Snorlax

Moulin se z tradičních sympatických detektivek propracoval spíše k sociálním dramatům. Každý z dílů poslední řady otevírá bolák francouzské (a potažmo evropské) společnosti. Trošku v něm zarýpe, nechá vyhřeznout něco hnisu a s tradičním francouzským šarmem se pokusí nabídnout usmíření diváka v podobě nějaké roztomilé scény. Moulin už není jen obyčejná eurocrimi, posunul se po bok bratří Dardennů, ale problémy současnosti vnímá s ironickým nadhledem.

Jen si tak říkám, jestli by dnes neposlal Born do polepšovny celý národ. Sňatky z rozumu jsou nádherným vyprávěním Vladimíra Neffa o obrozencích. Laskavá ruka Františka Filipa provedla řadu báječných herců k závěrečnému dílu, který je opravdovým vyvrcholením seriálu. Rážův Born prožívá duševní otřes kvůli synáčkovi, na tu scénu koukáte a čekáte, kdy vám Ráž jednu vlepí. Bornová Jiřiny Jiráskové projevuje svůj humor i laskavost. Bětuše Váchová Ivy Janžurové elegantně odkopne nápadníka, neboť byla uražena její čest dcery z dobré rodiny. Slávka Budínová si na ty pouhé tři díly, v nichž se objeví, Valentinku tak vymazlila, že bych ji chtěla mít doma. Jiří Vala, milovník a znalec klasické hudby, posadil svého Nedobyla do Bornova salonu a udělal z něj burana, kterého by nejradši profackoval i největší kliďas. A ta scéna, kdy si Světla Svozilová alias matka Pecoldová pohovoří s Jiřím Valou coby Martinem Nedobylem, by se měla vystřihnout a spolu s rozhovorem Dlaska s Hrachovou po smrti Hracha z Byl jednou jeden dům pouštět v rámci akce "Takhle se točí emoce".

Parchant zajíc prudí vlka s nevyčerpatelnou dávkou energie. Ale přiznejme si, kdo z nás mu nefandí? Proti sporům dvou rozkošně nakreslených zvířátek se mohou jít schovat všechny ostatní kreslené seriály.

Pro mě je naprosto nepochopitelné, že se jedná o televizní seriál. Viděno dnešníma očima, člověk by čekal něco jako Ulici, Hospodu, případně nějakou nekonečnou telenovelu. A ono ne, ono je to deset úchvatných filmů inspirovaných desaterem. Všechny mají vysokou úroveň a od těch dnešních televizních taškařic se liší i tím, že nenutí diváka před konzumací vypnout IQ. Pane Kieslowski, klobouk dolů!

Krásné vzpomínky na dětství se nedají vymazat. A k nim patří i seriál Čtyři z tanku a pes. I usedám plna nostalgie, ale i strachu, co mne po těch letech čeká za rozčarování, do křesla a začínám koukat. A ono mě to zase baví, ono se mi to líbí. A nejen proto, že vidím staré známé tankisty a Kuličku. Tenhle seriál se mi líbí, místy vtipný, místy smutný, prostě takový, jaké seriály bývaly. A mimochodem, je nutné pochválit režiséry za dobrou práci se psem (ve své době mimořádnou, český Bohouš spatřil světlo světa až o dva roky později).

Švanda od začátku do konce, mírně cáklá babička, pějící matka a otec chovatel. Co mohly dcery obdržet do vínku za genetickou výbavu? To nejlepší, aby přispěly svým dílem k pobavení nás diváků vděčných za krásný český komediální seriál. Díky všem zúčastněným, z nichž již bohužel valná většina není mezi námi.

Napínavé do poslední chvíle, plné emocí a skvělých hereckých výkonů, nedokážu nic vytknout. Neodpustím si doušku. Je velice zajímavé, že tato jaderná katastrofa nesemlela Gorbačova. Velmi překvapivé je především to, jak byl vnímán v tzv. západních zemích. Dodnes je zřejmě obdivován za rozpuštění SSSR, ale nikým není viněn za tuto katastrofu. Byla to jím nastavená a živená pravidla, která umožnila samotný výbuch. Za ještě horší však považuji to, že se tak nehorázně dlouho tutlal rozsah škod a nikdo ze stranického vedení nechtěl připustit, že došlo k výbuchu. V mých očích z Gorbačova vinu za tisíce zmařených životů nikdo nesejme.

Nebýt Bruno Cremera, jednalo by se o celkem obyčejnou kriminálku. Ale když v druhém díle nastoupí na scénu, ani divák přesně netuší, zda je skutečně policista, nebo patří k těm, kteří pronásledují Doru. Z Cremera sálá až mystický chlad a Dora proto oprávněně přemýšlí, zda se má schoulit do Erikovy silné náruče.

Dokonalé není třeba měnit, jen z něj čerpat.

Po třech marných pokusech jsem se smířila s tím, že se nikdy nestanu obdivovatelkou Kmotra, je daleko pravděpodobnější, že mě unudí k smrti. Proto jsem se značnou nedůvěrou přistupovala k tomuto seriálu, který má být poctou právě filmu Kmotr. Počáteční pochyby však vyprchaly již po pár minutách úvodního dílu. Na tomhle seriálu je dobře prostě všechno, daleko přesahuje televizní formát a jednotlivé epizody jsou dostatečně robustními filmovými díly, aby bez uzardění mohly hupsnout na velké plátno. Při sledování Nabídky jsem si znovu připomněla, proč mám tak ráda ty pohyblivé obrázky, čím umí být podmanivé, okouzlující a jak moc umí vstoupit do života. Absolutně není důležité, který film považujete za ten stěžejní, nejdokonalejší, zkrátka ten, na který byste se chtěli podívat jako na ten poslední film vašeho života. Důležité je, jestli nějaký takový film znáte. Pokud ano, tak je tenhle parádní seriál pro vás ideální.