Ad Astra

To zas bylo něco na mě, vesmírná událost která mě ani kvůli Bredu nebrala. (10.04.2020)

Snímek Ad Astra Vás především zaujme svou precizní vizuální stránkou, na kterou se krásně dívá a z níž se tají dech. Troufnu si zde dokonce tvrdit, že Hoyte van Hoytema si tímto počinem minimálně zasloužil nominaci na Oscara, jelikož takhle krásně nasnímaný vesmír s jeho tichou nekonečností zde vážně hodně dlouho nebyl. Ad Astra vyjma nádherných záběrů nabídne i hutný příběh, jež nezapře inspiraci ve snímcích jako "Insterstellar" či "2001: A Space Odyssey", nicméně zde zachází režisér James Gray mnohem, ale mnohem dále. Uvidíte zde tedy například moderní Babylónskou věž, obří měsíční základnu, kolem níž operují piráti nebo plně funkční podzemní základnu na Marsu. A i když někomu může vadit psychologický rozbor mysli postavy Brada Pitta, mně se tento novátorský přístup k látce, potažmo i k postavě velice zamlouval. Právě tyto snímky filosofující o podstatě lidstva či jeho rozpínavosti ničící světy, jež se odehrává v nekonečné vesmírné prázdnotě jsou totiž přesně tím pravým filmovým koktejlem, který obdivuji a ve většině případů i miluji. Ve finále tedy pouze zamrzí skrovné využití ostatních hereckých tváří v čele s Liv Tyler, Donaldem Sutherlandem či Tommy Lee Jonesem. Tohle se až na tento drobný detail moc povedlo, pročež byste si tento snímek rozhodně neměli nechat ujít. Nic takového tu vážně hodně dlouho nebylo. A je to vážně velká škoda. Skvělá práce! PS: Vážně mě mrzí, že jsem tento snímek propásl, když zrovna běžel v kinech. Ty dlouhé vesmírné záběry rámované skvělým soundtrackem musely být na velkém plátně doslova epické! „I'm steady, calm. I slept well, no bad dreams. I am active and engaged. I'm aware of my surroundings and those in my immediate sphere. I'm attentive. I am focused on the essentials, to the exclusion of all else. I'm unsure of the future but I'm not concerned. I will rely on those closest to me, and I will share their burdens, as they share mine. I will live and I will love.“ (04.12.2019)

Podle mě maskéři něco provedli Pittovi s hubou, nějak mu asi vypolstrovali horní pysk nebo tak, něco mi na něm totiž celou dobu nesedělo. Ale možná že jenom zestárnul a má už trochu povadlej ciferník. No a teď už k filmu: Je to skvělý oldschoolový hard scífko bez všelijakých mutantů nebo parazitů nebo predátorů a podobných laciných vábniček. Celková atmosféra filmu je strohá, ponurá, zádumčivá, připomínala mi svou vážností a pomalostí třeba Kubrickovu Odysseu nebo Tarkovského Soljaris. Ale nenechte se zmást Pittem, Jonesem, psychologizováním a áčkovou aureolou - tohle je co se obsahu týče béčko jak vyšitý; o pravděpodobnosti toho, že by se podobný scény jako ve filmu mohly opravdu odehrávat už v příštím století, si můžeme myslet svoje (pamatujete na Blade Runnera z roku 1982? Los Angeles 2019, ha!). Já osobně si teda myslím, že například rejžovy představy interiérů marťanský základny nebo tamní relaxační místnosti budou našim potomkům ve 22.století pro smích (mně byly pro smích už teď). Ale to nic nemění na tom, že celkově je Ad Astra pastva pro oči a relaxační balzám na duši. A dojde i na nějaký akční vzrušení - hned na úvod pád z antény, pak třeba honička s měsíčními piráty (i když dost absurdní), bitka a střílečka v kosmický lodi, závěrečný přetahování se nad Neptunem a... A samozřejmě opičák! Tahle scéna mě naprosto dostala, je děsivá svou realističností víc, než všichni alieni dohromady. Rozuzlení a závěr mě ovšem vyloženě zklamaly. A taky bych rád věděl, co myslel nějakej blb ze CinemArtu tím "tajemstvím zpochybňujícím samou podstatu lidské existence". (05.12.2019)

Tento snímek mně uchvátil především svou úsporností: dokonale znázornil vesmírné životní prostředí (obrazotvorně i společenskokriticky) a s divadelní koncentrací je změnil v shakespearovské jeviště: osudový příběh je srozumitelný, snadno pochopitelný (jedním slovem "prostý") – a celek tak umožňuje, aby jej divák „obýval“ – vnímavě v něm žil a identifikoval se s různými postavami. Různé polohy introspekce, rozmanitě založené dialogy a interakce a důsledné, (ducha)přítomné vážení vlastní zodpovědnosti – právě takto, anatomicky řečeno, lze nejlépe popsat život. A ještě musím dodat: v tom tichém, zvolna žijícím, chybujícím a milujícím ústředním subjektu se soustředí veškerenstvo více než v babylonských věžích, v nichž lze úspěšně jen umírat. Ostatně, naděje lidstva – tedy vidomého vědomí skutečnosti – spočívá v tom, že rytířství bude živé i v dalších stoletích. O tom svědčí již středověké literární památky. V tomto smyslu tento snímek dokonale vznáší nároky – ba snad i zasvěcuje. Ve svých pokročilých letech, tolikrát strháván, tolikrát poklesající, stěží dokáži určit, jak úspěšně může dnešní mladé lidi iniciovat, ale troufám si říci, že jako chlapec bych byl dojat jako, když mě na stříbrném plátně magnetizoval zářící prst jemného extra-terestriána. (01.02.2020)

Neviem čo skôr - či o plytkosti toho celého akože veľkého alebo o nezmyselnosti jednotlivých scén a motivácií... hlavným motívom počínajúc - zaletel som si na na okraj Slnečnej sústavy a nenašiel dôkazy o mimozemskom živote - búúú, sme vo vesmíre sami! Proste chujovina, naviac arogantná vo svojej domýšľavosti. Tpfuj! (31.08.2020)

Tohle nevím za jaký konec vzít. Ad Astra neboli Ke hvězdám, mě lákalo na smutnou podívanou a cestování mezi hvězdami. Vůbec to není špatný film, ale napadá mě pouze jednou srovnání. Interstellar z roku 2014 mi tehdy zanechal hodně silné pocity a zážitek byl ohromný. A i doma po několikáté projekci, byl zážitek naprosto úchvatný. Dodnes na to vzpomínám a stále mám čelist na zemi. Tak trošku jsem to očekával i od nového filmu s Bradem Pittem. Případně i loňský První člověk zanechal silné pocity. Tenhle Ad Astra je prostě nemá. Muž, který dokáže zvládnou jakoukoliv situaci hledá klid mezi hvězdami a tichem vesmíru. Ovšem hledání svého dávno ztraceného táty a záchrana světa není v tomto podání smutná, radostná nebo jakkoliv jiná. Ona prostě je. Emoce nejsou jinak výrazné a i když se o to pokouší krásný soundtrack nebo talentovaný Pitt. Já tam emoce prostě nevidím. Film je spíše one man show, kdy Pitt mluví k divákovi skrz své myšlenky. Střídá se to s prázdnotou vesmíru. Bohužel, ale film trvá seč dvě hodiny. Tak je to moc dlouho. Přistihl jsem se, že v kině moje nadšení opadává a že nejsem z toho nadšený nebo vyvedený z míry jako u zmiňovaných filmů. Jen jsem si zkontroloval čelist, abych zjistil, že je stále na tom stejném místě. Ad Astra nedokáže vtáhnout diváka, tak aby prožíval stejné pocity, jako ústřední postava. I když se snaží, tak jsou jako mnohdy citové projevy u Roye (Brad Pitt), prostě tam teď nejsou. Film jsem si dokázal v kině užít, ale bojím se, že za půl roku si na něj nevzpomenu a co hůř? Nebudu si moc pamatovat o čem to bylo. A vzhledem k tomu, že si vždy mohu pustit Interstellar, tak tady to na druhou projekci vůbec nevidím. [Dolby Atmos] (60 %) (29.09.2019)

Pomalá a filosofující scifárna, která se sice při bližším ohledání všechno možná hlubokomyslná, ale nutno dodat, že promluvy hlavního hrdiny nepůsobí protivně a zbytečně, což se počítá. Vizuálně vydařené a i když to není takové žrádlo, jako třeba Sunshine, je se na co dívat. Akčních scén moc není, což se ostatně ani nedalo čekat, ale těch několik málo sekvencí má něco do sebe a třeba scéna s opicemi byla vznikající. Pitt svůj part odehrál suverénním způsobem, ale připadalo mi, že to bylo částečně na úkor vedlejších postav, které byly obsazeny zajímavými jmény. Asi to není pro každého, ale fandové Vesmírné odyssey si přijdou na své a spolu s nimi i řada dalších. 70% (07.01.2020)

Film v ktorom na konci chýbalo viacej tajomna. To je jedna jediná výtka. Film totiž krásne pracuje s možnosťami o mimozemský kontakt. Ukazuje vyspelosť ľudskej rasy, ktorá kolonizovala Mars aj Mesiac. Hýri to farbami, rôznymi technickými invenciami a veľmi jemnou atmosférou. Preto ma trochu koniec sklamal. Odhliadnúc od toho ale film krásne pracuje s emóciami aj atmosférami jednotlivých lokácií. Pitt je vo svojej úlohe ako doma. Pôsobí meditatívne a jeho vnútorné monológy dodávajú filmu potrebný vnútorný konflikt. Richterova hudba sa dostáva pekne pod kožu a Hoytema dokazuje, že sci-fi vie nasnímať bez najmenšieho zaváhania. Gray je dobrý rozprávač, ktorému chýba možno vyšší rozpočet a väčší cieľ zaujať mainstreamového diváka. S témami s ktorými pracuje, by ho mohol pekne vzdelávať o filmovej reči. Využíva ju hojne. Jeden z tých lepších tohtoročných filmov. Soundtrack povinnosťou. (07.10.2019)

Dejovo komorné drahé sci-fi so špičkovými efektami v ktorom ide syn zachrániť svojho otca, ale v centre príbehu je ich vzájomný vzťah a v skutočnosti sa syn ide s otcom zmieriť vzhľadom na ťažkú minulosť. Prvá polovica ma príliš nestrhla vzhľadom na chladný prístup hlavného hrdinu, ktorý je uzavretý. Našťastie film ponúka aspoň vizuálnu žranicu a sem tam aj nejakú napínavú epizódku. Keď raz vznikne diel Fast and Furious s naháňačkou vo vesmíre, tak už budú druhý. Ad Astra ich predbehla. Paradoxne druhá polovica filmu v ktorej sa ozrejmí uzavretá povaha hlavného hrdinu a začne sa viac riešiť jeho vzťah s otcom ma už nebavila vôbec. Táto otcovsko-synovská téma na mňa nikdy nefungovala a nič pre mňa neznamenala jak vo filmoch, tak aj v živote. Proste to ide úplne mimo mňa. Niežeby som sa priamo nudil, ale proste ma vôbec nezaujímalo jak to dopadne a záver je tiež dosť predvídateľný a neoriginálny. Tentoraz by som celkom prijal nejakú šokujúcu pointu. Takže výsledkom je jednohubka s kvalitným vizuálom, ktorá sa na prvý pohľad tvári intelektuálne, ale je to obyčajná jednoduchá psychologická dráma. 6/10. (05.12.2019)

Film prázdnej jako vesmír samotnej. Každej ať si to přebere jak chce. (26.12.2019)

… 65 % (29.09.2019)

Sci-fi? No, on ten vesmír tu hraje druhé housle, je pouze kulisou k poklidnému dramatu o sebepoznání. Hodně připravené omáčky, která však není plnohodnotně ochucena a naservírována. 60% (viděl jsem: 1x cz) (02.04.2020)

V rámci kategorie hollywoodské sci-fi je tohle velmi neobvyklé zjevení. Kupříkladu se všechno stíhalo tak, aby nebylo nutné ukazovat, že zbývají už jen poslední sekundy na záchranu čehokoliv. Dokonce, přestože se film odehrává z větší části ve vesmíru, nikomu nedocházel kyslík (nevyužít potenciál nedostatku kyslíku ve vesmíru... Troufalost.). Nehrozila též záhuba celého lidstva (to mě potěšilo, mohl jsem to všechno prožívat s menší úzkostí než obvykle). Zároveň se tady povedlo prokázat, že Brad Pitt umí hrát i bez toho, aby u toho něco popíjel či zakusoval (tohle zjištění zřejmě některé uživatele nepotěší;-)). (27.09.2019)

Tohle je film, který se přesně hodí do kin. Je dobře natočený, scény ve vesmíru jsou parádní, Brad Pitt rovněž skvělý. Snímek mě celou stopáž udržoval v napětí, co že se to vlastně stane, až McBride konečně dorazí k oběžné dráze Neptunu. Odcházel jsem s příjemným zážitkem. Jelikož si ale hodnocení filmů nechávám většinou až na příští den, aby se mi v hlavě trochu rozleželo, cosi ze včerejšího nadšení náhle vyprchalo a já jen těžko lovil z paměti nějaký významný moment, pro který bych si tuto vesmírnou Odysseu pamatoval ještě za několik měsíců. Atmosféra kinosálu dokáže mnohdy film pocukrovat, pozlatit, ale když si jej pak v klidu v hlavě přehrajete, často vlastně není o čem vyprávět. (02.10.2019)

Ad Astra je trochu past. Námět láká na vzrušující a podmanivé dobrodružství napříč celou soustavou, až téměř k jejímu okraji, ale divák se ve skutečnosti dočká velice pomalé psychologické cesty jednoho astronauta, který je plný vnitřních monologů. V některých částech to relativně funguje, v některých zas vůbec. Snímek si bere silnou inspiraci hned z několika známých filmů z vesmíru, jmenovitě z Gravitace od Cuaróna, pak Interstellar, plus samozřejmě i Vesmírná odysea, od které si toho půjčil asi nejvíce. Ona podivně klidná a melancholická atmosféra funguje relativně dobře na místech, kde se musel (mimochodem výbornej) Brad Pitt potýkat s jinými lidmi. Například "honička" na Měsíci a návštěva Marsu byly moc pěkné sekvence. Tvůrci si ale nedokázali moc dobře poradit se směrem, kterým se film ubíral. A to jak po té dějové stránce, tak i té vypravěčské. V určitých místech se to totiž nesnesitelně táhne. Já chápu, že tohle nemá být žádný divoký snímek s rychlým tempem, ale stejně je potřeba si v tom udržovat nějakou rovnováhu. Plus na konci filmu si člověk řekne něco ve stylu: ,,OK? ... What was the point?" Jako kdyby nějaký závodník konečně dosáhl cílové pásky, ale pro zcela prázdné tribuny. Celkově zajímavý a v mnoha ohledech hezký film, který ale zároveň promarnil celou řadu skvělých příležitostí. Lepší 3* (27.01.2020)

Chytře se tvářící film, který ale chytrý není. Film obsahující dost nesmyslů a čistě blockbusterově fungujících scén, ale není to blockbuster. Film artově nasnímaný, ale není to art. A i ta jedna akční scéna jako kdyby tam byla navíc. Ad Astra hrozně pěkně vypadá, obrazem i zvukem tvůrci kouzlí lahůdkovou atmosféru vesmírných dálav, ale chybí ji nosnější scénář. Po celou dobu sledování jsem měl navíc pocit, že film neví, čím chce být. Ve finále tak plně neuspokojí ani popcornové geeky, ani milovníky uměleckých dramat. (27.12.2020)

Padme pocestovala po planetách, pobavena pouze polovičně, půvabný pláštík, Pittovy pochyby pěkné, psycho průměrné, poslední part plytký, pardon.. Pitt pátrá po papá, Pitt pátrá po papá. Pá, pá, pokrevní pouto.. (07.12.2019)

Áčkově se tvářící, nablyštěný lejno, který se nevyrovná ani béčkovým sci-fi hororům z minulých dekád. Hlavní myšlenková linie je neuvěřitelně slabě zpracovaná (pokud v tom hledáte nějakou psychologii, well, lepší mají i postavičky-dělňasové ve videoherním Starcraftu), příběh prakticky neexistuje. A tak vůbec nechápu, jak na tohle někdo mohl dát prachy. Pár dobrých herců a záběrů to fakt nevytáhnou. Zbytečnost roku. (14.12.2019)

Je snáď až nepochopiteľné, že sa do takéhoto sci-fi projektu v dnešnej dobe niekto pustí a namašíruje to s ním rovno na veľké plátna kín. Námet, ktorý dnes skôr nájdete niekde na streamovacej službe a vizuál, ktorý si to širokoúhle plátno naozaj zaslúži. Filozofický snímok, ktorý otriasa svojou inšpiráciou snímkami, ako 2001 : VESMÍRNA ODYSSEA, SOLARIS ale aj ešte starších filmov, ako DESTINATION MOON či CONQUEST OF SPACE, je pre dnešného mladého návštevníka kín výkonom porovnateľným so samovražednou akciou. Nebolo to točené pre nich a ani sa v tom nenájdu. Film pre fandov vedecko fantastického žánru, ktorý ale svoju hĺbavosť akosi rozmazáva trochu netradičnou formou rozprávania a namiesto, aby opantával svojou spektakulárnou vesmírnou cestou, uspáva. P.S. A nepridávajú tomu ani občasné fyziku popierajúce sekvencie, pričom paradox je v tom, že sa nám tvorcovia chceli pochváliť s čo možno najrealistickejším cestovaním po kozme. (21.09.2019)

120 minut poctivý nudy. To nejlepší z celýho filmu byly závěrečný titulky. Zbytečný film. (22.02.2020)