kepiash

Dokoukal jsem to do konce a přežil, ale jen proto, že jsme se s přítelkyní bavili tím, co všechno je na filmu špatně. Během sledování jsem přemýšlel z jakého důvodu se vůbec podobné filmy natáčí a upřímně řečeno netuším. Je to film, který shlédnete tak nějak omylem. Nevěřím ani tomu, že by se samotní tvůrci plácali po zádech, jakou odvedli dobrou práci, i oni snad musí mít nějakou míru sebereflexe. Možná bych filmu s přimhouřenýma očima jednu hvězdičku přilípnul, ale zařekl jsem se, že za kouzelného dědečka naopak musí jít jedna dolu, neboť ten tomuto již tak kulturně zcela bezobsažnému dílu nasazuje korunu.

Stalo se vám někdy, že jste po skončení filmu jen v úžasu seděli na sedačce v kině a říkali si: "Waaaaau... Tohle byla taková bomba, že bych to nejraději viděl hned teď znovu!" Mně už se to párkrát stalo. Velmi jasně si například pamatuji jak jsem s podobným úžasem trávil v roce 2010 závěrečné titulky Inception, nebo jak skvělý byl o čtyři roky později v IMAXu Interstellar. Všechny tyto nezapomenutelné zážitky mají společného jmenovatele a to je Christopher Nolan. Ten chlapík to zase dokázal! Naservíroval nám pochoutku, která nezabaví na jeden večer, ale do které se můžeme nořit hlouběji a hlouběji při každé další projekci a na to se já, jako někdo kdo miluje podobně složité filmy, kdo vyrůstal na Matrixu sourozenců Wachovských, neskutečně těším. V tuto chvíli ale ze sebe v němém úžasu nedostanu o moc víc než ono zmiňované "Waaaaau".

Samozřejmě již dlouhé roky znám legendárního DJ Arnoštka a jeho diskotéku, ale samotnému filmu jsem se mnoho let vyhýbal, neboť jsem předpokládal, že se jedná o příšernou kravinu. O to příjemnější bylo mé překvapení. Snímek je to sice bizarní, o tom žádná, ale má poměrně zajímavý příběh a hlavně je naplněný skvělými hláškami u kterých je až z podivem že více nezlidověly. Ani písničky mi nijak nevadily, ačkoliv písničkové filmy nijak zvlášť v oblibě nemám. Zde jsou hudební scény spíše parodiemi toho co je obvykle k vidění ve standardních muzikálech a tak je i poněkud zavádějící Kouř za muzikál označovat. Film určitě nesedne každému, ale můj zážitek, po shlédnutí v letním kině s vychlazeným pivečkem, je přinejmenším fajn fajnový.

V době kdy píši tento komentář, film ohodnotilo pouze 7 uživatelů csfd, přestože od jeho televizní premiéry uplynul téměř rok a půl. To je rozhodně škoda! Kvalitně zpracovaný snímek podává svědectví o dávno zapomenutém ekonomickém experimentu, který poukazuje na skutečnost, že příčinou ekonomických krizí bývá samotný peněžní systém. Zázrak z Wörglu tak určitě stojí za shlédnutí a jeho nosná myšlenka za zapsání do všech učebnic ekonomie.

Natočit film (zdánilvě) na jeden záběr je opravdu kumšt. Tady to navíc není jen nějaká zbytečná výzva, kterou by si chtěl režisér něco dokazovat, ale jde o prvek, který celému dílu dodává autentičnosti. Jelikož s hlavním hrdinou prožíváme opravdu každý krok, soucítíme s ním a zároveň můžeme o něco lépe pochopit podstatu zákopové války. Velmi se mi líbila scéna, kdy hlavní protagonisté překračují frontu z britské na německou část. Film zde velmi působivě ukazuje jak blízko a zároveň daleko k sobě oba znepřátelené tábory měly. Válečné filmy určitě nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, ale 1917 mě opravdu dostalo. I s ohledem na onu brilantní práci s kamerou musím snímek ohodnotit plnou palbou.

Je mi jasné, že cílová skupina ocení především pěkné barevné vizuální zpracování a spoustu roztomilých zvířátek. My starší ročníky bohužel už těžko přehlížíme různé nedotaženosti v ději a vývoji postav (proč například veverka Kevin, která plánovala pomstu, od tohoto záměru bez jakéhokoliv vysvětlení sama ustoupí a podobně). Ale třeba je chyba ve mně. Zatímco já v kině bojoval s tím abych neusnul, má přítelkyně na vedlejším sedadle vypadala, že se docela dobře baví.

Bylo to teprve včera co jsem tento horor viděl v kině, ale už teď vím, že na něj velice rychle zapomenu. Je to takový ten film, kterých je na světě spousta, který nepřináší nic nového a za celou stopáž vás nijak nepřekvapí ani nevyděsí. Zkrátka sbírka filmových klišé. Možná tohle na někoho funguje, ale já to určitě nejsem.

S velkým uznáním jsem sledoval jak si herci dokázali poradit s tím, že se v průběhu měnila osoba, která ovládala jejich avatar. Všichni dokázali dobře měnit své vystupování, takže nebyl žádný problém sledovat kdo koho vlastně představuje. Za to smekám klobouček. Ale nejen pro to je pro mě Next level o chlup lepší než jednička. Především oba dva senioři přidali do světa Jumanji spoustu vtipných momentů, při kterých jsem se hodně nasmál a to je asi ta hlavní motivace se kterou člověk na podobný film kouká. Proč hledat za každou cenu v každém filmu nějakou hlubokou myšlenku, nebo spekulovat nad tím, že po dějové stránce má scénář své mouchy? Někdy je nejlepší prostě jen vypnout hlavu, smát se a odpočinout si po náročném dni v práci. Pokud to uděláte, užijete si dvojku Jumanji tak jako já.

Nikdy jsem nebyl zrovna fanoušek automobilových závodů a nechápal jsem, jak může někoho bavit sledovat byť jen pár desítek minut (natožpak 24 hodin) něco, co jsem měl vždy do určité míry problém považovat za sport. Filmy s touto tématikou jsou ale naštěstí úplně jiný případ a pomáhají mi tento názor postupně měnit – ne tedy, že bych si v neděli potřeboval přivstat abych viděl Velkou cenu Monaka, ale určité sportovní kouzlo jsem nakonec u motorismu objevit dokázal. Le Mans 66 má silný příběh o tom jak marketing a peníze právě ono zmiňované kouzlo sportu mnohdy zabíjí. Proti sobě ani tak nestojí Ford a Ferrari jako spíš sport a byznys. Tento univerzální motiv, je promítán v životních osudech Carrolla Shellbyho a Kena Milese, a je tak skvěle ztvárněn, že celý snímek působí velmi věrohodně a lidsky. Když navíc do hlavních rolí obsadíte Matta Damona a především Christiana Bala – profíka všech profíků, máte v podstatě vyhráno. Je jasné, že si určitě získá spoustu fanoušků i z řad těch, kteří vůni motorů zcela nepřičichli. Mě si získal určitě.

Někomu možná mohla tato série v porovnání s jinými připadat o poznání nudnější, ale za mě to tak určitě nebylo. Nemalou roli na tom možná hrál fakt, že jsem od začátku fandil kmeni Koror a do konce to dotáhli moji oblíbenci Tom a Ian. Navíc měla tato řada hned několik památných momentů, jako Stephanie přežívající v troskách kmene Ulong nebo Ianovo dojemné vykoupení. Zajímavé bylo i prostředí džungle s troskami vojenské techniky. Sečteno podtrženo - u mě dobrý.