JohnCZ

Na jednu stranu neopakovatelná atmosféra přelomu 80. a 90. let v podobě ponuré krimi, které se dneska už netočí, se stylovým drsňáckým poldou a zajímavým zasazením do Japonska. Na stranu druhou tuctový scénář a ono zmiňované drsňáctví Douglasovy postavy, které vůči japonské kultuře vyznívá občas hrozně buransky.

Lepší než jednička. Pořád je to hodně light thriller, ale McKenna Grace je starší a uvěřitelněji hraje. Z otravného nevěrohodného fracka je tak mladá slečna, která si své mordy více užívá, čemuž se přizpůsobuje mírně edgy nálada. Jen ti dospělí jsou pořád stejně dementní a bez jakéhokoli přirozeného pudu sebezáchovy. Navzdory lepšímu více filmovému looku kvalita scénáře žádný velký krok kupředu neudělala.

Psychopatických spratků není nikdy dost, ale je potřeba alespoň špetka tvůrčí originality. The Bad Seed je čistě televizní produkce s naivním scénářem a nic moc hereckými výkony.

Čekal jsem další variaci na saving people, hunting things, family business a dostal jsem... úplně něco jiného. Přijde mi, že poslední dobou tvůrci vlivem trochu jiného modelu produkce zapomínají, že pilotní díl by měl diváka na serial nalákat a ne ho hnedka z kraje unudit k smrti. To se úspěšně daří nejen naprosto příšernému prvnímu dílu, ale i několika následujícím epizodám, kde se namísto oblud řeší rodinné vztahy Karla Havlíčka a jeho nezajímavé rodiny. Postupně se to nakonec docela i zajímavě rozjede, ale stejně tomu něco zásadního chybí. Celý ten fikční svět působí v rámci žánru překvapivě svěže a neokoukaně, ale podáván je na hrozně nezáživné zápletce a tvůrci jako kdyby se báli ho nějak více do hloubky vykreslit. První díly nechávají diváka vyloženě plavat, druhá polovina něco málo osvětlí, ale většina věcí zůstane v podstatě zcela úplně nevysvětlena. Další podivností je vizuál všech těch špionážních hraček a techniky, co postavy v seriálu používají, který působí jak kdyby vypadl z naivního céčkového seriálu z přelomu milénia. To platí i pro doprovodné CGI efekty. Seriál je nicméně zrušen a první řada působí jako slabé intro k něčemu, co by možná i mělo z původního komiksu potenciál, ale tvůrci ho zatím nedokázali nijak přetavit. Což zamrzí o to víc, když Damian Kindler je člověk, který stál za mnoha epizodami skvělých seriálů jako je Stargate SG-1 nebo Sanctuary.

Říká se, že ty nejsilnější příběhy píše sám život a životní příběh Tomka Komendy mezi ně teda patří. Jestli realita odpovídá tomu, co bylo odvyprávěno ve filmu, tak to nebyl ani justiční omyl, ale kardinální fuck up, totální diletantství a... prostě zločin. Film syrovej a surovej, chladnej jak psí čumák, s jednoduchou, ale kvalitní režií a přesně trefenou dobovou atmosférou.

Po delší době seriál, který si mě skutečně získal a bavil od samotného nadějného začátku až do ponurého a depresivního konce. Vera Farmiga hraje první ligu a její Norma (společně se svým bratrem Calebem) patří mezi nejkomplexnější tragické postavy ever. Je neuvěřitelný, co všechno Vera uhraje čistě očima. Postupně ale přebírá otěže zprvu trochu (a možná částečně záměrně) prkenný Freddie Highmore, který je s každou sérií v roli Normana lepší a lepší. První tři série se v podstatě jen na různých zápletkách městečka plného zločinců a vyšinutých magorů budují postavy, ale seriál to dělá velice šikovně, zábavně a už od začátku v naprosto strhujícím tempu, kdy jeden twist střídá druhý. Od řady čtvrté se už odřezávají vedlejší dějové linky a pomalu se rozjíždí to opravdové Psycho a tam mě seriál paradoxně bavil o nepatrný chloupek méně, ale pořád dostatečně na plné hodnocení. I když to není až tak ultimátně filmařsky vymazlené, character buildingem bych se nebál Bates Motel srovnávat třeba s Breaking Bad, neb jen u málokterého seriálu se divák takto napojí na postavy, prožívá s nimi malé či větší radosti i strasti, vidí jejich ohromující vývoj napříč celým seriálem a nakonec s nimi míří do očekávaného, byť nevyhnutelného finiše, který chtě nechtě musí nastat. O to víc, když je ten finiš v rámci žánru takhle dobře promyšlený a uspokojivě napsaný.

Výrazně ukecanější pokračování, ale zase s pompézní bitvou na závěr. Dialogy jsou stále takové dost čínské a konečně jsem začal rozeznávat kdo je kdo. Díky tomu, že se velká část bitvy odehrává v noci, vizuál působí o dost lépe. Je to ohromná produkce, je to velkolepé, ale stejně jako jednička dějově dost prázdné a jestli se jednička aspoň trochu snažila o vykreslení historie, tak dvojka už je vyloženě heroická pohádka.

Výpravu to má fakt dobrou, to bezesporu. Hezká kamera, úžasné kostýmy i kulisy, ohromné davové scény. Ale taky je to eh prostě Čína. Souboje jsou ohromující, ale často taky zbytečně přepálené a hlavní hrdinové, kteří jen tak mimochodem vypadají všichni úplně stejně a divák neznalý čínské historie absolutně neví kdo je kdo, poletují po bojišti a, asi aby se zdůraznila jejich nadřazenost, jako Avengers kosí nabíhající NPC hlava nehlava. U fantasy filmu bych to bral, u filmu, který se snaží tvářit historicky to působí prostě blbě. Dialogy často vyloženě šustí papírem a v kontextu jinak přelomových historických událostí vyzní při všem tom teatrálním popíjení čaje vyloženě banálně. Ale přes to všechno se na to nedívá špatně a precizně zpracovaná tehdejší čínská kultura, zcela odlišná od čehokoli, co tu známe z naší historie, je stále něco dost neokoukaného a dívá se na to v pohybu velmi dobře.

Je to dražší a výpravnější než televizní verze s Leelee Sobieski, ale ne nutně lepší. Má to dost fajn umělecky hezky ztvárněných momentů - komunikace s bohem vs komunikace s ďáblem. Bitvy jsou co do výpravy velkolepé, ale to se už moc nedá říct o samotné režii a choreografii, která místy působí až nechtěně směšně. A podobně směšně působí občas i Johanka, která je tu vykreslená, i kvůli nepříliš dobrému herectví Milly Jovovich, jako emocionálně nestabilní extrémně nepříjemná panovačná kráva, ke které, i navzdory snaze pochopit pravděpodobnou kombinaci PTSD a mysli trápené pokročilou fází schizofrenie, lze jen těžko najít nějaké sympatie.

Ano, je to asi kýčovité, je to schématické, je to zidealizované. Ale taky je to po citové stránce naprosto funkční, se skvěle zahranou hlavní dvojicí a parádně sympatickými lidmi okolo. Nečekal jsem mnoho, zejména asi proto, že mi některé názory a aktivity Belly Thorne nejsou příliš po chuti, ale o to více jsem byl příjemně překvapen.