Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V čase, keď Druhá svetová vojna ešte vyzerala nerozhodne, sa na diaľku odohrával dramatický súboj medzi Spojenými štátmi a Nemeckom o to, kto prvý zostrojí atómovú bombu a získa tak rozhodujúcu prevahu nad nepriateľom. V Amerike bol tento tajný výskum známy ako Projekt Manhattan a jedným z jeho kľúčových aktérov bol astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakom sa spolu s tímom ďalších vedcov snažil zostrojiť vynález, ktorý mal potenciál zničiť svet. Bez jeho včasného dokončenia by sa ten istý svet nedal zachrániť… (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (1 327)
Prvně musím zdůraznit. Jsem Nolan groupie, přiznávám to. A nemám příliš rád biografické snímky. Ale jednou za čas některé sleduji a tohle je film, co musíte vidět. Oppenheimer je jeden z nejlepších filmů, co jsem letos viděl. FULL STOP. Je šokující, že tří hodinový film, který je z části jen povídání starých chlapů, dokáže být tak poutavý. Typicky Nolanovo styl, kde je kontinuita vyhozená z okna a sledujeme scény v pořadí, v jakém chce on. Rychlé střihy a edit dovoluje filmu se pohybovat v mnohem rychlejším tempu, než byste čekali. Oppenheimera sledujeme dekády v jeho životě a film se ani jednou netáhl. Ani jednou. Pomalu se odkrývající život jednoho z nejdůležitějších lidí v historii lidstva. Tradiční pro Nolana je i vyvrcholení, jen aby příběh pokračoval další hodinu. První vyvrcholení je audio-vizuální dokonalost. Velmi kreativní vizuály – polovina filmu je černobílá, další půlka je barevná, z očí Oppenheimera a vyplněná halucinogenními a snovými sekvencemi. Během barevných sekvencí jsou nám zobrazeny vágní obrazy, ke kterým nemusíme mít žádné reference, jen abychom měli tyto snímky a obrazy zobrazeny v klíčový moment. Důležité je zmínit i zvuk. Ano, mixing byl místy off, ale score a audio je skvost. Score od Ludwiga drží pohyb a energii vysoko, místy až znepokojujíce. A ještě dodám. Tohle je jako Avengers bílých herců, protože cameo v tomhle filmu? Holy shit, v něm hraje snad každý herec, co se kdy potkal s Nolanem. EDIT: Viděno sedmkrát v IMAX 70 mm (weird flex). ()
Jsem na vážkách. Asi to bude taky kino zážitkem, ale chvílemi jsem vrněl blahem a pochvaloval jsem si nejdospělejší film Nolana, abych za chvíli přemýšlel, proč jsou některé pasáže tak nudné. Po filmařské stránce je to samozřejmě pecka – vždycky víte, co se děje a proč se to děje a herci do svých rolí sedli jako poklička na hrnec... až na Downeyho, který se neustále snažil hrát, namísto aby se do postavy vžil. Velmi výrazná byla taky hudba, která vydatně přidávala na atmosféře a hodně konverzačních scén by bez ní bylo neskutečně nudných. Hodně bych uvítal, kdyby se Nolan místo politických nezáživných otázek raději více zaměřil na psychický dopad atomové bomby. Takhle jsem se na jedné straně bavil, ale nemám vůbec chuť strávit u filmu další tři hodiny. P.S. Neviděl jsem IMAX verzi, ale zrovna Oppenheimer s naprostým minimem akčních scén by se bez tohohle formátu určitě obešel. ()
Jako vždycky je to hezké na pohled. Co záběr, to skvost, trochu jak Kubrick. A samozřejmě hudba. Obsah je horší, a to o dost. Hlavní linie příběhu se soudem/komisí se line napříč filmem a IMHO je pro předem neinformovaného diváka nepřehledná. Co se to děje a proč? Asi to sdělení o společenském nevděku chápu, ale nebavilo mne to. Narozdíl od části, kdy se vědci v Los Alamos věnují výrobě bomby. Ta je skvělá, dynamická a fungující i v pasážích, kde se vysvětluji složité fyzikální jevy. Jako celek a vzhledem k obrovskému hype jsem spíše zklamán. Ano, je to nadprůměrný film. Ale Nolanova trajwktorie mi poslední dobou přijde sestupná, což jsem si říkal už při Tenetu. ()
Blá bla bla bla bla - VÝBUCH - blá bla bla blá bla - VÝBUCH - blá bla bla blá bla - VELKÝ VÝBUCH - blá blá bla bla blá - VELKÝ VÝBUCH MIMO OBRAZOVKU - bláá bla bláá bla blá - KONEC. Nic úmornějšího jsem v kině dlouho neviděl. Ale chápu to Nolanovo mistrovství. ()
Mnoho povyku pro nic. Zkrátit ty nekonečné dialogy a mít film 2 hodiny, asi by to šlo. Takhle lidi kolem mě od půlky filmu koukali na hodinky. Slabší 3* ()
Tohle není film, to je zážitek. Viděno v IMAXu a můžu jedině doporučit. Nechápejte mě špatně. Na Dokonalý trik, Inception nebo Interstellar to (co do scénáře) nemá, ale myslím, že už nastala doba, aby Nolan dostal Oscara za režii. A za scénář. A za film. No, prostě tentokrát už to musí vyjít. ()
Jak na mě snímek zapůsobil? Mým nejsilnějším dojmem byla radost. Radost nad tím, že jsem jej nesledoval vsedě, to by pak můj nejsilnější zážitek vystihovala známá hláška Marselluse Wallace. Christopher Nolan obsadil do svého počinu přímo dav skvělých herců (i na úplné štěky) a já jsem se pochopitelně těšil na skvělý zážitek, jenže... S hereckými výkony jsem žádné problémy neměl, naopak, byly parádní, ale příběh mě nezaujal tak, jak jsem očekával. Nejednou jsem už přiznal, že si s přírodními vědami zrovna netykám, a teď se ukázalo, že mě proto poněkud míjel obsah většiny dialogů. Z toho srozumitelnějšího zbytku jsem se nedozvěděl nic nového; politika je celosvětové svinstvo, i země, která se pokládá za objevitele demokracie má tajnou policii, jejíž praktiky se zas tolik neliší od totalitních verzí, a panská láska po zajících skáče. Jak říkám, pro mě nic nového. Jo, a abych nezapomněl, v jednu chvíli to epicky bouchlo. Na tříhodinový film to nebyl zrovna převratný výsledek. / Poučení: Čtení v sanskrtu může působit destruktivně. ()
Mé dojmy bezprostředně po projekci v beznadějně vyprodaném sále by se daly shrnout velmi trefným emoji vybuchující hlavy, jelikož to, co se před mými zraky odehrálo předčilo všechny mé tajnosnubné představy. Režijní rukopis Christophera Nolana lze ve velké škále kvalitních režisérů poznat na první dobrou. Jeho počiny jsou úžasně vrstevnaté, mají bravurně vyprofilované postavy, což v kombinaci s precizním scénářem a téměř nulovém užití "CGI" činí z jeho filmů milovanou a kvalitní klasiku. Není tomu jinak i v jeho nejnovějším zářezu jménem Oppenheimer, v němž se všechny tyto atributy hlásí o slovo s dosud neviděnou razancí. Nolan si totiž velmi nápaditě pohrává s různými žánry, takže od akademické první části se rázem přesouváme ke strhujícímu soudnímu procesu v černobílém hávu, abychom následně zakotvili v téměř hororové studii eroze mysli geniálního teoretického fyzika. Pomyslným vrcholem je pak výbuch samotný, k němuž se dostáváme díky hodinářsky přesným dialogovým výměnám zarámovaných do úchvatné kamery Hoyte Van Hoytemy. Právě fakt, že celý test Trinity byl natočen bez jakýchkoliv digitálních triků, dokonale umocnil moment, v němž epicky úderný soundtrack zcela umlkne, přičemž slyšíte pouze přerývaný dech vědců, kteří v ten pošmourný večer navždy změnili tvář světa. Co tedy dodat na závěr? Oppenheimer dokonale funguje na všech myslitelných frontách. I poněkud olbřímí stopáž díky skvěle napsanému scénáři uteče až znepokojivě rychle. Na 180 minutách zkrátka dostanete důkladně promazaný tvůrčí koncert, na jehož konci ze sebe šokovaně vypustíte dlouho zadržovaný dech. Právě tohle je dle mého soudu neklamná známka toho, že to, co jste právě viděli bylo něco výjimečného. A můžete si být zcela jistí, že Oppenheimer skutečně spektakulárním filmovým prožitkem vážně je. Výborná práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Now I am become Death, the destroyer of worlds.“ ()
.................... Nolan šokoval! [100%] .................... ()
Solidní film natočený ale trochu moc podle učebnice, bez kouzla. Trošku mi vadil styl vyprávění, kdy se poměrně nepřehledně a neohrabaně střídají scénky z různých období, jejichž význam je pak zpětně umocňován a připomínán, třeba i tak, že scénku krátce pustí znovu, podobně jako třeba v Obvyklých podezřelých nebo nějakém jiném filmu postaveném na dějových zvratech. Sem se mi to ale moc nehodilo. Dějový zvrat spojený se Straussem (RDJr) byl navíc dost neúderný, obzvlášť když nebyl důvod vnímat Strausse od začátku kladně. Velká část příběhu se pak zabývala poválečným výslechem, kde ale byly dost upozaděny implikace výslechu a možný dopad konečného rozhodnutí. Postupně jsem tak trochu ztrácel zájem o to, co je mi dost složitě a zdlouhavě prezentováno. Chyběly mi tam taky nějaké technikálie a zajímavosti spojené s vynálezem, výrobou a testováním bomby. Celý ten proces je překvapivě uspěchaný vzhledem k celkové stopáži filmu. Film u mě po zhlédnutí bohužel nevzbudil dodatečný zájem o téma a neinspiroval nějaké zajímavé otázky pro diskuzi. I hudebně, nebo celkově zvukově, to bylo celkem slabé. Určitě jsem čekal daleko pamětihodnější audiovizuál po zkušenosti s Dunkirkem. Oceňuji historickou přesnost. ()
Filmový volný pád. Vcucne vás do světa světelného hemžení, kakofonie zvuků a mužských diskuzí a tři hodiny vás nenechá vydechnout. A ta ohromná tragédie v okamžiku největšího triumfu s vámi otřese víc než sedačky v IMAXu. ()
Film, který se hrozně blbě objektivně hodnotí. Herecky výborné! Zvuk, hudba a střih doslova super, ale jako celek, už to taková bomba není. Jak, už to u Nolana bývá, tak dlouhá stopáž filmu, je proti němu. Film má pomalý rozjezd a posledních 30min, už je docela nuda. Tenhle film by neměl být o dialozich, což právě je. Kdyby byl o cca hodinu kratší a končilo to výbuchem, ať, už testu atomovky nebo shozením bomb na Nagasaki a Hirošimu, tak by hodnocení bylo úplně jiné. Prostě chybí tomu gradace a právě ta bomba na závěr. ()
Nolan sa pri svojej novinke inšpiroval v ďalšej klasike. A to Formanovom Amádovi. Ale nebol by to Nolan, aby sa vzdal svojich trademarkov a tak sa väčšinu filmu Nolanov Salieri schováva v tieni a vďaka nechronologickej štruktúre je prvú tretinu film dosť chaotický a pre mňa aj nudný. Proste ma to nie a nie strhnúť. Najviac ma bavila prostredná časť, v ktorej sa film venuje výskumu bomby (dúfal som, že sa tomu bude venovať celý film) a v ktorej sa objavil skvelý Matt Damon. Jeho postava a jeho slovné prestrelky s Murphym ma bavili najviac na celom filme. No a v poslednej tretine sa konečne odhalí Salieri a hlavná pointa, ktorou je orámovaný celý film. Ale to odhalenie nie je nijak šokujúce a nielenže súboj tých dvoch (naviac na diaľku) ma nebavil, ale vlastne rovnako ako v Amádeovi ani nezaujímal. Naviac fakt nemám rád filmy, ktoré sa venujú tým hnusným honom na komoušov z toho obdobia. Boli to odporné časy. Samotný Oppenheimer je síce zahraný dobre a Murphy asi obdrží minimálne nomináciu na Oscara, ale jeho súkromný život je podaný matematicky chladne ako to je u Nolana zvykom. Na skutočné emócie proste talent nemá. Takže celkovo zaujímavý film, ale znova si ho nepustím a divím sa, že práve tento film sa stal takým hitom. 6/10. ()
Osobne si myslím, že ak sa k tomuto filmu dakedy ešte vrátim tak dám plný počet. Film podáva strašne veľa informácií a ide šialeným tempom. Vo svojich troch hodinách nenecháva diváka vydýchnuť. A to bolo pre mňa v mnohom problematické. Hlavne v tom, že ten emočný presah a skutočné vnútro Oppieho, ktoré tvorí polovicu minutáže, zostalo pre mňa stále zatvorené. Je to opus magnum a asi najlepší životopisný film za veľmi dlhú dobu. Faktograficky naplňuje každú scénu a vytvára priestor pre diskusiu, ktorá myslím aj prebiehala. Ale znova sa tu aj ukazuje v čom nie je Nolan taký silný. Technicky a formálne tomu filmu nie je čo vytknúť. A toto môžeme aplikovať na každý Nolanov film. Ale každému filmu, až na Memento a Insomniu, chýba potrebné emočné teplo, prienik, empatia, porozumenie. Je tam len akýsi technicky chlad a ten mi nedovolí preniknúť do postáv. Čo pri takomto projekte a pri takýchto menách zamrzí. Ale ako vravím toto sa môže druhým pozretím zmeniť. Oppenheimer je tak dokonalým filmom, ktorému v kľúčových chvíľach ( aspoň pre mňa) chýbajú trošku ľudské emócie. Ale všetko ostatné je tam spravené tak pôsobivo ( aj na hereckom poli), že mi tá emočná absencia vadila podstatne menej, ako som si pôvodne myslel. ()
"Now I become the Death... The Destroyer of Worlds." _____________ Som maximálne spokojný! Spolu so Spider-Manom: ATSV sa z môjho pohľadu jedná o kinozážitok a film roku, ktorý bol natočený asi tým najlepším možným spôsobom. Práca so strihom a dialógmi je odvedená bezchybne, každá jedna scéna ma dokázala absolútne vtiahnuť a udržať si moju pozornosť po celé tie tri hodiny. Aj napriek tomu, že Oppenheimer je viac-menej dialógový film, tak som sa skutočne ani chvíľu nenudil a celé to ubehlo šialene rýchlo... Čo sa týka zvukových efektov, hudby a vlastne aj spracovania ako takého, tie ma doslova preniesli do iného sveta a dokonca som ani nemal pocit, že sa pozerám na film, ale skôr na niečo nadpozemské (MOŽNÝ SPOILER: Scéna so skúšobným odpálením bomby patrí medzi tie najväčšie drásačky na nervy, aké som kedy pri filme zažil. Kameraman a zvukári odviedli šialenú robotu... KONIEC MOŽNÉHO SPOILERU)... Príde mi ohromne obdivuhodné, že Chris Nolan (väčšinou) odmieta používať digitálne efekty, pretože vo výsledku naozaj vidno, že svoje diela točí s vášňou a láskou pre remeslo a nie kvôli peňažnému zisku... Okrem toho veľmi oceňujem aj Nolanovu prácu so scenárom, ktorý geniálne poprepájal tri časové roviny a po celý čas pôsobil prehľadne a zmysluplne... Cillian Murphy síce predvádza perfektný výkon a úloha J. Roberta Oppenheimera mu sedí ako uliata, ale na mňa aj tak najviac zapôsobil Robert Downey Jr., ktorého postava a premena v priebehu filmu bola brilantne zahratá, mrazivá a strhujúca... Naozaj nemám slov, ako som už povedal, Oppenheimer je bezpochyby jedným z troch najväčších kinozážitkov tohto roku... Dokonca aj samotný Heisenberg odporúča tento skvost všetkými desiatimi! ()
Fascinující pohled na člověka, jenž stál ve středu procesu zažehnutí stále běžící řetězové reakce, který v dechberoucím tempu vypráví relativně vrstevnatý příběh o životních peripetiích fyzika samého a počátcích rozvoje jaderného zkoumání vedoucího k výrobě smrtonosné zbraně, přičemž neopomíjí ani válečné, ani politické souvislosti. Po všech stránkách vynikající počin, který umně střídá žánry a pracuje s časovými rovinami, jemuž by možná neškodilo občas trochu více zvolnit, snížit kadenci slov a ztišit neutuchající hudební podkreslení, a nechat tak dopadnout některé myšlenky či události plnou vahou, stejně jako při naprosto dokonalé scéně zkušebního výbuchu. 95 % ()
Mám k tomu v podstatě stejné výhrady jako k jiným Nolanovým filmům. Moc tlačí na pilu, nadužívá hudbu, nenechává doznít emoce. Navíc jsem si stejně jako mnozí říkal, že 70mm je pro sedící muže v sacích a kravatách trochu plýtvání, ale v tom jsem se mýlil. Když jsem viděl první záběry z kopie, vyhrkly mi slzy do očí, opravdu. Ta velikost IMAX formátu možná na první dobrou vybízí k velkým celkům, panoramatům a akčním sekvencím, ale když pak vidíte portrét na němž je čitelný každý pór, každá vráska a skrze oči čtete emoce tak čitelně jako nikdy předtím, uvědomíte si, že tvář může být krajina, ve které se opravdu je na co dívat. Viděl jsem Dunkerk ve stejném kině, také z kopie a nechal mě úplně chladným. Hlavní roli tu hrála akce a stroje. V Oppenheimerovi jsou tím hlavním oči Cilliana Murphyho a těm nemůže žádný stroj konkurovat. 75% ()
Na Oppenheimera jsem šla s vysokým očekáváním i přes posledního nepovedenýho Teneta, ale jak se říká, i mistr tesař se někdy utne a Nolan je pořád zárukou kvality. To nic nemění na tom, že je film těžkej na zhodnocení, protože jsem si ho zároveň zatraceně užila, ale mám k němu i dost výtek, který bohužel nemůžu opominout, i kdybych chtěla. Kamera je nádherná, a když říkám nádherná, tak taková, že to musíte vidět na vlastní oči. Létající částice, výbuch atomový bomby - naprostá pastva pro oči. Stejně tak herecký výkony, Cillian Murphy jako vždy bez chyby, Emily Blunt i přes nevelkou roli ovládla každou scénu, především tu ve výslechový místnosti (ještě teď mám husí kůži). Ale tohle všechno by nemělo takovej dopad bez hudebního doprovodu, kterej ve vás dokáže vzbudit pocit úzkosti na hraně panický ataky. Samotná postava Oppenheimera byla taky zvládnutá bravurně. Bez toho, aby se vám snažili podsouvat názor, kterej si máte udělat sami. (Ano, tenhle kousek vás donutí přemýšlet.) Na druhou stranu přebíhání mezi dějovými linkami mi střídavě přišlo zajímavý a zmatený. Děj měl spád zhruba do výbuchu, potom už se opírá jenom o pořádně hutný dialogy, kdy jsem měla problém sledovat, kdo je kdo, kdo je proti komu a o co vlastně jde. S tím souvisí i počet postav, kterej se za tři hodiny opravdu nedá zapamatovat, ať se snažíte jakkoliv. Hlavně pokud se neorientujete už před filmem. Takže pro co nejlepší zážitek doporučuju pilný studium projektu Manhattan před začátkem filmu. Hodnocení: Největším hříchem ale zůstává sex scéna s komunistickou milenkou. Smysl mi pořád uniká./10 ()
Súvisiace novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (viac)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
"They won't fear it until they understand it. And they won't understand it until they've used it. Theory will take you only so far..." Kdysi jsem řekl, že pokud Christopher Nolan nenatočí film roku, tak bude něco se světem špatně. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít pravdu. Ta pravda je ale zcela jiná, než jsem si myslel. Oppenheimer je první film od Nolana, kterému nemohu dát pět hvězdiček. Zatímco celé jeho filmografie na mě působí jako ryzí etalon filmařiny, tak veskrze jeho filmy mají fantastické vyprávění. Je pravda, že vzhledem k posledním filmům, tak tato katarze byla nevyhnutelná. Interstellar je složité sci-fi budoucnosti, které si pohrává s časoprostorem a vytváří neuvěřitelné emoce. Dunkirk byl drsný a emoční pohled do druhé světové, ale i tam nechal Nolan svůj klasický podpis. Tenet však už nebyl popcornovou zábavou ani zdaleka a Nolan tehdy vytvořil velmi složitý a komplexní film. Oppenheimer je však zcela jiný. Je to další skok a další štace, kterou Nolan ještě nepokořil. Tím nechci říct, že to není kvalitní práce a ryzí etalon filmařiny. Vůbec ne. A ten kdo by si snad myslel, že se bude jednat o popcornovku je blázen. Oppenheimer je velmi depresivní zpracování nejčernější chvíle v historii o muži, který dal největší a nejstrašnější zbraň do rukou lidstva. celý tříhodinový spektákl je prakticky emoční drama o muži, který chtěl předhonit nacisty v jejich vlastní hře. Vytvořil něco, o čem lidé jen mohli snít. Film hodně připomíná Chernobyl (2019) od HBO. Mistrně natočené, fantasticky provedené a dokonale zdrcující. Nolan ač opět předvedl perfektní kus filmařiny, tak se opřel o velmi ničivé a depresivní téma, které diváka nenechá vydechnout a nebere si žádné servítky. Rozhodně se nejedná o jednoduchý film. Cillian Murphy konečně dostal možnost hrát hlavní roli a hraje naprosto perfektně, jak jsme od něj zvyklý. Oppenheimer se navíc může pyšnit až neskutečně velkou plejádou herců a známých tváří, které je zbytečné vyjmenovávat. Všichni zaslouží obdiv. Hudebně i zvukově se jedná o další opus. A kvalitou si to opět nezadá letos s žádným filmem. Kvalitou je Oppenheimer znovu naprosto špičkou dobré filmařiny, kterou předvádí pouze Nolan. Nadechnete se na začátku a vydechnete až na konci. To poselství je temné. Proč tedy pro všechny svoje kvality je to pro mě nejslabší Nolanův film? Po vzoru filmů jako Schindlerův seznam (1993) a American History X (1998) se jedná o fantastické filmové dílo, které je ale znovu neopakovatelné. Oppenheimer je depresivní jízda, kterou každému doporučuji vidět stejně jako oba zmiňované filmy. Film se zapíše do filmografie tučným černým písmem. Ovšem veškeré tyhle emoce stačí prožít pouze jednou. A jakkoli silně film působí, tak já osobně si tuhle depresivní jízdu znovu nedopřeji. A právě proto, je to pro mě nejslabší Nolan dosud. PS: Všem samozřejmě doporučuji 70mm zážitek v Imaxu. Ten pocit při sledování je prostě neuvěřitelný a neopakovatelný. Tohle by měl zažít každý. Přesně takto, jak to zamýšlel Nolan. [Imax 70mm] (88 %) () (menej) (viac)