MrPierc

Film, který se pro mne stal nejlepším filmem v robotické scifi. Fantastické nové triky, který v té době neobsahoval žádný film. Znělka z filmu je jednou z nejznámějších filmových skladeb + hláška: Hasta la vista BABY! Výborná Linda Hamilton, která má vizi o budoucnosti a je kvůli tomu zavřena v blázinci, synek zlodějíček a 2 naprogramovaní roboti, kteří si lezou na nervy. Všichni víme o čem je ten film, ale málo kdo si uvědomuje, že to není zase tak vzdálená budoucnost. A je jen otázka času, než vědci vymyslí umělou inteligenci, která se začne sama učit, ale bez lidských ohledů a zákonů. Arnold si tímto filmem (celou trilogií) zajistil nesmrtelnost ve filmové kinematografii - vždyť film Terminátor (1984) zařadila knihovna amerického Kongresu ve Washingtonu mezi díla s kulturním, historickým a estetickým významem. * Joe Morton zde předvedl jednu z nejlepších vedlejších rolí, co jsem kdy viděl! Uvědomělý vědec, který chápe význam svého výtvoru!

Představte si, že vám je 40, od života již nic nečekáte, se svou manželkou již nespíte, máte krizi středního věku, honíte si ho každé ráno ve sprše a jste znuděný. Říká vám to něco? Ne? Tak vám asi není 40, protože v tomto věku každý člověk začíná hodnotit svůj dosavadní život. Lester po zhodnocení zjistí, že život stál za ho*no. Revolta začíná, je to chycení druhého dechu či prožívání druhé puberty. Jeho žena je upjatá, neobšťastněná žena, která je hnána vizí bohatství a úspěchu - jí vzrušuje moc, peníze, nová pohovka od Armaniho. Jejich dcera se vymyká normálu USA holek, které jsou povrchní. Je zde okolo strašně moc zajímavých postav a každá má to své ujeté v sobě. Otec Lester chytne druhý dech a začne si konečně užívat život, ale to ještě netuší co se stane po jeho úsměvu a slovech: Bože, bože, bože ...Hudba moc pěkně podbarvuje vážné scény nebo je naopak umocňuje ve větší zážitek (The Seeker - The Who). Existují 2 soundtracky k tomuto filmu : komplet melodie od Thomase Newmana a pak ještě z písniček, které se objeví ve filmu - oba dva velmi vydařené!

Jsem rád že až dnes, v pětadvaceti letech, jsem se podíval na tento film. Nyní ho ještě poznávám z postavy mladíka Harolda = provokujícího, nepochopeného, neuznaného, hledající něco jiného než ostatní. Až budu starý, budu moci sledovat film z hlediska Maude = tolerující, chápající, milující každou chvíli zbytku svého života. Tito dva věkově rozdílní lidé mají rádi výstřednosti a každý má svůj styl projevu. Harold provokuje, protože jeho znuděná matka ho přehlíží a on je pro ni jen automatická postava v jejím životě. Jakýkoliv pokus o sebevraždu bere matka jako divadlo, protože ví, že není myšlen vážně. Harold rád chodí na hřbitov a na pohřby, zde vídá neodbytnou Maude. Maude je sice osmdesát, ale je plná ŽIVOTA, který v sobě nemají ani mladé slečny. Dokáže se radovat z každé chvíle, vylomeniny i nesmyslu, který může zažít. Harold u Maude nachází pochopení - ona mu ukáže pozitivní stránku života, že není jen hořkost, zloba a nuda. Že se můžeme radovat a nemáme se držet stáda, že jsme každý individuální a krásný. Ukazuje Haroldovi, že život je neopakovatelný a i my samotní. Proto nemáme lpět na věcech, ale na zážitcích, přátelích a životě. Maude je jako pochodní ve tmě. Harold ji drží a ona mu svítí na krásný život. Každá pochodeň ale jednou uhasne. Cat Stevens a jeho hudba během filmu navozuje tu správnou atmosféru - doporučuji soundtrack. Pro mne filmová i životní událost!

Ty roky odpadů v kině mě znechutily. Ale tohle je přesně ten důvod, proč jít jednou za rok do kina a dát za lístek 289 Kč (Atmos TDL). Divák začíná sledovat klasický životopis a končí emocionálně vyždímaný, rozladěný s pocitem viny a pochybnostmi nad lidským druhem. Oppenheimer se žene ve slepotě za poznáním a prozří až velmi pozdě, když odevzdá novou hračku, která změní celý svět. Není to tuctový životopis, ale 3 příběhové linky křižující vyprávění. Jak by se svět vyvíjel bez tohoto vynálezu a nebo kdyby ho objevila jiná země dříve? To vše jsou jen předastavy, ale z filmu jsem cítil těžký úděl jednoho člověka, který po otevření atomové brány chce obstát sám před sebou a zbytek celého života se snažil hasit požár, který pomáhal rozfoukat. Mrazení v zádech a zrychlené srdce jsem nezažil od Temného rytíře (tohle bylo vyzrálejší a těžší téma). Snímek působí těžce, ale režisér jej doknale rozčlenil, že jsem vše postupně pochopil. Film běží jak splašený kůň bez klopýtnutí. Debatovali jsme po něm ještě 20 minut cestou z kina. Hudba úderná a plná výřivých emocí – dávám si okamžitě do oblíbených OST. Ozvučení dechberoucí, filmové záběry realistické a správně civilní. Fandil jsem při vývoji, trpěl při výslechu a slzel při konci. Co víc od filmu chtít? Jestli za tohle nedostanou Cillian Murphy nebo Emily Blunt Oscara, tak už nevím, kdo by tento rok poprávu měl dostat ocenění. Musím si sehnat životopisnou knihu o vědci. Pro mě osobně film zařazuji do top 10. Nolan už nikdy bez kina. NIKDY.

Je mi ctí hodnotit tento film. Přišel jsem do kina a stále jsem pil Sprite a již na začátku jsem si říkal, že neudržím do konce moč. Ale pak jsem se do filmu tak zakoukal, že i můj močový měchýř přestal dýchat. Tento film je opravdu unikátní v dnešní USA kinematografii za posledních 10 let. Film je plný zvratů a chytrých maličkostí, které Vám dojdou až později. Zapomeňte na Batmana z 90. let plný amatérských triků, tohle je po technické stránce opravdu skvost. Heath Ledger tu hraje dobře, ale 50% jeho výkonu děla atmosféra + jeho maska (a jeho stálé olizování rtů je velmi dobrým doprovodem). Nepřehrává tolik svou postavu jako Jack Nicholson. Zvuk v tomto filmu je velmi dobře upraven, např. v některých scénách se ztlumý zvuk a následovně exploduje čistý vysoký řev, je tu i pár pravdu nečekaných lekaček. Trik s obličejem ohořelého člověka je konečně uvěřitelný. Nejvíc se mi líbily: Aaron Eckhart, Michael Caine, Heath Ledger. Některé scény byly tak rychlé až člověku bylo nepříjemně (např. sonarový pohled v budově). Kamera byla velmi ostrá a perfektní záběry k tomu. Vadu na kráse tu jen kazily záběry dokonalé pokožky každého člověka - žádné červené nosy ani žíly. V půlce filmu se zdá, že je už konec, ale pak to teprve začne a nezastaví až do titulků. Nejvíc mě pobavily titulky na konci: Nezapomeňte tento film ohodnotit na www.CSFD.cz - což jsem udělal a konečně nelituji koupeného lístku. Po zkouknutí jsem měl chuť na ještě jednu jízdu.

Zahořklý bručoun, který vše ztratí, si oblíbí své sousedy a zjistí, že ne vše je špatné. Životní příběh staré školy, která tvrdě pracovala a obracela každý cent, patriotismus, hrdost na americký výrobek a stát = vůbec na Ameriku. Generace, která zažila válku a měla tvrdý život, který si dnes neumíme ani představit, proto se mu ani nedivím, že nenáviděl současnost! Nechci mentorovat, ale naše dnešní generace mladistvých (většina, ne všichni) už nechodí ani na brigády, vše mají a úctu nemají k ničemu (a dokonce už ani ke starým). Tradice je přeci k nečemu dobrá a měla by se udržovat (pokud není nesmyslná). Tohle vše mi tento film připomněl a pomohl pochopit. Clint Eastwood podal naprosto skvělý výkon a na svůj věk ho obdivuji, že tak energicky hrál! Ahney Her byla roztomilá a píseň na konci je srdceryvná. Ač se to nezdá, tak toto drama má i velmi mnoho vtipných dialogů a scén - mezi nej považuji břitký rozhovor mezi Clintem a holičem! Tento film mě opravdu chytil za srdce a dokázal mi připomenout, že život je krásný a někdy je potřeba se o život porvat!

Dát někomu naději normálně žít a pak ji postupně ztrácet je horší než pomalá smrt. Žít normální život jako ostatní. Leonard si váží normálních věcí, které nás již vůbec nezajímají - jíst, procházet se, komunikovat, bavit se, cítit něco. Herecký výkon Roberta De Nira je snad nejlepší, co jsem kdy viděl (ohledně bláznů/pacientů). Jeho pomalé roztávání z katatonie do normálního života a následné vracení se do tichého vězení, jsem s úžasem pozoroval až do konce filmu. TENTO FILM MUSÍTE VIDĚT!

Tento film mě přivedl k Aronofskému. Film, který patří mezi mé TOP filmy. Matematik, který svou genialitou vypočítá rovnici/číslo, kterým se dá předpovědět budoucnost i jméno boha. Trpí ale depresemi a čím blíž je k pravdě, tím více se mu jeho mozek brání. Fascinující černobílé sci-fi/drama. Konec filmu je brutální a zároveň jediná možnost útěku od reality.

Veselý nedisciplinovaný Nicholson, který dráždí svou bezstarostností vrchní sestru, do blázince přinese naději a volnost. Všichni ho mají rádi, protože naruší rutinu a místo drog si s nimi povídá a bere je jako rovnocené. Oni pro něj nejsou jen důvod pro práci jako pro vrchní sestru. Vrchní sestra je ale velmí chladná žena, která asi kdysi byla zamilovná a ten někdo ji zklamal a nebo nedosáhla vůbec v životě lásky či vztahu. Tak či onak se celému světu mstí za svoje neštěstí. Sestra k ukáznění svého nejproblematičtějšího pacienta použije krajní řešení ...... Film je ke konci tak bezcitný a tak nespravedlivý, že se vám chce plakat nad krutostí tvora jménem člověk.

Film, který jsem si jednou pustil o půlnoci a hltal jsem ho jako drogu. Nechutně vykreslená společnost lidí, co mají rozhodnout o životě a smrti mladého kluka a každý má jiný důvod (nezájem, zkušenosti z minulosti ...). Film u kterého budete napjatí až do konce.