The Twilight Zone

(59/156) Nadčasová... magická... fascinující... plná temna, fantazie, osudovosti, někdy i poezie... nesoucí diváka na vlnách pohltivé atmosféry krátkých příběhů do jiných dimenzí existence lidského bytí a tohoto světa... dávající televizi, stejně jako hororovému a mysterióznímu žánru zcela nový rozměr... s celou studnicí jedinečných, malých velkých filmových zážitků pro diváky a rovněž studnicí velkých podnětů k inspiracím pro celé generace budoucích tvůrců. Taková je ZÓNA. *** Nikdy bych nevěřil, že se s takovým nadšením zadívám do amerického seriálu, vlastně se mi téměř příčí použít ono dnes tolik oblíbené a všude sprofanované slovo seriál, pod nímž si obvykle představím v první řadě stupidní telenovely, trapné sitcomy a nekonečné pohádky pro dospělé z produkce současných komerčních stanic. Takže napíšu, že jsem se postupně zadíval do této neobyčejné sbírky filmových žánrových povídek z přelomu 50./ 60. let, doprovázené pokaždé pěkně napsaným komentářem průvodcem a hlavním tvůrcem Zóny Rodem Serlingem, a jsem nadmíru spokojen. Také překvapen, jakými nadčasovými scenáristickými i filmařskými nápady oplývali američtí televizní tvůrci v dobách drobných černobílých přijímačů. Úroveň těchto krátkých filmů dosahuje nejednou stupeň obrovské tvůrčí geniality, a byť se v tak rozsáhlé sbírce najdou samozřejmě kousky pro mě osobně jednou lepší a jindy zas trochu slabší, ty geniální a nezapomenutelné u mě rozhodují o výjimečnosti celku, který si jiné hodnocení, než plný počet dle mého názoru nezaslouží. *** Osobní TOP 10 epizod (řazeno chronologicky): And When the Sky Was Opened (S01E11), Elegy (S01E20), A Stop at Willoughby (S01E30), A Hundred Yards Over the Rim (S02E23), The Obsolete Man (S02E29), It's a Good Life (S03E08), The Midnight Sun (S03E10), Five Characters in Search of an Exit (S03E14), Valley of the Shadow (S04E03), An Occurrence at Owl Creek Bridge (S05E22) (21.04.2021)

„Nejsem si jist, kdo vlastně jsem. Ale mám 2 dolary, 85 centů a hlad.“ Sám v strašidelném snu. Bez kohokoliv dalšího živého v okolí... Krátký snímek ze začátku působí vtipně, záhy na to stihne vybudovat strašidelnou mrazivou atmosféru a do třetice překvapí zcela nečekanou pointou, která přesune celé dění do odlišného žánru a dodá dílku nový rozměr s přesahem. To všechno za pouhých 25 minut, s detailně propracovanou „paranoidní“ kamerou a jednou originální lekačkou navíc. Smekám klobouk, zůstávám v úžasu a také v obrovském očekávání, co přinesou další díly... (05.01.2021)

Aneb jak mi Zóna soumraku opět doplnila vzdělání. Mám holt mezery a tak jsem vůbec netušil, že stopy velkého génia Jára Cimrmana napříč celým uměleckým sahají i do americké televizní tvorby 50. let!! :o) ... Tahle povídka nese v sobě nejen pěknou fantazii, ale také obrovskou dobrosrdečnost v hlavní postavě a ukazuje, jak může být úsměvné a zároveň poetické i takové setkání se smrtí. (20.04.2021)

Trochu primitivní westernová pohádka o chátrajícím padouchovi a zázračném lektvaru má hezké prostředí, ještě hezčí hudební doprovod a chytrou pointu na závěr. Ale i navzdory pouhým 26ti minutám na mě nejednou stihla působit utahaně. Jedna ze slabších chvílek 1. série Zóny, kdy navíc jakoukoliv fascinaci věcmi nadpřirozenými zastínilo moralizování... (17.07.2021)

Televizní mini-variace na Sunset Boulevard (1950) neoplývá symbolickým obsazením, které by dodávalo samo o sobě snímku nový rozměr, ani dalšími cinefilními odkazy, které činí původní Wilderův film ještě více jedinečným. Na druhé straně musím říct, že Ida Lupino se mi v roli bývalé hvězdy filmového plátna, neochotné se smířit se stářím a pohaslou kariérou, zamlouvala po herecké stránce určitě mnohem víc než přehnaně teatrální Glorie Swanson z celovečerního předchůdce. Nejen originální mysteriózní závěr, pro svět Zóny soumraku tolik typický, dává v tomto případě možnost plnohodnotně žít i pouhé variace na slavný film, s krásnou atmosférou a také sympatickým výkonem Martina Balsama v hlavní mužské roli. (17.07.2021)

Ještě se mi to v případě Zóny soumraku zatím nestalo, ale tady u epizody TZ výjimečně použiji ono slovné spojení: slabě využitý potenciál. Zatímco jiné povídky Zóny nesou v sobě (nejen na svou dobu) naprosto jedinečný a současně i jedinečně zpracovaný námět, tuto epizodu bych označil pomalu spíše jako omšelou. Díky tradičně krátké stopáži sice nijak výrazně nestihne nudit, ale Walking Distance popravdě nenabízí nic víc, než průměrně zpracovaný námět využitý i mnohokrát jinde a snad pokaždé lépe. Poetický děj s málo působivými zvraty zde spíše slouží jako malé zamýšlení nad nemožností vrátit čas, mládí a život zpět, postrádá výraznější atmosféru (ať už by se tvůrci rozhodli pro poetický nebo spíše depresivní nádech) a všechno doprovází (na TZ opět výjimečně) nepříliš povedený herecký výkon v hlavní roli. Již zde Mr.Apachem uvedený československý film Řeka čaruje (1945) může být výborným příkladem podobného zamýšlení ve filmu včetně zajímavějšího rozpracování tématu ve prospěch diváckého zážitku. Za laťkou, jakou si Rod Serling a jeho kolegové z tvůrčího týmu Zóny soumraku u mě vybudovali řádkou jiných dílů, tohle zaostává spoustu metrů. (21.04.2021)

Čapek stvořil muže, který uměl létat, Aymé přišel s povídkou o muži, který prochází zdí. Serlingův hrdina zase po jedné záhadně příhodě získal neobyčejnou schopnost.... ech, nebudu prozrazovat.... :o) , a samozřejmě podlehne této schopnosti víc, než je zdrávo. Zásadní dialog s „Ďáblem“ má v sobě i kouzelný nadhled a zdánlivě neomezené šílené eskapády, který tento muž podniká, vyústí opět do pěkně tvrdé pointy. Malá tragikomedie faustovského ražení pochází z doby, kdy v Americe ještě fungoval trest smrti. (09.01.2021)

Odsouzenec v podání Jacka Wardena (Dvanáct rozhněvaných mužů) je uvězněn na samostatné planétce. Nekonečné odpykávání trestu mu změní jedna z pravidelných návštěv „dozorců“... Ve vybraných scénách mi tato povídka připomněla o pár let mladší Solaris, i zde má tragická romance v nadpozemských prostorách silně emotivní náboj. Souhlasím s často uváděným názorem, že by zpracování sneslo i delší stopáž, dopad na diváka v závěru mohl být ještě silnější, kdyby se onen neobyčejný vztah rozehrál hlouběji a zasluhoval by možná i více romantický hudební doprovod. Přesto dávám plný počet, neboť i tato epizoda mi v rámci svých omezených (časových) možností přinesla dokonalý malý-velký zážitek. (07.01.2021)

Štěstí v neštěstí, neštěstí v štestí... První komediální epizoda, se kterou v rámci Zóny soumraku mám tu čest a rozhodně spokojenost! :) Pravda, kdekdo by mohl rozporovat moje označení této povídky za komedii, jelikož její vyústění chutí víc než hořce, nicméně i nezvyklá kombinace postapokalyptického světa a obrovské nadsázky zafungovala skvěle a většina děje ve mě zanechávala pobavení stejně jako soucit s hlavní postavou. Burgess Meredith je vcelku roztomilým prosťáčkem posedlý vším, co lze číst. (07.01.2021)

Pohltivě zneklidňující začátek přešel postupně do fázy, kdy mě děj začal nudit a tragickou pointu šlo postupně očekávat. Motiv se vzpomínkou hlavního hrdiny, který kdysi spatřil pohybovat se loď na malovaném obrazu a teď vidí v kanceláři témeř stejný obraz, byl určitě zajímavý a zvýšil napětí, ale jeho potenciál zůstal nevyužitý, bez dalšího rozvití a pointy, jakoby tvůrci na něj i navzdory krátké stopáži povídky na konci zapomněli (?). (10.02.2021)

Malá černá pohádka o hodném kouzelném dědečkovi a chamtivém slizounovi... Na povídkách ze ZÓNY se mi líbí mj. to, že často se děj vydá úplně jiným směrem, než v prvních scénách předvídáte. Napínavý boj dobra a zla nepostrádá humor a celou sérii drobných point, které postupně i povědomě očekáváte, ale pokud je i uhodnete, překvapí vás zase cesta, jakou se k ní v příběhu dostaneme. V této epizodě se mi kromě postavy dědy s kufříkem plném krámků velice líbily i typické kulisy noční americké uličky 50. let ve stylu filmu-noir. (28.02.2021)

Jsou filmy, které trvají i víc než 3 hodiny a člověk si stejně časem nevzpomene, že je viděl. A pak jsou i filmy velice krátké a přesto natolik osobité, jedinečné a nezapomenutelné, že vám jen tak snadno z paměti nevymizí. ​Zóna soumraku takové perly ukrývá a zase jednou mě (ne)překvapila svými nesmírně nadčasovými kvalitami. Vlastně mě zpětně překvapilo spíše, kolik Američanů na IMDB obdivuje prastaré československé sci-fi Ikarie XB-1 a že je jich paradoxně značně víc, než Čechů a Slováků zde obdivujících tenhle malý sci-fi skvost z USA vzniklý o pouhé tři roky dřív. Perfektně vybudovaná atmosféra podpořená znkelidňujícím hudebním motivem a často nekonvenčními, do detailů promyšlenými kamerovými záběry zde dosahuje místy až paranoidní úrovně a v závěru je pak korunovaná uzemňující pointou. Taky jsem zůstal přikován natolik, až jsem se v tom pohlcení pořádně ani nestihl pozastavit nad dnes již úsměvními akčními scénami. (20.04.2021)

Jak už načrtli dva spolukomentující dávno přede mnou, závěrečná pointa této povídky hodně připomene jednu celovečerní filmovou sci-fi klasiku. Prozradit název by znamenalo výrazně spoilerovat o této povídce, nicméně není bez zajímavostí, že na scénáři k onomu filmu se taky podílel mj. Rod Serling. A zatímco ona celovečerní barevná klasika s nákladním rozpočtem mě při loňském zahlédnutí výrazně zklamala, slavná pointa v ní se mnou nezamávala a připadalo mi až nefunkční si jí nechávat coby šokující odhalení nakonec, když během dvou hodin divák dostane tolik (možná nechtěných) indicí, aby mu vše mohlo (alespoň z dnešního pohledu) dojít mnohem dřív, tady v povídkovém provedení na mě konečně měla ten správný účinek! Zpracování po technické stránce zde oproti jiným dílům „Zóny“ možná není zcela špičkové, ale Rosenbergovi se s nízkým rozpočtem v podivných prostorách, působících tajemně neurčitým dojmem, daří úspěšně udržovat napětí spolu s pohltivou mrazivou atmosféru po celou dobu. (11.02.2022)

Hororové road movie se slečnou na půlnočních dálnicích má obrovské atmosférické grády. Noční můra v podobě stopaře by mohla jinému tvůrci posloužit jako námět na celovečerní film, Serlingovi a jeho týmu zcela postačí 25 minut na silnou záležitost s originálním hororovým prvkem a pointou, která v roce 1960 musela pěkně otřást každým divákem. Se mnou v roce 2020 tolik neotřásla a oproti pilotnímu dílu jsem nebyl ani tolik fascinován, každopádně řemeselně je to opět brilantní a nadčasové. (Pozn.: V pořadí mnou druhý viděný kousek z cyklu The Twilight Zone.) (05.01.2021)

Hrdina nebo zbabělec? Zdařilá mysteriózní povídka, která nápaditým způsobem skloubila v jednu zápletku události z obou světových válek. Jen mi k dokonalosti možná scházel charismatičtější herec v hlavní roli. Z povídek o podivných zážitcích pilotů v Zóně soumraku se mi určitě líbilo víc And When The Sky Was Open (S01E11). (27.02.2021)

Sci-fi s naprosto originální zápletkou krásně odsýpá v přesně načasovaném tempu od objevení záhady, přes její poetické prohloubování a náhlý zvrat, až po myšlenku, jejíž rozbor nás dovádí k uzemňující pointě. Ani minuta navíc a jako bonus je Elégie oproti jiným dílům úžasným způsobem vyladěna nejen scenáristicky a vizuálně, ale během prohlídky záhadného světa i hudebně(!) v doprovodu několika vzájemně pestrých motivů. Jediným aspektem, o který zůstává dnešní divák oproti tomu v roce 1960 ochuzen, je dystopická vize o atomové válce v roce 1985 – klidně mohli tvůrci zvolit vzdálenější rok, aby tahle mrazivá zmínka o budoucnosti zapůsobila i na několik dalších generací diváků. Ale to Serling, Beaumont a spol. ani nemohli tušit, že jejich dílko z dob pravěku televizní dramatické tvorby si najde spoustu diváků i v třetí dekádě nového milénia. (09.01.2021)

Nemám nic proti mysterióznímu žánru, ale zde se s ním v rámci vývoje děje pracovalo občas poněkud lacině. Povídka má opět brilantní atmosféru, spolehlivě mě pohltila a držela i poté, co si hlavná hrdinka v pozici oběti zčistajasna vysvětlila své záhady úplně sama. Už tahle pseudo-filosofická pointa mi sice připadá jako vyšumělá do prázdna, bez přesahu, ale samotný akční závěr považuji ze strany tvůrců jako těžce trapný úlet... Zaujala mě ale Vera Miles v hlavní roli. Byť evidentně nikdy nepatřila mezi velké herecké hvězdy, v úplně stejnou dobu měla štěstí zahrát si významnou roli i v dalším velmi zásadním titulu hororového žánru, tentokrát celovečerním (Hitchcockovo Psycho), který měl premiéru pouhé tři měsíce po odvysílání této povídky. Žeby zásah paralelních linií v tomto směru přeci jenom zafungoval? :o) (08.01.2021)

Surrealistické prolnutí paralelních světů herce a postavy přinesla Zóna soumraku několik desítek let před Davidem Lynchem. Tísnivé procitnutí v jiném světě obsahuje na můj vkus několik silně hysterických scén, ale jelikož trvá poměrně krátce a je nabitý slušnou atmosférou, ani jistá dávka hysteričnosti ze strany dvou hlavních postav nestihne působit otravně. Dokonalý závěr příběhu pak bohužel zkazí naprosto zbytečný výklad autora. Škoda, bez onoho epilogu, se zanecháním jistého tajemna v divákovi mohl být celkový dojem po skončení ještě lepší. (08.01.2021)

Velmi originální mysteriózní příběh o završení dvojité spravedlnosti přejde během 25ti minut nepředvídatelným směrem od westernu přes sci-fi až po velmi slušný thriller s nádechem akčního béčka. Alberta Salmiho vůbec neznám, ačkoliv koukám, že minimálně ve třech westernech jsem ho už musel vidět, nicméně svým podivným obličejem, díky němuž mi už tentokrát asi dostatečně uvízne v paměti, se do role záporáka a podivného cizince na návštěvě v jiném světě náramně hodil a sehrál ho luxusně. Navíc tolik akčních scén v převažně komorní „Zóně“ jsem dosud snad ještě nikdy neviděl a musím říct, že na svou dobu (notabene na televizní formát) se je podařilo ztvárnit velmi zdařilým způsobem a ani po 62 letech od svého natočení na mě (např. oproti řadě akčních béček z 80. let) vůbec nepůsobily dojmem nechtěné srandy! ***** Po delší době jsem v noci navštívil svět „Zóny soumraku“ prostřednictvím několika dosud mnou neviděných epizod a opět si nemohu kvality a invenci těch tvůrců z černobílé americké televize vynachválit. Opět samý jedinečný zážitek za zážitkem... (11.02.2022)

Miluji poetické sny a taky bych chtěl alespoň jednou na pár minut vystoupit na zastávce do městečka 19. století. Koho by napadlo, jaké můžou být podobné touhy či sny na pokračování nebezpečné? Za mě určitě sympatické ozvláštnění hororově laděného seriálu v poetičtějším duchu a klidně bych přivítal ty lyrické snové pasáže mnohem delší... Přesto na mě kontrast dvou různých světů dostatečně zapůsobil a symbolický závěr uhranul. (05.01.2021)