Prelet nad kukučím hniezdom

Na druhý pokus se mi Přelet nad kukaččím hnízdem hnízdem líbil mnohem více, než na poprvé. Je možné, že jsem jej začal vnímat jiným způsobem a možná tomu pomohl i velmi kvalitní český dabing. Miloš Forman je Pan režisér, jeho zahraniční tvorbu mám mnohem radši, než to co natočil u nás. Každý jeho film mě dokáže nějakým způsobem zasáhnout a já mohu jen konstatovat: "Sakra, to byla zase trefa do černého." Stejně jako u většiny Formanových filmů, jsem tu nemohl na začátku dýchat, byl jsem naprosto unešen tím, jak se mu podařilo přenést svět blázince na plátno, jak dokonale si postačil s jednou místností (ano, je tu výlet na loď a exteriéry blázince...), ve které rozehrává dlouhé, přesto ani chvíli nenudící drama. Jack Nicholson ve svých nejlepších letech navazuje na svůj herecký výkon z Čínské čtvrti a strhává veškerou pozornost jen na svou postavu, v žádném případě však není jediným nosným prvkem příběhu, neboť v tomhle snímku se neustále něco děje. Jak už jsem se zmínil, Přelet nad kukaččím hnízdem je geniální již v prvních minutách, ale to co se děje na konci, to je opravdu síla. Je vidět, že Miloš Forman moc dobře ví, co si divák po filmu odnese. Ano, zapamatujeme si konec, který má být úderný, narozdíl od současné produkce však nevolí ohranou pointu a ani nešokuje, právě naopak, jen pokračuje v rozehrané partii a zasadí divákovi drtivý mat. [TOP 19/17 97%] (10.12.2006)

Bob Dylan ve svém nejslavnějším evergreenu Blowin in the wind zpívá, volně přeloženo do češtiny …kolik cest musí člověk ujít, aby mu řekli, že je člověkem?.... Pacienti sanatoria pro duševně choré, z nichž je zde dost na vlastní žádost, jsou zmítaní despotickou vládou vrchní sestry Ratchedové. Okolní svět za nimi zavřel bránu, a zpoza personálu jsou bráni jako blázni, tudíž jejich pracovní náplň. Do tohoto světa vtrhne buřič, výtržník a ulejvák McMurphy, který rozvíří prach na dosud poklidném místě. Jako spasitel z nebe přináší pacientům novou naději, víru v sebe sama, chápání lidských podstat a potřeb. Rok 1975 se do dějin světové kinematografie zapsal jako rok, kdy Čech dobyl Hollywood. Svým omračujícím dílem vytřel zrak porotě a odnesl si pět Oscarů ve všech hlavních kategoriích. Na všem přispělo také maximální herectví všech zúčastněných a jeden z nejdojemnějších a nejsilnějších závěrů všech dob. Mistře Formane, děkujeme. 100%. (11.12.2006)

::::::::::::: Půjdu proti proudu. Nuda jako v kostele. Konec je jako z nějaké pohádky pro děti. Nezanechalo to ve mne vůbec žádné pocity a to jsem dal tomuhle filmu několik šancí a zhlédl ho několikrát, ale nic. Jack Nicholson je ale opravdu pan herec, ale v tomhle filmu mě vyloženě sral a jak ho na konci sestra "zabila", tak mi to bylo úplně jedno. Měl jsem šílený problém se vcítit do ostatních postav, je-likož mi nějak nešlo s nimi sympatizovat. Miloš Forman je vynikající režisér a jeden z nejlepších vůbec, ale tenhle film mě nechal naprosto chladným, osobně mám nejradší Milošův Lid versus Larry Flint, Amadea a Černého Petra - to jsou vynikající díla. Jestli chci ukápnout nějakou tu slzu, tak šáhnu po Zelené míli nebo Věznici Shawshank - to jsou filmy, které mne vždy zaručeně dojmou. www.svet2012.info ::::::::::::: (04.05.2008)

Nevýslovný herecký i režijní koncert, založený na výtečné předloze a skvělém scénáři. Těžko říci, komu nejvíce "připsat" sugestivnost Přeletu, zda hereckému ansámblu, který za zdmi světa "nenormality" strávil několik týdnů, aby nasál a absorboval tamější kolorit (a podařilo se mu to dokonale), nebo Miloši Formanovi, jehož citlivá a vpodstatě nenápadná, avšak dokonale natempovaná, režie dodává filmu nádech tichého, podprahového dramatu, které své největší intenzity dosahuje ve scénách skupinové terapie... Nejadekvátnější závěr zřejmě bude, že Přelet nad kukaččím hnízdem je dokonale sladěnou symfonií všech nástrojů, mezi nimiž dominují sólové party Jacka Nicholsona (neuvěřitelně živelného a skutečně maniakálního) a Louise Fletcher (jejíž krásná fasáda ukrývá minimalisticky vyjádřený hrůzný vnitřek). Tichý boj těchto dvou elementů – hlučného bonvivána a buřiče McMurphyho a despotické vládkyně sestry Ratchedové dokonale doplňují menší, ale o to úctyhodněji sehrané herecké party chovanců oddělení. Miloš Forman se ve světě "pošuků" pohybuje s naprostou samozřejmostí, dokumentárním přehledem i bezchybným citem pro vnitřní drama postav. Tenhle obraz individuální svobody a radosti ze života uprostřed světa, který své obyvatele nemilosrdně požírá, strčí i po letech do kapsy vše, co bylo na toto téma natočeno (včetně vykalkulovaného Shawshanku). (13.03.2005)

Zázraky se někdy dějí. Z nízkorozpočťáku, od kterého se nic nečekalo a od režiséra s téměř nulovým renomé se stal celosvětový hit, držitel pěti hlavních Oscarů a perla světové kinematografie. Louise Fletcherová jako sestra Mildred je jednou z nejodpornějších kreatur a závěrečná scéna jednou z nejemociálnějších a nejdojemnějších scén v dějinách filmu. (13.04.2003)