Nenávist

Keď som pozeral tento japonsky horor, uvedomil som si, že Predtucha z roku 2004 bola o niečo lepšia ale len o niečo. Zo začiatku ma to trošku vtiahlo, ten dom rozhodne mal niečo do seba a hlavne aj úmrtia a atmosféra, boli tým hlavným dôvodom, prečo som si film zohnal. Na Ring to ale určite nedosahuje, parkrát som sa zlakol ale to len uprostred a na konci. Nenudil som sa vôbec, malo to zaujímavy dej, vždy sa to presúvalo z jednej postavy na druhú, a koniec ma aj trošku prekvapil stým dievčaťom :). (01.01.2009)

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. (29.05.2011)

Japonci vedia vytvoriť naozaj hustú duchársku atmosféru. Bohužiaľ na to ostatné sa zabudlo. Herecké výkony slabé, dej miestami nezrozumiteľný a dakedy také logické kixy či nelogické a vysoko neprevdepodobnékonanie niektorých postáv vyvolával až záchvaty smiechu. Nebyť toho, odkedy som použil slovíčko bohužiaľ, tak by to mohol byť naozaj 5* horor. Takto si len ledva ledva vystačil na 3*. (22.10.2009)

Pustil jsem si to přesně o půlnoci, světla zhasnutá, sluchátka na uších, a tak jsem čekal, že se po dlouhé době budu fakt nefalšovaně bát. Zas až tak horké to nakonec ale nebylo, i když uznávám, že pár nepříjemných momentů (v dobrém slova smyslu) mi film přichystal. Možná, že kdyby to bylo moje první setkání s Ju-On sérií, bál bych se víc, ale po předchozích zkušenostech s Toshiem a Kayako už jsem věděl, kde můžu jaké lekačky čekat, takže mě ti bafající duchové tentokrát zas až tak nevyděsili. Každopádně prvotřídní duchařina a 8/10. Horror movie of the year (27.08.2009)

Před lety jsem plesal radostí z americko-japonského remaku, ale  tento první japonský mi unikal. Původní TV verzi si zase nechám na někdy jindy. Dříve populárnímu japonskému bubákování jsem vcelku odvykl a tak jsem byl zvědavý, jak na mě bude dnes působit. Nenávist pak neoplývá jen vysokým strašícím kvocientem, ale táhne i na svou netradiční formu mozaikovitého vyprávění z pohledu mnoha obětí a protagonistů, v němž  jsem se ale ztrácel jen v jednom okamžiku a i ten jsem si vzápětí dokázal vysvětlit. Velkou roli tu totiž hrají zprvu ne tolik zjevné hrátky s časem a v kombinaci s duchařským hororem tvoří rozhodně zajímavou koláž de facto děsivých mikropovídek ze strašidelného domu.  Bylo fajn se zaposlouchat do charakteristického přerušovaného "a-e-e-e-e" vlasaté Kayako s krví podlitýma očima a nechat se místy vlastně i moc příjemně postrašit. Mladší remake to má ode mě za pět, tak tady u toho taky zůstaneme. (11.07.2023)