JASON_X

Zatímco Planeta Česko mě před pár lety příliš neoslovila, jak tedy aspoň soudím podle mého starého komentáře, Planeta Praha mi sedla výborně. Možná hlavně proto že jsem z Prahy, že většinu ve filmu použitých lokací důvěrně znám, a že Macháčkův hlas se mi neprotivil tak, jako pisklavý hlásek Hádka. Samozřejmě už dlouho vím o muflonech v "Krčáku", o nutriích na Vltavě a Rokytce, o volavkách v ZOO, o strakách a veverkách v parcích a podobně, ale třeba plchové v ptačí budce, mravenci otrokáři nebo slípky na stromech nad Vltavou pro mě byli zajímavými novinkami. A možná, že až budu zase někdy v létě křoviňákem osekávat zarostlý chodník a nadávat jak ten prevít plevel zase všude roste, vzpomenu si na závěrečný krásný časosběr jarních pampelišek deroucích se z rozpraskaného starého asfaltu.

Původně jsem si od filmu sliboval jen něco málo melodického paňdžábského popíku v moři melodramatických bollywoodských stereotypů, ale on má kupodivu i docela nečekaný přesah. Nejenže kontroverzní a rozporuplný Čamkila byl sám o sobě hodně zajímavou osobou, která si určitě zaslouží svůj celovečerák, ale divák se přitom mrkne i do zákulisí béčkového indického showbizu, dozví se leccos o vztazích uvnitř sikhského společenství a bude možná tak jako já překvapen absencí obvyklých infantilních přepjatostí a jiných bollywoodismů, kterých jsem se předem tak trochu děsil, a naopak potěšen na indický film neobvyklou vážností a seriózností. A tak namísto proklikávání od písničky k písničce jsem se zájmem a diváckým uspokojením zkouknul každou minutu stopáže, byť lehce přepálené. A nějaké Čamkilovy songy si hned postahuju na flešku do auta, melodie jsou hodně chytlavé a textům naštěstí rozumět nebudu.

V Laponsku jsem byl dvakrát, v norském i švédském, ale pokaždé v létě a jenom na skok, povrchně. Tzn. muzeum sámské kultury a skanzen a sámský parlament a výhledy na Lapporten a podobně, prostě klasická poznávačka. Takže jsem se rád na život Sámů podíval podrobněji, nakoukl trochu do jejich každodenní reality a dosyta se zaposlouchal do jejich zajímavé hatmatilky. Ale drama/thriller? Hm, možná pro někoho, kdo na pořádná dramata a thrillery moc nečučí. Já viděl jenom naivní, vyumělkované, otravně polopatické a infantilně černo-bílé pseudodrámko pro mládež. No, těch pár záběrů přírody za tu hoďku a třičtvrtě snad jakž takž stálo.

Snahu o pochopení všelijakých podobných mindfucků jsem už dávno vzdal, k divácké spokojenosti mi stačí jen trochu temná atmoška, trochu fantasmagorický děj a jako bonus hezká příroda. A to i když příroda je portugalská a ne americká, a holčina v hlavní roli se celou dobu tváří jako kyselá prdel. Mimochodem dávno už mám taky jasno v tom, že kdybych se příště inkarnoval v severní Ámošce, chtěl bych být taky rendžr v parku, nejlíp někde na severozápadě US nebo v Kanadě. A nejlíp teda taky, kdybych radši dělal jenom denní šichty, když vidím podobný filmy.

V magii prý nic není zadarmo. A v životě často platí že kdo chce víc, nemá nic... Sice netuším, nakolik je poněkud podezřele evropský leitmotiv o ďábelském černém kozlovi poplatný javánskému (muslimskému) prostředí, ale film se rozjel slušně a v jeho první půli je několik hodně dobrých mrazivých momentů i lekaček. Ovšem po skvělém hustoatmosférickém rozjezdu se děj bohužel postupně poněkud roztříští, rozbředne a znudní. A dívčina v hlavní roli je sice moc hezká, ale taky zbytečně moc přehrává. Ale přesto se celkově jedná o slušný průměr a po stereotypních duchařinách euroatlantických jde určitě o zajímavé divácké zpestření a osvěžení.

Užvaněný ale sympatický retro šofér v retro dodávce, plus jeho tři pasažérky: bigotní feministka s vizáží vyžilé flundry, otravně emancipovaná a rozkazovačná mamina a její fajn prostořeká flegmatická náctiletá dcera. Ti všichni na cestě pustým španělským vnitrozemím kamsi. A ubožáci vůbec netuší, co všechno na ně může cestou číhat. Třeba slizký parazitický šmejd z vesmíru, vyrábějící ze svých obětí krvelačné mutanty. Myslíte že kecám? Tak se přesvědčte sami. Díky novému Viejos od stejných tvůrců jsem teď objevil i tuhle jejich starší lahůdku. Brakové pošušňání, až na tu občas zbytečně přeháněnou komediálnost a nadsázku.

"Koho bohové milují, ten umírá mlád.". Solidně gerontofobní záležitost. Staří lidé jsou tu prezentováni jako cosi podivného, nepochopitelného, temného, děsivého, nevyzpytatelného, cizorodého, nebezpečného... téměř jako jiný živočišný druh. A ten závěr... Líbilo, bavilo, místy i trochu zneklidnilo či znechutilo. Jen s tím ze řetězu utrženým stroboskopem ke konci mě rejžové dost nakrkli. Ale poslední vteřina posledního záběru pak dává netušené možnosti k dalšímu pokračování, takže konec dobrý - všechno dobré.

Škarohlídský spoiler: Hloupá, ale zato panovačná a vypočítavá husička chce rychle přijít k prachům, a tak pronajme strašidlo ve sklepě jednomu ňoumovitému necharismatickému nekňubovi. To se jí sice naštěstí nakonec vymstí, ale bohužel to trvá příliš dlouho. A tak kromě poměrně slušné filmařiny je pro mě jediným výrazným plusem Saffron Burrows v maličké vedlejší roli. Dokoukáno asi napočtvrté. Ne že by to byla zas až taková sračka, ale vždycky mě po chvíli napadlo dělat něco mnohem užitečnějšího, než na to bez většího zájmu čučet.

Zaokrouhlím hodně nahoru, protože audiovizuálno je bombastické, atmoška převážně vážná a podobných velkolepých velkofilmových scífek je bohůmžel v posledních letech jako šafránu. To ale nic nemění na tom, že hošan ztvárňující Paula Atreida postrádá pro svou roli patřičné charisma a jeho odpudivá fremenská milá s permanentně zpruzeným výrazem mi celou dobu lezla na nervy i krkem. Moje předpokládaná pětihvězda budoucímu letošnímu novému Alienovi i budoucímu letošnímu novému Mad Maxovi bude mít jistě větší váhu. P.S.: Jo a taky by mě zajímalo, čím se ty "miliony Fremenů" v té "neobyvatelné" písečné pustině vlastně živily. Písečným planktonem a myším masem?

Třetí Turiho celovečerák se opět nepovedl, a tak po slušném Méandre zase zklamání. Nadprůměrně hloupý příběh (i na horrorové béčko), pitomé a pitomě zahrané (přehrávané) postavy, epileptická ruční kamera, mizerný obraz (protože jsme v dole), tragikomická (snad rádoby lovecraftovská) příšera, a jak jinak než nádavkem pořádná porce pozitivní diskriminace a angažované kritiky kolonialismu. A já blbý hejl jsem doufal v nějaký druhý Descent, pche. Slabá druhá za trochu historických výjevů a reálií z pracovního života dřívějších horníků (prvních ca 30 minut), tuze rád prolézám všemožné hornické skanzeny a jedině proto nepovažuju tenhle film za úplnou ztrátu času.