Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Horor
  • Animovaný

Posledné recenzie (1 368)

plagát

Jedeme na teambuilding (2023) 

Na rovinu říkám, že po traileru v kině jsem čekal mnohem víc. Aspoň o tu hvězdu nahoru. Ovšem po šesti letech v korporátech cením film, který si bere právě na paškál české firmy a jejich "perfektní" politiku. A jelikož jsem přesně takovéhle teambuildingy a situace, které nastanou v první části filmu, zažil na vlastní kůži, tak mohu pouze tleskat, jak se to tvůrcům povedlo natočit. A přidat trošku humoru. Píšu záměrně trošku, protože trailer sliboval vtipnou jízdu od začátku do konce. No a těch vtipů moc ve výsledku nebylo. Jako všichni ostatní cením Vojtu Kotka, který si krade scény a roli si užívá. A největší plus je za jeho triko! Sečteno podtrženo. Solidní průměr. (50 %)

plagát

Nikto ťa nezachráni (2023) 

Na tohle jsem dostal doporučení a příště si budu dvakrát rozmýšlet, jestli takovéhle doporučení si brát. Bezeslovný film o kterém naštěstí lze napsat mnoho. Film na nic nečeká a hned v první dvaceti minutách načrtne o co půjde. Hned mě vlastně trkne do očí, že host v době je až moc dlouho. Respektive ta scéna působí příliš dlouze a vlastně a návštěvník i velmi brzo odhalen. Co film připraví pak? Rozvýjení hlavní postavy a druhou návštevu doma. Nebudu lhát už od té první půl hodiny jsem se hodně nudil. Posledních dvacet minut jsem se opravdu přemáhal abych film dokoukal. Od ostatních komentářů si beru, že film je dlouhý a nudný s nesympatickou herečkou. Já bych řekl dlouhý a nudný. Herečka mi nevadí, naopak mi přišla v pohodě. Problém je v nulovém napětí, scénáři a ještě horším konci, který mi leda způsobil facepalm. PS: Díky moc za titulky. (35 %)

plagát

Hranice lásky (2022) 

Velmi těžké téma. Jsem překvapený o to víc, že přišlo od polské produkce. Hranice lásky nejsou nic jiného než sociální drama, které funguje jako sonda do erotických představ párů. Minimálně těch parů, které sní o více partnerech nebo přímo polyamorii. Herecky je to obsazeno dobře. Mihne se oblíbená Křenková i Hofmann. A dokonce zaskočí i Čermák. Ustřední dvojice však táhne film za mě tak napůl. Zatímco Vagnerová je sympaťanda, která skrze celý film rozhazuje emocemi, tak její filmový partner Řezníček je za mě herecky emočně velmi plochý. A navíc je mi bohužel velmi nesympatický. Což je samozřejmě čistě subjektivní dojem. Obecně mám z filmu pocit, že finále mohlo být mnohem více rozkresleno než že prostě skončí hořkosladkou tečkou. Respektive vy celou dobu tušíte, kam se děj posune a kde skončí. Proto víc bych si přál aby byla rozkreslena právě ta část, kdy si partner uvědomí svoje emoce naplno. Za mě je to ve výsledku podprůměr, který mě moc nebavil. (40 %)

Posledné hodnotenia (1 552)

Nočný let (2005)

14.04.2024

Duna: Časť druhá (2024)

09.04.2024

Jedeme na teambuilding (2023)

30.03.2024

Nikto ťa nezachráni (2023)

24.03.2024

Hranice lásky (2022)

24.03.2024

BONDING (2019) (seriál)

15.03.2024

Baghead (2023)

13.03.2024

Cyberpunk: Edgerunners (2022) (seriál)

13.03.2024

Duna (2021)

11.03.2024

Reklama

Posledný denníček (47)

Herní rok 2022 v číslech

Pokud jsem si loni napsal, že mám pocit, že rok byl chudý… Tak letos to platí dvojnásob. Pomalu se dostávám k seriálům, filmům i hrám. Nejhůř ke knihám. To, co jsem však zkouknul nebo odehrál stálo za to, i když díky mé nechuti k otevřeným světům jsem měl začátek roku pěkně hořký. Ale k tomu se dostanu. Jdeme na to!

Nejlepší hra roku – Letos to prostě nemůže být nic jiného něž nové CoDko! Když jsem loni začal obnovovat svoji sbírku téhle série, tak jsem si ty průchodu strašně moc užil. Na Modern Warfare II jsem se fakt těšil. A ten víkend s touhle hrou se mi vpálil do paměti. Ten příběh byl naprosto fantastický zážitek. Od Call of Duty prostě očekávám každý rok výborný gunplay v áčkové produkci a přesně tohle MW2 je. Dokonalá grafika, skvělý soundtrack, výborný příběh a fantastický gunplay. Neměl jsem slov. Po dohrání jsem si dal celé dopoledne a vysbíral všechny achievementy co šly. Strašně mě mrzelo, že už jsem to měl za sebou. Prostě lahoda!

S Největším překvapením roku to bylo poněkud složitější. Konečně mi vyšel Overwatch 2 a je znamenitý a pravidelně se k němu vracím. Ovšem to, co bylo opravdu překvapení – tak to bylo The Quarry. V březnu oznámeno, v červnu vyšlo. Konečně nová hra od Supermassive Games a není součástí Dark Pictures Anthology. Taky byla delší, hezčí a zábavnější. No prostě paráda. Quarry jsem si užil všemi doušky!

Nejhorší hra roku – Tohle je těžký. Opravdu moc. Letos jsem totiž vyloženě špatnou hru nehrál. Tak jako v případě loňských titulů… Možná bych to mohl předělat na Největší zklamání roku. Objektivně asi letos Diablo Immortal. Velmi oblíbená značka, která u mě shořela kvůli pouze „Otevřené betě“ na PC. Je z toho cítit, že to je freetoplay a nedodělané pro PC. Škoda, protože základ je dobrý a klidně bych si za hru zaplatil. Ale jak už jsem řekl, letos bylo zklamání téměř na každém kroku. Pokračování Horizonu, které jsem nedohrál, Elden Ring, který jsem dropnul a nakonec i Ragnarok, který jsem sic dohrál, tak příběh byl hrozný. Nudný, bez gradace a rozhodně nesplňoval to, co měl. Jasně, v případě prvních dvou je to dané prostě tím, že Open Worldy já už nehraji a hrát nechci. Ale Ragnarok Open world není. Jen nedokázal vůbec splnit ambice, které měl.

U Nejlepší Sběratelská edice jsem si myslel, že už nikdy nic psát nebudu. Ale jak se zdá, tak to všechno ještě zachraňuje Blizzard. Letošní Dragonflight dorazil a je nádherný. Artbook, podložka, krabice… Co víc si přát. Tohle jsou sběratelky, kterých se nevzdám. Na rozdíl od megasoch, které stojí skoro jako auto. Na druhou stranu i kdyby byly za polovinu, tak by to za chvíli nebylo kam dávat. A rozhodovat se mezi Queen of Blades a Lilith bych beztak nedokázal.

U čeho jsem nejvíc trávil čas…? Zbytečné psát potřetí to samé. Nebo počtvrté? Ztrácím přehled. WoWko je prostě stále na výslunní a nedokázal ho sesadit ani Game Pass. Ani nic jiného. Navíc Dragonflight je prostě fantastický. A moc si přeju abych takové pocity měl u za dva roky, co vyjde expanze s Voidem. Letos jsem splnil každou sezónu, co jsem chtěl, a ještě dokonce něco navíc. No není ten život krásný?

Příští rok? Je fakt, že vnímám, že po letech se mi velmi krystalizuje můj vkus a mění soustředění na tituly, které mi ještě mají co říct a nabídnout. Možná proto jsem už letos nehrál špatnou hru. Když mě omrzely, tak jsem je jednoduše dropnul. A myslím, že to v budoucnu bude ještě horší. Prostě se mnoha titulům jen vyhnu. A příští rok si přeju jediné – „Dejte mi už konečně to Diabloooo IV!“

Herní rok 2022 v číslech