Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Akčný
  • Thriller
  • Krimi

Recenzie (3 068)

plagát

Luck of the Draw (2000) 

Viděl jsem už mnohem lepší černokomediální gangsterky, i staršího data výroby. Hvězdné obsazení sice trochu vyvažuje slabost scénáře, ale k lepšímu hodnocení než průměrnému mi to nestačí. Prostě další stokrát omletý příběh o jednom sympatickém grázlíkovi, který okrade ještě větší grázly, aby se pak se svou buchtou mohl odstěhovat na ostrov a tam dřepět na pláži pod slunečníkem. Popkulturní americký sen.

plagát

Teserakt (2003) 

Těžké hodnocení, někde na půli cesty mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Podobných filmů, respektive filmů natočených v podobném stylu, nebo vyprávějících obdobné skládačkové příběhy, jsem viděl už několik. A jejich obsahy i jejich postavy mě většinou oslovovaly výrazně víc. Na druhou stranu se mi ta nervní, zkratkovitá a přitom výstižná filmová forma opravdu líbila a bavila mě, bavily mě i pohledy do bangkokských ulic, a oceňuju i rozuzlení vedené v poněkud temnější tónině. Kdybych, jak říkám, podobných (i povedenějších) kousků už pár neviděl, šel bych asi na čtvrtou.

plagát

Dede (2017) 

Léta náklonnosti ke všemu "etnickému" a nekritického obdivování a obhajování všeho "jinocivilizačního" mám už nenávratně za sebou, a tak můžu zodpovědně prohlásit, že Svanové, potažmo Gruzínci jsou sice křesťani, ale mentalitou patří do Asie, ne do Evropy (to už by v té Evropě mohli být i Turci). To se mi mimochodem potvrdilo i při mojí nedávné návštěvě Gruzie. Dokonce i v té Ušguli jsme jeden den byli, a motali se tam uličkami plnými kravinců mezi spoustou rychlokvašných hostelů i hotelů, proto jsem si taky po návratu sehnal tenhle film (a umíral pak u něj devadesát minut nudou). Každopádně myslím, že realita už je dneska v tamních horách asi přece jen méně autentická, méně tradiční, než jakou nám ukazuje Dede. Jo a pro pořádek ona "dcerka" je ve filmu syn, to jen jako doplněk k plkům od Cinemaxu, které sem někdo obšlehnul.

plagát

Men (2022) 

Moje hlavní dojmy z filmu budou asi působit dost povrchně a lacině, ale nedá se svítit. Takže: hlavní postava je opravdu mimořádně nesympatická a nepříjemná pizda, přesně ten typ zapšklé, upjaté, permanentně zpruzené neurotičky, jaký bytostně nesnáším. Navíc její představitelka je šeredná mužatka a má hnusný sestřih. Jistě, jsem povrchní. Ale jednoho holt otráví, když musí hoďku a půl čumět na někoho, kdo se mu esteticky silně protiví. Co se děje týče, tak tři čtvrtiny jsou úplně ke stolici. A v závěru se sice rozjede vcelku solidní psychedelický bizár (houby? peyotl?), ale jelikož jsem smysl toho všeho popravdě příliš nepobral, hledání nějakých těch symbolismů a jinotajů přenechám povolanějším. Podle mě jen ke schizofrenní pizdě promlouvala její potlačená tělesnost a špatné svědomí, ale je mi to upřímně úplně putna. Film měl však pro mě přece jenom i jedno pozitivum - při úvodní scéně s pizdiným letícím afroevropským hazbendem mi ihned na mysli vytanula památná věta "Nigger fell four stories", a já dostal chuť pustit si po sto letech zase Pulp Fiction. Plus ještě jedna hvězda za Chopina a rozříznutou ruku.

plagát

Na útěku za průšvihem (1993) 

Obdobnou "gansterskou romanci" s Patricií, a dokonce i ze stejného roku, mám v Top 10. Tak proč to v tomhle případě nefunguje? Třeba proto, že jednotlivé gagy nejsou příliš vtipné ani úsměvné, jako spíš hloupé. Protože na rozdíl od True Romance jsou všechny vedlejší postavy více nebo méně trapné. Protože Madsen mě se svým přitroublým úsměvem nebavil, tohohle chlápka mám radši jako nevypočitatelného psychopata, nebo aspoň drsňáka, ne jako culícího se joudu. Protože se tam na můj vkus strašně moc žvaní, navíc nezajímavě a nevtipně. Ale to už jsem vlastně říkal. Na druhou stranu to má tu správnou atmošku devadesátkového gangsterského road movie ze Západu, kterou mám tolik rád.

plagát

Záhadné zmiznutie (1993) 

Jo to tenkrát ještě v ryze béčkových filmech hráli áčkoví herci, a ta béčka bývala i tak nějak jakoby áčkově, respektive seriózně natočená. Neslo to s sebou ovšem i nějaké ty mínusy, třeba že herci přehrávali jak na divadle, nebo že děj byl zasviněný nějakou sterilní středoproudovou cajdákovitou "hudbou", nebo že scénáře byly plné absurdit a zároveň bylo vždycky předem na tuty jasný, jak to všechno nakonec dopadne. Ale nic naplat, pořád chovám k takovýmhle devadesátkovým VHSkovým béčkům jakousi iracionální náklonnost a leccos jim prominu, vždyť se mi u nich kdysi zformovala moje narušená osobnost. Jinak Sutherland nemastný neslaný jako vždycky, Travis afektovaná až běda, Bullock ještě před zenitem, proto ta "vedlejší" role, ale potlesk sklízí Bridgesův filosoficky založený sadistický psychopat. A propos já být rejžou, budu chtít po pár letech natočit dvojku s Bridgesovou filmovou dcerou v hlavní roli, na svůj věk byla tahle holčina docela zajímavě ujetá a v dospělosti měla myslím zaděláno na poměrně solidní schízu; škoda, že její postava nedostala ve scénáři obsáhlejší part.

plagát

Zločiny budoucnosti (2022) 

S Cronenbergovými bizáry nemívám problém, často mu je i pětím, ale tenhle jeho nový (a dost možná že už i poslední) divnofilm mě na hony minul. Nezáživný, nudný, plytký, pozérský, zbytečný; těmihle adjektivy bych ho asi charakterizoval. Dřevorubec by pak řekl, že je ''vo hovně''. Cronenbergův příběh z absurdního fiktivního světa shledávám ne snad nechutným, nebo deviantním, nebo nezdravým, to by ještě šlo, shledávám ho ale totálně nezajímavým, což je daleko horší. Během celého filmu mě neoslovila ani nezaujala snad ani jedna jediná scéna. Z projekcí některých mistrových děl prý v minulosti někteří diváci zhnuseně odcházeli. No, já si umím představit, že být třeba na fesťáku v Cannes, tak z tohohle filmu odejdu maximálně po půlhodině taky, ale ne zhnuseně, nýbrž otráveně, a půjdu si radši dřepnout do sálu, ve kterém hrají něco/cokoliv jiného. Jedna za trochu té filmové estetiky.

plagát

Nos miran (2002) 

Melodramatická duchařina s dětmi. Tímhle žánrem jsem v posledních letech už poněkud přesycený, ba znechucený. Navíc čím jsou zúčastněné děti mladší, tím je jejich herecký výkon žalostnější (zde hlavně malá dcerka) => tím jde horrorová atmosféra filmu víc do kopru. V tomhle případě lze sice jako polehčující okolnost zmínit dobu jeho vzniku nebo španělskou provenienci, ale to zdaleka nevyváží nudnou rozvláčnost děje a nesnesitelně sentimentální finále.

plagát

Gasoline Alley (2022) 

Samozřejmě mi neuniklo, že Willis je pár posledních let na střemhlavém kariérním sestupu, hraje většinou v totálních sračkách a navíc i totálně mizerně. Tady ale spíš nehraje nijak, tu jeho nenáročnou pidiroli mohli dát i nějakému bezejmennému ochotníkovi z nějaké americké Horní Dolní, zvládl by ji snadno a určitě i líp. Trapný výkon. Jinak ale film to není vyloženě špatný, jen se autor (rejža i scénárista v jedné osobě) asi nemohl rozhodnout, chce-li točit americkou drsnou školu a la Chandler, gangsterskou hláškovačku a la Tarantino, nebo ležérní konverzačku a la Jarmusch. Gasoline Alley není ani jedno z toho a nesahá ničemu z toho ani po kolena, ale od každého má ždibec a kupodivu se na něj docela dobře kouká, potřebujete-li tedy nějakou nenáročnou ptákovinu na propláchnutí mozku a sežrání večeře. Slabá třetí jde jen a pouze za Sawou, dobrý týpek, od Final Destination nám výrazně zmužněl.

plagát

Nástupce (2021) 

Tahle španělská kriminálka se zprvu tváří jako takové staré dobré kriminální retro, sociálně kritické a politizující, nesoucí se v podobném stylu a duchu, ve kterém se kdysi nesly třeba politizující kriminálky francouzské, za totáče v Československu velmi oblíbené, co pamatuju. Ale po uplynutí prvního poločasu už tušíte, že spíš než o staré dobré kriminální retro tu bohužel půjde spíš o přitroublou socialistickou agitku o zlých německých nazistech a španělských fašistech, snažících se prodejem levného héra o jakési lokální konečné řešení cikánské otázky, ruku v ruce s developerskou lobby. Hlavním hrdinou téhle šaškárny je nesmělý a trochu jednodušší policajtský balík, který ovšem pod blahodárným vlivem jednoho uvědomělého soudruha a jedné pěkné soudružky lékařky postupně vyzraje, prozře, a ve jménu pravdy a lásky se neváhá vydat na smrtelný boj s nabobtnalou hydrou fašismu, prorostlou celou tehdejší (1982) španělskou společností. Zoufale nezáživný děj, vyčpělá zápletka, trapné fotbalové vsuvky, film určený hlavně pro španělské publikum. Jednou se na to tedy sice kouknout dá, ale po použití šup s tím do koše.

Reklama

Reklama