Zmeškaný hovor

Tohle je zářný příklad toho, jak udělat špatný remake na dobrý film. Zatímco původní japonská verze drží napětí od začátku do konce, má atmosféru a nápad, tato verze se nemůže chlubit takřka ničím z toho. Dokonce i když odhlédnu od skutečnosti, že se jedná o remake a budu ignorovat existenci originálu, tak pořád nevidím nic co by mě donutilo zvednout filmu hodnocení. Dost jsem se u toho nudila. (07.05.2011)

Hodně slabý horor o tom, jak duch zabíjí (nebo spíše posílá zprávu, že budete zabiti) pomocí hlasové schránky v mobilu. Japonský originál jsem neviděla, ale věřím, že je lepší než tento americký remake. Napětí nulové, strach přichází jen ve vyhrocených scénách, ale stejně rychle z vás zase opadne. Děj nelogický a stejně tak smýšlení mnohých postav. Nakonec se ani nedozvíme, proč se to všechno dělo a nejspíš se musíme smířit s klasickým vysvětlením céčkových hororů, že ten duch byl prostě zlý a zabíjel každého, kdo mu přišel pod ruku/pod telefon. Ponaučení - každý Američan má véčkový sklápěcí mobil. Dávám 3* jen za to, že jsem se spíše bavila nad chybami ve filmu (proč mají v márnici prázdné podsvětlené poličky a nejsou v nich nástroje? asi je tam zapomněla aranžérka dát. Proč hrdnice v 7 ráno zvoní budík a než sejde dolů, aby otevřela dveře, tak je za ní na hodinách 9?... a mnoho dalších). (12.05.2010)

Měli jsme tu už leccos. Vraždící videokazety, vyšinuté dětičky. Horory ze země vycházejícího slunce u nás zdaleka nejsou neznámé, navíc s nimi tentokráte přichází i věhlasný kult Takashi Miike, respektive americký remake jeho duchařiny z roku 2003. No, a ano, jde o další prašivý příklad komerční vypočítavosti. Ostatně za poslední tři, čtyři roky tvůrci populárního žánru jakoby nevnímali naléhání publika a neustále si jedou na stejné notě. Originalita je ta tam, máme tu jen stále ty stejné kvílivé pazvuky, stále ty stejné rádoby „děsivé“ postavičky, které musejí mít enormní radost z toho, jak stále ty stejné postavy nelogicky jednají. Tentokrát padla volba na vskutku sympatickou Shannyn Sossamon, která se ocitá mezi bandou dementních přátel (aaah, dokonce vysokoškoláků) a tu a tam se od někoho z nich ozve zlověstné vyzvánění, které předznamenává, že ten, kdo hovor přijme, si to pěkně odskáče. A tak docela frekventovaně vybafne nějaký ten bubák, brzy to celé omrzí, přičemž tvůrci netuší, jak má to i tamto na diváka zafungovat. Prakticky neznámý režisér Eric Valette jakoby si talent i smysl pro napětí nechal doma ve Francii. Hřebíčkem do rakve jsou pak primitivní dialogy a dosti unylé tempo, takže i těch pětaosmdesát minut jsou místy utrpením!! OK, uznávám, že tak hrozné to zase nebylo, ale já si vždycky myslel, že film má především bavit.. (17.04.2008)

Není to sice bůhví co, ale koukat se na to dá a já se poměrně dobře bavil. Jako horor to však rozhodně nefunguje, pouštěl jsem si to kolem půlnoci a účinek nula. Přesto ty přízraky s divnýma xichtama byli docela zábavný:-) Ps.: Když zkončila ta první scéna s kočkou a první objetí tak jsem si myslel že jsem si pustil špatný film-spíš nějakou parodii na horory, nakonec to tak zlé ale nebylo:-) (23.01.2009)

Něco na způsob Nezvratného osudu, jen s tím rozdílem, že oběti přesně znají čas své nadcházející smrti, nikoliv způsob. Bohužel i přes neoriginální, leč ucházející námět špatně zpracováno. Scény, které měly děsit, neděsily vůbec. Zjevná inspirace Japonci a jejich zálibou v divných ksichtech nevyšla. Nicméně bylo alespoň na co koukat, protože hlavní hrdinka vypadala opravdu k světu. Ale jinak bohužel ne moc dobré. (17.05.2016)