Interstellar

Ač se jedná o velmi kvalitní snímek, chybí mi jakási přidaná hodnota, která by "Interstellar" vynesla na metaforický filmový piedestal. Ten, kdo neviděl Kubrickův vesmírný masterpiece, bude pravděpodobně hodnotit film lépe, pravdou ale je, že scén, které by si zasloužily plný počet, je tu hned několik. Ba co víc, kdyby film skončil mindfuckem v "knihovně", nejspíš bych ho (i přes svá předchozí tvrzení) také ohodnotila 5*, protože sebeobětovací a bezmocná zakončení považuji u filmů, seriálů i knih za vynikající. Happy-endy naopak snáším těžce, takže v tomto má u mě "Interstellar" neodpustitelný vroubek (ač se nejedná o 100% happy-end). (09.11.2014)

Interstellar is like: "Fyzikální zákony? Magic, motherfucker!". Jestli to ještě někdo postaví na roveň s Kubrickovou "2001: Vesmírná Odyssea", tak ho asi kopnu do hlavy. Ale jako celovečerní epizoda Hvězdné brány, bez Goa'uldů, ale zato říznutá loňskou Gravity, je to fakt super a těším se do IMAXu. // S ubíhajícím časem od projekce mne nasranost nad przněním logiky, konzistence, tempa, i zákonů reality kterými se ten film přitom tak rozmáchle ohání, už pomalu přechází, ale ze srovnání s bezmála dokonalým Inception to pořád vychází hodně bídně - a to z něj přitom Interstellar jen opisuje stejné triky. (06.11.2014)

Nolana mám veľmi rád, teda pokiaľ sa nevenuje Batmanovi, ktorého som nikdy nemal moc v láske. Avšak hocijaký iný sci-fi námet pod jeho režisérskou paličkou vždy stojí za to, pričom si z filmu často odnesiem viac, ako len perfektný vizuálny zážitok. Interstellar do bodky splnil moje očakávania, perfektne spracované, príbehovo pútavé a na záver pointovo vyšperkované, ale to takým spôsobom, ktorý diváka prinúti okamžite zapnúť mozog na plné obrátky... pointa a rozuzlenie, ktoré by prebudilo aj mŕtvolu. Zároveň sa celým filmom tiahne príjemné emočné ladenie, ktoré vrcholí na záver. Viac tu nie je čo dodať ak človek nechce spoilovať, skrátka perfektné filmové spracovanie geniálneho scenára. Toto si pozriem ešte veľa krát. (16.02.2015)

Když mám den blbec tak nesnáším vesmír, nesnáším teorii relativity a nesnáším časové smyčky. Taky nemám rád roboty s naprogramovaným smyslem pro humor, ani babičky umírající s úsměvem na rtu, snažící se mě citově ždímat. Vytáčí mě i kosmický happy end typu Milujte se a množte se!, který se násilně, leč pro mě marně snaží vylepšit depresivní vyznění filmu. Jo, a abych nezapomněl, po dnešku nesnáším i Christopera Nolana. Po kině jsem víc jak hodinu musel chodit po městě, než jsem tu hnusnou depku rozchodil. Do (mezigalaktické) prdele s černou dírou! Navíc žere čas, bestie. No vážně, pouhé tři hodiny jsem strávil v kině na Interstellar a doma mi zatím moje stará zestárla o dvacet let!!! Navíc mám pocit, že rozstříháním Interstellaru by klidně mohly vzniknout dva filmy - ze scén na Zemi pětihvězdičkové zaprášené depresivní postapo a ze scén ve vesmíru čtyřhvězdičkové scifi. Ale smíchat to dohromady? Neužil jsem si pak pořádně ani jedno. (06.11.2014)

Můj bezprostřední dojem po opuštění kina? Spíše zklamání. Pomalý rozjezd ve mně udržoval permanentní očekávání, kdy se konečně dostaví nějaký wow efekt, na který jsem byl v minulosti u Nolanových filmů pravidelně zvyklý - žel, vyjma působivé sekvence, v níž hlavní postava sleduje staré vzkazy svých dětí, které mezitím stačily dospět, se toto očekávání v podstatě nenaplnilo. Zcela jistě je to brilantní filmařina, která aspiruje na to poskytnout mimořádný divácký zážitek (vydatně podpořený geniální Zimmerovou hudbou), ale osobně mi tam spousta věcí prostě nesedla, včetně samotného obsazení většiny rolí. Vyloženě otrávený jsem pak byl nejen z dlouhé stopáže, ale i z přemíry komplikovaných detailů z fyziky, na nichž je založený děj. Coby člověk odkojený klasickou středoškolskou fyzikou prostě nemám problém přiznat, že jsem většinu té odborné hantýrky nepobíral - a nepochybuji, že normální lidi na tom budou podobně jako já - takže nezbývá než věřit, že by se to takto teoreticky mohlo vážně stát, nebo to celé jen s klidem považovat za jednu šílenou scenáristickou hollywoodskou fantasmagorii. Ve výsledku je to stejně jedno, ale prostě mi byl subjektivně velmi nepříjemný pocit, že sleduji film, u kterého si připadám jako idiot. Tento nepříjemný pocit pomohlo částečně utlumit několik scén, kdy jsem se oddával požitku ze zcela famózního skloubení obrazu a hudby, ale přesto se pořád nemohu zbavit dojmu, že jsem se vyloženě nutil do toho, aby se mi ten film líbil. Co už, vzdávám se, za mě 3 hvězdy. (05.11.2014)

Áno je to Nolanova skoro trojhodinová vesmírna odysea, ktorá divákovi ukáže niečo úplne iné než sme doteraz mali možnosť vidieť a verte, že ukáže oveľa viac než vesmír. Nie je to síce jeho najlepší film, ale zo všetkých, ktoré natočil, má najviac čo povedať a aj tie spomínané tri hodiny sú málo na tak obsiahlu tému, ktorej sa Interstellar venuje. Je to úchvatná cesta naprieč galaxiami, planétami, čiernymi dierami a časom, ktorý má vo filme obrovský význam. Emocionálne silné, technicky dokonalé a dejovo konečne niečo nové a neuveriteľne pútavé. [Videl v Kine] (07.11.2014)

V rámci specifického žánru, na který jsou za mořem opravdoví specialisté, tedy nedělení family drama, tentokráte s astrofyzikální šablonou, postavené na teorii relativity, kterou bratři Nolanové tak nějak vytunili, docela dobré. V případě, že je zde vše myšleno vážně, špatné. Až odpuzující samolibost lidské rasy tady a teď. Možná ten nejhorší živočišný druh ve vesmíru má pocit, že životem překypující planeta Země je mu už malá a dále nepoužitelná, je nutné osídlit (ovlajkovat) další. Kde? To je jedno, kdekoli, červí díra sem, černá díra tam, důležité je, že si lidi popláčou u rozhovoru staré dcery s otcem, jenž zestárl jen mezigalakticky a nenápadně popudíme hrdost na lidskou rasu z jedné malé planety v prachobyčejné galaxii. Rasu, jež si bez diskuze zaslouží ve vesmíru přežít za každou cenu, minimálně ti heroičtí Amíci určitě. Filosofický přesah filmu pro mě končí na nejbližší holywoodské pláži, nicméně Hansovy melodie jsou natolik silné, Anne Hathaway tak moc krásná, plus nadpozemský osud její postavy, že po čase musím přihodit ještě jednu, ale vážně poslední...neb stále se u mě jedná o další nestoudně předražený škvár s klasickou zámořskou emoční a vizuální šalbou. (06.12.2017)

Původně jsem po překladu (totálně vyčerpaný) uvažoval nad možným hodnocením a měl jsem poměrně hned jasno o čtyřech hvězdách. Ovšem - to bylo bez toho, abych film SKUTEČNĚ viděl. Teprve až na projekci pro distributory mi došlo, že jsem viděl v podstatě jen "třetinu" filmu. Obrazová stránka je skutečně dechberoucí (a to jsem to bohužel ještě neviděl v IMAXu) a Kubrickovsky laděný styl tomuto vesmírnému zážitku nesmírně sedí. Jsem zvědav na reakce především v zámoří. Bojím se, že po otevíracím víkendu tržby citelně opadnou, ale nezbývá než před Nolanem smeknout pomyslný klobouk. Takto vypadá autorský film "převlečený" za blockbuster. (03.11.2014)

Nolan který podle mého názoru není Nolanem (a to mnozí z uživatelů prostě nedávají, vždiť šli přeci na Nolana.....). Všeobjímající, osobní, citlivé, epické , intergalaktické, přirozené, intimní, romantické, patetické, lživé, hrající si na něco co třeba ani není, naivn..... sci-fi. Vše a ještě o mnoho více. Nolan natočil film o lidech pro lidi i s jejich dobrými a špatnými vlastnostmi a vše promítl s citem do tohoto snímku . Více se rozepíšu příští týden po druhém shlédnutí. protože tenhle film si druhé shlédnutí zaslouží stoprocentně. V tuhle chvíli na mě 90% (06.11.2014)

|77%| Shlédnuto v kině. Tak, rozhodně jsem spokojen. Po pravdě, nevěděl jsem přesně do čeho jdu a zda-li mi tento velkofilm sedne. Christopher Nolan je rozhodně schopný a dobrý režisér. Viděl jsem od něj krom tohoto filmu Batmanovu trilogii a Počátek. No, v mých očích není Nolan žádný bůh, žádný režisér, ze kterého bych byl odvařený. To ovšem neznamená, že je špatný, jen nejsem jeho velkým fanouškem. Třeba jeho Batmanova trilogie je opravdu vydařená. Temný rytíř je ale podle mě nejslabší, když jsem mu ty slabé 4* (70%) napálil. Počátek, režijně, technicky a kameramansky a já nevím jak dále, se povedl, ale jinač mi vůbec nesedl. Přiznám se, že jsem místy tápal, ale celkově mi film nic neřekl a dost mě nudil, takže pouze za 2*. Tím vlastně chci i říct, že Nolan filmy zbytečně komplikuje a dává do nich složité aspekty, ale chybou to není. Třeba když se posunu ted k tomuto dílku. Určité složité aspekty a někdy i trochu nelogické zde Nolan sype, ale v pohodě jsem se okolo toho obešel. Zas tak těžké na pochopení to není a některé věci je třeba si domyslet nebo ignorovat. Samozřejmě, jako celek film funguje dobře. Odvařený z toho nejsem, ale solidní dílko to je, ke kterému se ještě určitě vrátím. Začátek má pomalejší tempo, ale pozornost si udrží. No, zmíním ted herecké obsazení, které se opravdu povedlo. Matthew McConaughey jako hlavní hrdina se opravdu povedl. Rozhodně nejlepší herec a i jeho postava v celém filmu. I ostatní mě dost bavili. Třeba Jessica Chastain, která mě v poslední době velmi baví. Matt Damon tu má menší roli a moc se do filmu nehodí, ale zahrál to přijatelně. Hudba od Zimmera se rozhodně povedla, v některých scénách byla pěkně vygradovaná. Takže jak jsem psal, začátek se trochu táhne. Pak se jde hned bez nějakých složitostí na věc a následuje jedna zajímavá scéna za druhou. Film rychle odsýpá a rozhodně nenudí. Jistě, mohla tu být nějaká víc, významnější scéna a tak dále, ale nevadí. Úplné finále se mi moc nelíbilo. Muselo se nad tím složitě přemýšlet, ale nápady byly výborné. Celé to bylo pěkně v tom vesmíru pěkně zrežírované, i akčnější scény atd. Takže netypická žánrovka poddaná Nolanovým stylem. Ve výsledku vidím povedený a vysoce nadprůměrný snímek, který ale v mých očích peckou není. No, nevím, co mám dále popisovat. At už můj komentář vypadal jakkoliv, tak rozhodně jsem spokojen. Nemám co už dodávat. (14.11.2014)

Během melodramatického povlávání rozvrkočené americké vlajky zní tóny opulentní hudby, které je pro tuto nehoráznou slátaninu snad i škoda. Astrofyzika je zde postavena na úroveň primitivní pavědy, v níž je možné vše, divím se, že ti všeumělové nepoužívali k propojení modulů panenky woodoo. Pravda ono stačil žertovný leitmotiv, že jízda na kole a létání v kosmické lodi se nezapomíná. Vlastně na to není třeba ani nějaký výcvik, stačí být farmář, ovšem pozor, musí to být farmář americký, kdyby nebyl pravý americký, asi by létat neuměl. Interstellar je melodrama, které by se bez obtíží mohlo postavit po bok mexickým telenovelám, má však zajímavější triky, počtem klišé na jednu minutu své kolegyně z Mexika překonává a v souboji inteligence zajisté zvítězí mýdlová bublina. (15.06.2019)

Nolanovy ambice a nároky, které na své diváky klade, jsou obdivudné (bez ohledu na to, jak moc je ten film ke konci doslovný). Interstellar je hardcore sci-fi drama, které v sobě vynikajícím způsobem spojuje ohromující epiku s totální komorností a intimitou (je to asi jako kdyby spolu natáčeli film James Cameron a Andrej Tarkovskij). Velký příběh, velká témata, velké myšlenky. A emoce ve vrcholných okamžicích silné tak, že se podlamují kolena (pouštění si videí po návratu z první výpravy je pro mě dosavadní emocionální highlight letošního roku). Navíc jsem po hodně dlouhé době v závěru filmu prožil plnohodnotnou katarzi... Btw Zimmerova varhanní hudba je ztělesnění démoničnosti. 90 % (10.11.2014)

Jára Cimrman ležící, spící….Šakal sedící, nepříjemně se v sedačce ošívající, chvílemi zívající. Pravda, chvílemi! spokojeně vrnící….tj; Ch. Nolan (i) nudící, (ne)dojímající, přílišnou doslovností a určitou vykonstruovaností trpící, velké sousto si ukrajující. V neposlední řadě (narozdíl od Gravity) ani vizuálem nijak zvlášť ohromující. Nolan snad poprvé výrazněji tlačí na emoce a přitom je to studené jak nehostinná planeta kolonizátora M. Damona. Pravda, vyjma M. McConaugheyho, který by v současné době obměkčil i sfingu. Patrné je to zejména při scéně přehrávání si vzkazů ze Země resp. hry na schovávanou v autě. Paradoxně nejpřesvědčivější (nejlidštější) je tu robot s naprogramovanými resp. humorně dávkovanými, ryze lidskými, vlastnostmi. Zbytek nevýrazný, repliky rádoby z povinnosti odříkávající. Interstellar je mj; snímek o síle lidských citů, povýšených nad resp. mimo racionální (vědecké) teorie, který po hříchu právě na jejich absenci dojíždí. ­­_Souhlas viz Cival. Nolan je prostě jinde….než já. Nikoliv on a nemístně burácející, napětí uměle vyvolávající resp. eskalující, H. Zimmer, ale D. Jones a tklivý C. Mansell jsou v mém případě zárukou zážitku resp. prožitku. A upřímně, začíná mě unavovat ta neustálá snaha Nolana zaobalovat „jednoduché do složitějšího“ a za každou cenu překvapovat. Někdo možná namítne, že si svojí dosavadní tvorbou na sebe upletl bič a současný divák to od něj čeká resp. vyžaduje! Já tedy ne. [Velká většina z vás připodobňuje snímek k Vesmírné Odysee S. Kubricka. Jednu podobnost jsem (si) našel i já. Zkrátit snímky o hodinu, divák by o nic nepřišel. Navíc i přes tu neopodstatněnou stopáž a nešťastnou doslovnost je Interstellar příliš uspěchaný a zkratkovitý]. 55% (11.11.2014)

Pre fanúšika žánru maximum. Možno príliš. Pri tak ďalekých cestách vždy hrozí, že sa stratíte, alebo nenájdete uspokojivý koniec. Po tom všetkom čo predchádzalo; objavovanie nových svetov až k horizontu udalostí, k niečomu, čo nedokáže vymyslieť ani Nolan. Za tú cestu každopádne díky (19.11.2014)

Vskutku pompézní podívaná, a to po stránce výpravy, velkých emocí i témat, jimiž zrovna žije popkultura. Ač se film zdánlivě zaobírá řadou závažných otázek, od lidského altruismu a odpovědnosti jednotlivce za celek, přes vztah k přírodě a možnost osídlovat jiné světy, až po sjednocení kvantové fyziky a obecné relativity, příznačně o nich nevypoví vlastně nic. Účelem je spolu s jistou vypravěčskou komplikovaností vyvolat dojem, že divák nahlíží do něčeho hlubokého, tak říkaje s přesahem; v tomto ohledu se Interstellar mimochodem hodně podobá Počátku. Scénář je přitom plný velkých děr a nesmyslů (ať už v oblasti fyziky, motivací postav či běhu událostí), jež vyplývají z podřízenosti všeho dramatickému účinku. Zatímco zpočátku se zdá orientovat na obecná témata týkající se lidstva, a v tomto ohledu připomíná Kubrickovu Vesmírnou Odysseu, postupně se překlápí do převážně akčního a velmi sentimentálního příběhu jednotlivců. Vlezlá hudba pumpuje napětí i do scén, v nichž se přirozeně nevyskytuje, ticha je poskrovnu, a když už se rozhostí, je zase pouhým efektem (hleďte, víme, že vesmír je tichý!). Interstellar je velmi zručně natočeným filmem a přibližně do dvou třetin se mi na něj alespoň dobře koukalo, následující pasáž, jejímž účelem je všechno uzavřít a všechny uspokojit, je však tak uměle vykonstruovaná a především pitomá, že můj dojem výrazně zhoršila. Závěr filmu naprosto výstižně charakterizoval Subjektiv: Deus ex 5D! (08.11.2014)

Film je bohatý na různé módy, jak ho lze odečítat, bohužel ani v jediném neuspěje. Buď se jedná o paradoxy, nebo slepé cesty. Kdyby se Interstellar prostříhal do jiné podoby, jehož podstatou by i mimo jiné nebylo neustále rušivé vysvětlování divákům aktuálního dění, vymezil by se přímočarého útoku na divákovy city, mohlo by se jednat o docela pěknou podívanou. Když tvůrci vytvářejí film, který by měl na diváka emocionálně zapůsobit, přetvářejí filmovou surovinu a vyvolávají tento divácký stav v širších vazebních spektrech percepce. Nesmí být podbízivý, přímočarý, což se v Interstellaru neděje. P.S. Na filmu se mi nejvíc líbí hudba Hanse Zimmera ♫8/10♫ kterou řadím mezi nejlepší filmové hudby roku 2014. (18.11.2014)

Očekávání: smíšené pocity – měl jsem pocit, že jde o nadhodnocený film, z okolí jsem na něj slyšel negativní ohlasy. Realita: Fyzika i logika místy pokulhává, tam je třeba přivřít oči. Beztak jsem leccos nepochopil. Ale sci-fi je to povedené, byť z hlavní myšlenky je hodně cítit Vesmírná odysea. # [kino] (08.12.2014)

Kino je úžasný místo, kde za půl druhýho kila sdílíte společný prostor a zážitek s lidmi, které někdy v lepším případě litujete, v horším byste je nejraději pochcali z patnáctimetrový vejšky - to by plesklo! No a vedle nás se uvelebila holčina s popkorrnem o velikosti družstevního kombajnu, kterej žrala celý tři hodiny a vydávala při tom zvuk jako vesmírná raketa (nebo jako traktor). A do toho se co pět minut musela ptát dementa vedle sebe na otázky typu "proč je tam ta zelená tráva? Proč pěstují jen kukuřici? Jak se jmenuje ta herečka, nehrála náhodou v tom muzikálu o bídácích?" - bez náznaku šeptání, NAHLAS. Nicméně po její druhé otázce jsem se utvrdil, že ji pánbůh potrestal až až, stejně jako zemi v Nolanově raketě. A na neštěstí pro ni, Mekkonegy na ni tutově sere, naděje není. Pro mě film roku! (17.11.2014)

Zatímco film Inception mě během závěrečných titulků zanechal koukat téměř s otevřenou pusou a okamžitě jsem věděla, že to rozhodně nebyl obyčejný filmový zážitek, Nolanův Interstellar na mě bohužel neměl ani vzdáleně takový efekt. Začátek byl velmi slibný a s napětím jsem čekala, kam se dál bude film vyvíjet a jak vůbec skončí. Zrhuba uprostřed filmu mě ještě zaujala řeč Dr. Brandové (Anne Hathaway) o tajemné síle lásky a o tom, že by na tento pocit měli lidé při rozhodování více dát. Nicméně pak už to z mého pohledu šlo hodně z kopce a stal se z toho takový guláš, že jsem vlastně přestala tušit, co divákům chce celý film sdělit (naivně jsem čekala, že snad zodpoví nějaké z těch nadnesených otázek o mezilidské lásce a zodpovědnosti vůči světu atp.) Možná že v tom snad i bylo něco víc (jako neznalec kvantové fyziky bohužel nedokážu posoudit), ale já v tom v celé druhé polovině filmu viděla už jen množství efektů, nesmyslný vývoj příběhu včetně polopatických dovysvětlujících prvků, a na konci v podstatě úplně klasický happy end, který mě zanechal spíše chladnou. Je to škoda. Tenhle film měl mnohem větší potenciál. ~(3,3★)~ (30.04.2016)

Takový film v kinech už dlouho nebyl. Bradburyovský feeling, rozjímání nad osudem lidstva, obětech, objevování vesmíru... Nolan nám předkládá pěkně epický a ambiciózní snímek... který ale nemá úplně pěvně v rukou. Předně tu máme tři dějové linie: rodinné drama (vztah otce s dcerou), pak vesmírnou cestu mezi galaxiemi a v neposlední řadě záhadu černé díry a "přátel", kteří lidstvu pomáhají. Především mezi první a druhou linií Nolan ne úplně elegatně přeskakuje, což většinou ničí napětí (nedočkáte se vesmírné samoty a odloučení astronautů, ani neprožijete nejistotu a zoufalství těch na Zemi, když se jim roky nikdo neozívá). Když ale Interstellar funguje, funguje na sto procent. Emoce duní, napětím ani nedýcháte, zatínáte pěsti... a vy na okamžik vidíte dokonalý film, jaký měl asi Nolan v hlavě, ale nedostal se na plátna kin. Gratulace za odvahu něco takového natočit, ale můj nejoblibenější Nolanův film to nebude. PS: Ten robot je boží a chci ho domů! (06.11.2014)