Réžia:
Takaši ŠimizuScenár:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrajú:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videá (1)
Recenzie (208)
Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. ()
Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. ()
Silné očakávania ma ako priaznivca horrorového žánru naozaj navnadili na nezabudnuteľný zážitok, keďže tento film mnohí označujú za kult svojho žánru. Musím sa však priznať, že práve ten okamih predtým, než film začal, bol oveľa desivejší (tma, ticho, polnoc) ako čokoľvek v tomto filme. Ak chcem byť veľkorysý, musím povedať, že niektoré pokusy vydesiť publikum sú doslova priemerné. Tvorcovia sa snažia, ale je smutné, že počas celého filmu som nemal zimomriavky. Niekedy nedostatok logiky v hororovom filme môže fungovať v jeho prínos, v tomto prípade bohužiaľ tak nie je. Mám rád ázijské horory všeobecne, ale po tomto filme si naozaj nechám zájsť chuť. 55%. ()
Proste tento remake má presne všetko to, čo chýbalo pôvodnej verzii. Hlavne sú to lepší herci, ktorý nevyzerajú tak hrozne amatérsky. Potom sú to lepšie urobené strašidelné scény a k tomu hudba, ktorá v pôvodnom diely prakticky chýbala. A na záver je tu aj pointa, ktorá nutná veľmi nie je, ale aspoň malé vysvetlenie poteší. Celá séria: Ju-on (2000), Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge (2003), Ju-on: The Grudge 2 (2003), Grudge: Old Lady in White, The (2009), The Grudge: Girl in Black (2009). ()
Po 18 rokoch od vzniku filmu mi už pripadá, že tento štýl strašidelného rozprávania je už trochu out a podobným spôsobom budované napätie, končiace vždy pohľadom na ducha s patričným zvukovým doprovodom skrátka už nefunguje tak, ako keď sme toho ešte neboli prejedení. Chlapec s nabielo namaľovanou tvárou ma vystrašiť nedokázal a mal som občas pri ňom pocit, že sledujem Scary movie. A keď sme pri tejto sérii, tak osobne už po trojke a štvorke nedokážem brať japonské horory z prelomu storočia až tak smrteľne vážne. Scenár je ale vymyslený dobre, rozdelenie do kapitol a prekvapenie na záver duchársku báchorku oživili, len som mal v tých postavách predsa len trochu bordel. ()
Reklama