Dům smrti

Pri pozeraní mnohých starých britských hororov sa cítim ako pri čítaní knihy. Sú plné klasických motívov, ktoré definovali hororový žáner - upíri, voodoo, voskové múzeá... Dnes divákom už bohužial tieto motívy pripadajú skor komické a dávajú prednosť moderným verziám, kde pomalé tempo a hororová atmosféra je nahradená akciou a charizmatický herci naivnými teenagermi. Verte mi však, že tieto staré príbehy v sebe stále skrývajú obrovskú silu, treba si len nájsť správny čas, zahodiť predsudky a poddať sa. Dosť možne že objavíte niečo, čo vám zmení pohľad na hororový žáner, ktorý je v dnešnej dobe tak veľmi skreslený . (8.5/10) (11.05.2010)

Na starší horory jsem velmi přísný s hodnocením, ale zde musím nadhodnotit, tohle je definitivně jeden z nejlepších povídkových hororů vůbec. Překvapivě všechny povídky bez gore či strachu, ale jde znát, že za tím stojí velmi inteligentní lidi a každá jedna povídka obsahuje tak perfektní závěrečný zvrat, že vám vyschne v krku. Highlight je povídka číslo 3 zkombinovat Witchcraft s Evil child je vynikající nápad. Napětím to sviští celou dobu a občas nechybí i černý humor. Originální, inteligentní, napínavé, zábavné, skvělé. 85% (16.04.2015)

Strašidelný povídkový film přináší především známé herce, mezi nimi ikony horrorového filmu (Lee, Cushing a krásná Pittová). Obsahově se nejedná o nijak převratné dílo, byť psal scénář Robert Bloch (autor Psycha). Čtvrtá povídka o plášti, který z jeho nositele udělá krvelačného upíra, vyšla u nás pod stejným názvem ve sborníku Tichá hrůza. Pěkná kamera, smysl pro detail, úžasný dům pro horror jako stvořený, skvostná bouře (2x) a chvílemi nesnesitelné kvílení smyčců střídané varhany či tikotem hodin smrti. V literatuře nijak originální témata - spisovatel posedlý vlastním dílem, tajemné strašidelné muzeum s voskovými vrahy nebo čarodějnictví kombinované s voodoo - jsou zpracovaná solidně, velký podíl má atmosféra společně s hereckými výkony. V závěru se dočkáme i klasického sklepení, kde dříme zlo... Nedostatek krve je nahrazen optickými hrátkami s kamerou, hudbou, bouří a strachem z neznámého. V té době oblíbená nahota je zredukována na jeden hlubší výstřih Ingrid Pittové. Byť je místy atmosféra pěkně chladná, bát se nejspíš nebudete. Celkové hodnocení 3-4*. (10.02.2014)

A hele, ono je to docela fajn! Což je též zásluhou faktu, že se jedná o povídkový film, kde je každý docela odlišný, někdy parafrázující (Příběh o spisovateli, který v domě šílí), někdy vážně míněné (tam zas excelují lícní kosti, co zničily Alderaan) a pak zas sršící nadsázkou (Herec mnoha upírských rolí). A v té povídce, co jsem nezmínil zase exceluje Hrabě Dooku/Saruman/MužSeZlatouZbraní/WickedMan/Drakula, sir Lee, takže taky moc fajn. A jelikož jsou povídky relativně krátké, tak i přes nepříliš nadaného scénáristu a občas prkenné dialogy má tenhle Dům, z něhož čiší krev co nabídnout. (28.02.2017)

Remeselne je The House that Dripped Blood síce zručne nakrútený, ale zároveň je dobrým príkladom toho, prečo nemám rád poviedkové filmy. Na rozdiel od celovečerných filmov sú až obsesívne zaťažené na záverečnú pointu, ideálne vtesnanú do posledného záberu, po ktorom nasleduje strih a unudené rozprávanie rozprávača. Nehovoriac o nevyrovnanosti príbehov - ten prvý je televíznou rutinou, druhý operuje skvelými farbami a Cushingom, ale pointa je generická, tretí je nalepší, lebo viac pracuje s atmosférou ako sa spolieha na záverečný zvrat a posledný je fajn obhliadkou za gotickými horormi. (07.11.2020)