letá Jana Štěpánková (Ambrožova dcera Eva) ještě nepůsobí tak unyle jako později, 36letý Josef Bek (učitel) se pokouší o lidové tance a malá role se našla i pro 79letou Terezii Brzkovou (babička Durajová). ()
Spíš celkem čistá komedie, kde náznaky agitky působí dost křečovitě. Optimismu je tu samozřejmě plno, někdy i zbytečně hledaného - stará babička vesele prohlašuje: "Však já si dost odpočinu v hrobě!", barvy taktéž, silnou stránku filmu měly být jeho etnografické kvality. Taneční a pěvecká vystoupení ale většinou do filmu moc organicky nezapadají. Slušné jako klasická "marvanovka", protože právě herecký výkon Jaroslava Marvana a řada jeho šplechtů dělá ještě dnes z tohoto díla celkem koukatelný kus. Od začátku je vidět, že se vše z dramaturgického hlediska nese v naprosto "odlehčeném" duchu, takže banalitu zápletky snímku vyčítat vlastně ani nelze. ()
„Ještě svatba nebyla.. ." je další náš film, jehož obsahem je myšlenka rozvíjení umělecké lidové tvořivosti. Již ve filmech „Zítra se bude tančit všude" a „Rodná zem", které jsou více zaměřeny na hudební a taneční náplň než na rozvíjení pestrého děje, chtěli naši filmoví pracovníci především ukázat, kolik půvabu, vtipu i živých barev je v umění našeho lidu, v jeho zpěvu i tancích. Film „Ještě svatba nebyla" se opírá především o dějovou kostru a jednotlivé taneční a pěvecké výstupy mají nebo by měly být dramatickým nosníkem, jedním z úhelných kamenů stavby scénáře. Není tu proto bohatství hudebního folkloru zachyceno v takové šíři jako ve shora uvedených filmech a bohužel ani v takové výraznosti a poutavosti. A přesto hudební a taneční scény jsou nejlepšími místy filmu. Důvodem toho je krása písní i tanců samých a také to, že příběh filmu je množstvím jednajících osob, episod a zápletek dosti nepřehlednou podívanou, mělkou a vykonstruovanou. Tempo, jež tato filmová veselohra má, činí spíš dojem uchvátanosti a navíc zmatku. Přesto však film „Ještě svatba nebyla" nalezne své diváky. Velkou část jich přilákají slovácké písničky, ještě větší část oblíbený herec Jaroslav Marvan v hlavní úloze účetního Ambrože, i když tato postava není zdaleka z jeho nejlepších. Filmový přehled 33/1954 ()
Folklor, družstvo a rozorávání... Úplné peklo z toho nevzešlo, ale má to k němu blízko. Film jakžtakž zachraňuje Jaroslav Marvan, který ale nedostal ani zdaleka tak vděčnou postavu, jakou pro něj byl o dva roky dříve a především o rok později revizor pražských elektrických drah Gustav Anděl, a neměl ani trochu schopné spoluhráče. ()
O jednu hvězdu navíc za barevnost stylu "ORWOCOLOR". Trochu předchůdce Hudby z Marsu postavený naruby, ale méně ztřeštěnější a tudíž i méně zajímavá. Pravdou však je, že agitka již opouští ústřední motiv třídního boje a stachanovské práce a zaměřuje se na vedlejší téma společného souboru. Chtěli tím tvůrci sami alespoň trochu vyklouznout z dusivého prostředí stalinismu anebo šlo naopak o objednávku stranických ideologů? ()
Galéria (1)
Fotka © CS Film
Reklama