Kruh 2

Kruh 2 se z počátku zdá být celkem věrnou nápodobou svého (amerického) předchůdce. Atmosféra někam graduje, chvílemi je příjemně bizardní (skvělému nápadu s jeleny ubližují jen jejich okatě CGI těla (a teď mě napadá, proč vlastně jeleni?!)). Jenže ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba, Nakata jako by neměl cit pro správné vyvrcholení. Všechny akce filmu tak nějak vyšumí do prázdna, a to včetně té závěrečné, kdy se hrdinka snaží vylézt ze studny dřív, než ji Samara dožene. Najednou konec. Žádný opravdový souboj, nic. Prostě konec. Ani scénář však asi neskýtal mnoho podnětů pro kvalitní film. Hned v úvodu vidíme scénu, která se stává už jakýmsi (notně vyčpělým) poznávacím znakem teenagerské vyvražďovačky, popřípadě téměř jakéhokoliv hororu vzniklého od dob prvního Vřískotu. Dva teenageři, v noci, sami doma, před televizí, jistě dojde ke smrti jednoho z nich V současném hororu by jistě neškodilo více invence. Autoři se víc a víc uzavírají do 100x zobrazených schémat. Toho příkladem může být i základní zápletka Kruhu 2, která dělá z původního nosného nápadu (vidíš videokazetu, zemřeš), vedlejší motiv. V centru je snaha Samary dostat se do lidského těla (hrdinčin syn), a znovu tak oživnout nebo co. Nejen, že motiv s videokazetou se tu stává jaksi nadbytečný, ale s jeho neuplatněním ztratil Kruh svou nejlepší zbraň – vnesení strachu mezi diváky. To co bylo na prvním dílu tak působivé už ve druhém vůbec není. Ani jednou nevidíme celou černobílou sekvenci, ani jednou nám nepřijde na mysl, že nám zhlédnutí Kruhu může přinést nějakou újmu. Usnutí nudou zas tak strašné není, ne? (20.02.2006)

Mám slabost pro modrookou blonďatou Naomi (obzvláště v mokrém tričku) a tak když potomstvo chtělo vidět dvojku Kruhu, řekl jsem si, že to nějak přečkám už jen díky ní. Rovnou říkám, že kdo neviděl jedničku, bude na tenhle maglajs nelogicky poslepovaných obrazů koukat jako jelen dvanácterák na Rachelino auto na lesní silnici. On je z toho jelen dvanácterák totiž i ten co jedničku už viděl a snaží si to nějak dát do souvislostí. Logiky to věru moc nemá, někdy člověk prostě čistě nechápe. Zatímco v jedničce jste si zubatou sami zavolali rouhačsky tím, že jste strčili do videa kazetu a koukli statečně na ní, u dvojky se telka i video zapínají sami, takže to úplně ztrácí kouzlo onoho rozhodování... Chápu, že tu byla snaha vyždímat z vlasů utopence ještě nějakou tu vodu do dvojky, ale nepovedlo se to. Co zaujme je pár digitálních efektů, které i na svoji dobu byly vynikající a skvělá temná hudba soundtracku. Nahoře jsem zahlédl jméno Zimmer, tak se moc není čemu divit. Tohle byla hoooodně velká nuda i pro omladinu a tak dávám za jednu muchajznu lezoucí z vodovodu. * (10.12.2022)

Viete, čo je ten skutočný, začarovaný smrtiaci kruh? Keď remake japonskej snímky dopadne lepšie ako originál, režisér originálu natočí pokračovanie svojho remaku, ktorý je z týchto troch filmov jednoznačne najhorší. Snáď sa tento bludný kruh (aspoň v Hollywoode) definitívne uzavrel. Neschopnosť vymyslieť ďalší diel made in USA je dôkazom bezzubosti tohto pokačovania, ktoré vymenilo koňa za jelene a myslelo si, že to bude stačiť. (28.09.2009)

U úvodní scény jedničky jsem se tak bál, že jsem musel vyběhnout z pokoje a na chvíli se odreagovat. Úvodní scéna dvojky byla tak trapná, že jsem ještě minutu po jejim konci kroutil nevěřícně hlavou. A začal se připravovat na nejhorší. To následovalo v podobě spousty nesmyslných a trapných lekaček a Nakatovym až fetišismem pro tekoucí vodu a digitalní triky. Brrr. Fanouškům serie Ringu doporučuji se tomuto braku vyhnout velkým obloukem. (03.06.2007)

Aj som mal chuť dať aj piatu hviezdu, ale to by som asi moc vyčnieval :-) Mňa Samara prekvapila! Kedže mne Verbinskeho Kruh až tak moc nezapasoval, vychutnával som si krásne pomalé a atmosferické tempo dvojky. Film je prosto nasiaknutý tým, čo sa dá zažiť len pri sledovaní japonskej klasiky (pri OKU alebo PULSE som cítil čosi podobné). Ten chlad, čo sálal z jednotky je preč a všetko sa sústredí na Aidana a jeho maminku - len sem tam sa pritrafí nejaká lakačka. Mal som pocit, že niekoľko vecí nepasuje k prvému dielu, ale nevadí... Najväčšia sila je v ukážkovom gradovaní tempa až do adrenalínového finále. Kruh 2 treba brať ako samostatný film a nemyslieť na jednotku a treba si užívať režisérsku ruku japonského majstra (mal by robiť aj remake Oka). Filmík ma bližšie k ŠIESTEMU ZMYSLU ako ku Kruhu, ale je to zážitok aj napriek niektorým scénam, ktoré sú vo filme len preto, že dobre vyzerajú... (17.10.2005)