Oppenheimer

Nolan v plné síle a opět ve své nejlepší formě. Musím říct, že po Tenetu před třemi lety jsem si upřímně oddechla a jsem ráda, že opustil své tendence k přílišné překombinovanosti. I tak ale Oppenheimer není snadným filmem. Vyplatí se mít alespoň základní přehled v některých historických událostech – především toho, co se týká postavení Japonska v druhé světové válce (neochota se vzdát v poslední fází války), vývoje atomové bomby a jejího následného svržení na Hirošimu a Nagasaki, ale také fázi tzv. „Mccarthismu“ a přehnaného antikomunismu v USA po druhé světové válce (za období studené války). I tomu se totiž film ve své druhé polovině silně věnuje a osobně jsem netušila, že Oppenheimer byl taktéž jednou z „obětí“ Mccarthismu. Přestože je však film pro diváka náročnější svým obsahem a prolínáním dějových linií, je zajímavé, že (oproti výše zmíněnému Tenetu) se mu daří diváka plně udržet a upoutat, se vším patřičným napětím. Ať už tedy jste blázni do fyziky nebo nejste, ať už jste znalí historie nebo tolik ne, je velká šance, že si vás Oppenheimer získá svým precizním filmovým uměním a důrazem na lidskou a morální otázku svržení atomové bomby. Sledovat život a vývoj Oppenheimera ve výborném podání Cilliana Murphyho a v kulisách Nolanova filmu byl zkrátka zážitek, který se moc často nevidí. Z toho důvodu neváhám udělit silné 4 a půl hvězdy, zaokrouhleno nahoru. (Viděno 21.7.2023 v původním formátu IMAX 70mm v Cinema City Flora.) ~(4,5★)~ (18.09.2023)

Ľudia sa chovajú raz ako prvky, inokedy zase ako vlny. Logiku to nemá, ale je to možno kvantová fyzika v praxi. Nenadarmo film začína záberom na dážď- čiže kvapky ako body a končí záberom na vlny na vodnej hladine. V ktorom inom filme máte Oppenheimera, Einsteina, Bohra, Heisenbergera, Fremiho a ďalších vedcov takto pokope? Takže teraz, keďže Nolan strieda civilnejšie snímky so sci-fi mindfuckmi, už len ostáva nakrútiť niečo extrémne komplikované založené na zákonoch kvantového sveta. (21.07.2023)

Cesty do IMAXu nelituju, protože jestli ten film má něco famózního, tak je to kamera a hudba a mít možnost zkouknout cokoliv v kině z analogového projektoru je pro mě prostě svátek. Byť je smutné, že díky 70mm analogu jsem si uvědomil, že Emily Blunt vůbec není hezká. A to nemluvím o její starší verzi ve druhé půlce filmu. Oppenheimer má rytmizující tempo, krásně ladící se soundtrackem, ale v mých očích je to prostě jen načančaná bída, která scénáristicky začala už u Tenetu a tady je ještě výraznější. Přijde mi, že Nolan se opájí vizuálem, a dokázal by natočit efektivně i odpolední zobání slepic na zahradě, ale jakmile strčí čumák do scénáře, je všechno v loji. Za tříhodinovou projekci jsem měl minimálně dva mikrospánky a tak dvě třetiny času jsem se fakt nudil. Jako že hrozně moc. Každých 5 - 10 minut jsem měl nutkání koukat na hodinky, o kolik už jsme se posunuli. Silně mi to připomínalo film J. Edgar Clinta Eastwooda, kterej mě před dvanácti lety taky málem unudil k smrti. A to měl střízlivý dvě a čtvrt hodiny. Takže po Tenetu pro mě osobně další velký zklamání a stejně jako u Tenetu 40% (jedna hvězda za kameru, druhá za hudbu). Tohle už je druhej Nolan, kterýho si na fyzickým médiu fakt nepořídím. Btw. Ale stejně jsem rád, že díky IMAXu má Oppie takovou návštěvnost. Jen houšť a větší kapky, jinak kinaři nebudou mít co žrát. (01.08.2023)

Nolan je můj oblíbený režisér a samozřejmě to nešlo jinak, než se jej vydat podpořit do kina. Přiznám se, že moje očekávání byla obrovská. A jak už to tak bývá, nebyla zcela naplněna. Největší problém jsem měl s šíleným množstvím jmen v kombinace se zběsilým tempem. Nedalo se v tom pořádně zorientovat. Samozřejmě pasáž točící se blízko kolem konstrukce bomby byla naprosto epická. Zde jsem neměl mnoho nápadů, jak to vyšperkovat. Testovací výbuch byl epesní. Snad jen by neuškodila nějaká krátká animace počátků řetězové reakce a detail na postupné odmršťování neutronů. Podstatně méně mě bavil uspávající úvodní výslech a především závěrečné soudní líčení, které bylo extrémně nezáživné a zařazené trošku nešťastně až za  zlatý hřeb filmu - výbuch. Tam už nemělo snad ani mizivou šanci nějak zásadně diváctvo zasáhnout. Chápu, že se jedná o životopisný snímek, ale místy byl opravdu hodně utahaný. Vše do určité míry zachránila a kompenzovala luxusní střední část. Každopádně raději další životopisný film než další Tenet. [75 %] (09.11.2023)

Již potřetí a zřejmě ne naposledy mě Christopher Nolan zklamal. Zřejmě je ho škoda na historická dramata. Vizuálně ani herecky tomu nelze nic vytknout, protože je to úplný klenot. Filmu asi nejvíc podráží nohy to, že na něm Nolan dělal převážně sám a nějak se ve své genialitě ztratil. Vše, co zachycuje vývoj a použití atomové bomby je naprosto strhující. Kámen úrazu nastává tehdy, kdy se film chýlí ke konci a řeší se jen politika. To už mě prostě ubíjelo. Dobrých herců je tu nepřeberné množství. Sám Cillian Murphy si tu skutečně sáhnul na dno, a to i fyzicky. Krom něj tu samozřejmě září i Matt Damon, Robert Downey Jr. a mnoho dalších. Rozhodně to mohlo být kratší. I tak je to ale úžasný zážitek, který rozhodně stojí za to vidět v kině. Hodně se tam člověk i dozví. Opět je tu naprosto strhující hudba. "Proč mě Einstein nesnáší?" (24.07.2023)

Výnimočný film vás nenechá spať. Obsadí vašu myseľ spôsobom, že sa poriadne nedokážete sústrediť na nič iné, iba sa stále opakovane vraciate k príbehu. Obzvlášť, ak ten príbeh napísala história. A bez ohľadu na to, či s tým súhlasíte, malý vzorec vo vašom vnútri prepíše. Oppenheimer bol jedným z najočakávanejších filmov roka pre mnohých. Neviem, či ním bol aj pre mňa, Tenet mi úplne nesadol. No z toho, čo som videla včera, som rozochvená doteraz. Bol to jeden z tých vzácnych kino zážitkov, ktorý príde možno raz za rok, no keď príde, je to hotová explózia. Explózia vyvolaná audiovizuálnou bombou. Hoyte van Hoytema robí už svoje štandardné zázraky, hudba Ludwiga Göranssona je intenzívna, bolestivá, krásne dopĺňajúca mnohé scénky. Cillian Murphy počas stoosemdesiatich minút prakticky nemizne z obrazovky a ja som mu verila každý jeden obraz. Okrem desiatok ďalších veľkých hviezd poteší prítomnosť aj Bennyho Safdieho či Caseyho Afflecka. Oppenheimer je nesmierne silným, a vzhľadom na svoje posolstvo, aj veľmi dôležitým príbehom, ktorý má dojímal ako po filmovej, tak aj obsahovej stránke. Je to informačne nabitá dialógovka, ktorá nenechá vydýchnuť. Christopher Nolan počíta s pozorným divákom, predostiera mu tri časové roviny príbehu, ale robí to veľmi zrozumiteľným spôsobom. Rovnako ako pristupuje k podsúvaniu faktov a historických detailov. S trojhodinovou minutážou si starosti naozaj nerobte. Napriek tomu, že tu prakticky absentujú akčné scény, dej krásne odsýpa a áno, keď sa odrazu schyľuje k spusteniu testu Trinity, kino obsadí absolútne ticho a vnímate iba zbesilý tlkot vášho srdca. Nolan jednoducho vie ako budovať atmosféru. Čakala som, že k tejto scéne pristúpi iným spôsobom, no ten, ktorý zvolil, bol ešte dokonalejší. Skutočne som si nemyslela, že práve na filme o zostrojení prvej atómovej bomby budem vnímať také silné dojatie. A súčasne pokoru, ľútosť, vinu a všetky tie rozporuplné pocity, ktorými si prechádzal aj samotný Oppenheimer. Išlo o najväčšiu ruletu v dejinách histórie a niekto za jej následky, a dopad na budúcnosť sveta, musel zodpovedať. Pretože, ak aj bude výsledok „úspešný“ , reťazová reakcia je navždy spustená... (24.07.2023)

Strhující příběh ve vyprázdněných kulisách, zato s neúnavným tempem a smrští informací a faktů valících se na řetězový reakci slovních přestřelek do odzbrojujícího finále. Jenom škoda – u Nolana už tradiční – emocionální odtažitosti, přestože atmosféra je místy neskutečně hutná a tíživá. Každopádně je dobrý vidět, že Nolan dokáže udělat ústupek před svým egem a natočit film, u kterýho divák nemusí přemýšlet nad vrstevnatou strukturou příběhu a skrytými významy, ale nad naléhavostí tématu a jeho dopadu nejen na tehdejší dobu, ale především na současnost, ve který si mocenští idioti vyhrožují atomovkama na denní bázi. Co nezažehlo atmosféru, to zažehlo polický hašteření na staletí dopředu! (31.07.2023)

Téma super, herci taky, nicméně je to plné zbytečně zdlouhavých scén o ničem. (05.08.2023)

Myslím, že jsme všichni dostali něco jiného, než jsme čekali. Myslím, že jsme z toho byli všichni na první dobrou dost rozčarovaní. A každý se s tím popasoval trochu jinak (přičemž neříkám, že "nepětihvězdičkáři" hůře)... Tak tohle je ten slavný nejnovější Nolan? Životopis více méně lineárně od A do Z? (Více méně) žádné hrátky s časem? Ano, po první projekci jsem odcházel s pocitem "jako dobrý, ale... dost dobrý?!" Po obecně nepříliš milovaném Tenetu, na který já nedám dopustit, je Oppenheimer přeci jen, řekněme si to na rovinu, "fádní" film. A po první projekci jsem si i říkal "Byl ten IMAX nutný? Ten je přeci zbytečný na konverzační drama". Ale tak nějak to ve mně uzrálo a druhý IMAX to potvrdil. Tohle je prostě VELKÝ film. Je dlouhý (pro někoho moc dlouhý), je komplikovaný (pro někoho moc komplikovaný), je tam velké množství postav (pro někoho moc velké množství postav). Velice se mi líbí slova Emily Blunt - it is not a movie... it is an experience. Přesně tak jsem se cítil. Není potřeba dvě až X projekcí jako u jiných Nolanových filmů, ale druhá projekce pro lepší zorientování se v ději rozhodně neuškodí <mrk mrk> Oppenheimer je... úžasný. Skvělý Murphy a všichni kolem něj. Bylo strašně fajn vidět Downeyho jr. jinak než jako nahláškovaného pitomečka v robotickém oblečku. Velký, VELKÝ film... 100% (08.09.2023)

Velkofilm o životě teoretického fyzika a otce atomové bomby není ani tak klasickým životopisným dramatem, jako spíš modernistickým dramatickým politickým thrillerem, v němž se střídají dvě vypravěčské linie napříč několika časovými rovinami. Informačně hutná přehlídka ambiciózních, inteligentních a intrikujících postav a chytrých dialogů, která nedává prostor pro vydechnutí, navíc natočená s intenzivní filmařskou razancí. Dynamický a dravý film s působivě propletenou strukturou, vystavěnou na střetu dvou egoistických mužů a příběhu o boji jednoho vědce o záchranu vlastní duše, si klade otázky vztahující se k proměně civilizace po vynalezení jaderné zbraně, k etické stránce jejího použití a k ochotě lidí riskovat kvůli slávě či nadvládě zničení světa, což má relevantní přesah i do současnosti. (04.01.2024)

V roku 1965 som si kúpil a prečítal knihu Roberta Jungka Jasnější, než tisíc sluncí a v roku 1966 knihu Haakona Chevaliera Človek, ktorý chcel byť bohom. Obe s veľkou chuťou. Neskôr som sa mnoho rokov profesne zaoberal ochranou proti ZHN. Nečudo, že som bol patrične zvedavý, ako sa s prípadom dr. Oppenheimera popasuje Christopher Nolan s niekoľkými špičkovými hercami a primeraným rozpočtom. Z oboch kníh som si už po takmer šesťdesiatich rokoch pamätal minimum, ale aj tak som výsledkom sklamaný. Očakával som film o veľkom vzopätí úsilia ľudských i materiálových kapacít na využitie atómovej  energie ako nového, vysoko účinného zbraňového systému. A videl som film, ktorý je viac o Nolanových exhibíciách, než o Oppenheimerovi. Je iba mojou chybou, že angličtinu ovládam iba na prízemnej úrovni a nemám tak právo rozčuľovať sa nad mizernými titulkami. (19.08.2023)

No do prdele. To byla ale nuda, co? 50% (19.11.2023)

Tak "Oppenheimer" je pre mňa filmom, na ktorý určite tak skoro nezabudnem a môžem ho doslova označiť za jedno z vrcholových diel Christophera Nolana. 3 hodiny ma to nenudilo, nabilo ma to ohromnou dávkou energie, chcel som vedieť kam to dospeje a je to natočené s takou ohromnou zručnosťou a talentom až som miestami ostal úplne prekvaepný. Nemyslím si, že by mal Christopher Nolan zlé filmy, no spôsob, akým k tejto látke pristupoval bol podľa mňa predsa len ešte o niečo kvalitnejší. Nechal dôležité momentky vyznieť, zvolil do jednotlivých rolí absolútne fenomenálny casting a jednotliví herci vedeli dať svojim postavám takú obrovskú dávku úprimnosti, že som miestami úplne zabudol, že sa pozerám na film. Priam som cítil všetkých z tých rolí, ktoré prezentovali. Všetci už chválili Cilliana Murphyho, o ktorom môžem len povedať, že všetka pochvala je zaslúžená a ide pre mňa o jeho najlepšiu rolu, akú kedy dostal, no o najlepšej role môže rovnako hovoriť aj Robert Downey Jr., ktorý sa po Iron Manovi dostáva do úplne iného formátu a nemá problém to celé presvedčivo podať, že som mu tú rolu zhltol aj s navijakom. Je to film, v ktorom je obrovské množstvo hviezd, no sú správne zvolené do správnych momentov a vedia čo je potrebné v danom momente spraviť. Po vizuálnej stránke je film rovnako skvelý. Teší ma, že sú jednotlivé scénky, kde máme zmenu rozprávača odlíšené na farebné a čiernobiele... je zaujímavé vidieť jednotlivé scénky z viacerých perspektív, obohatiť sa o veľkú dávku americkej histórie a okrem toho je tu niekoľko scénok, ktoré nezabudnem absolútne nikdy. Keď sa Oppenheimer postaví pred ľudí po útoku na Japnosko a má povedať svoju reč, keď ho sledujeme komunikovať s inými vedcami, všetky momentky s Einsteinom sú vynikajúco zvládnuté, no rovnako aj všetky scénky medzi Oppenheimerom a Nielsom Bohrom. Tá vzájomná úcta bola hmatateľná v každej momentke. O tomto filme by som sa mohol rozpísať toľko, že by mi priestor komentáru úprimne nestačil a rovnako nechcem dávať spoilery, tak poviem už iba, ak ste film ešte nevideli, určite si ho pozrite. Verím, že vás to chytí rovnako ako aj mňa. Hodnotenie: A+ (30.07.2023)

Pre niektorých možno sklamanie, pretože prídeš na bombový film o bombe a bomby skoro niet. Za to plno kecov o komunizme ako najväčšieho strašiaka americkej demokracie a hudba, ktorá tak podivne dotvára atmosféru, no nejde z nej úplne pozitívny pocit, je to taký až interstellarovský zvuk, takže veľkoleposť. Žiadne naháňačky a výbuchy tu nečakajte, je to ťažký až pesimistický film svojou formou i posolstvom a niekedy sa neuveriteľne vlečie. No myšlienka o bombardovaní Japonska, ľútosť vedcov nad tým, čo sa stalo, a otázniky do budúcnosti dávajú filmu aspoň očakávanú veľkosť. (31.07.2023)

Oslavovaný výbuch (jakože "páni, to jako vážně natočil bez CGI?") nic moc úchvatného nepředvede, ale pokud jde o dialogy, to už je jiná. Od první věty do poslední výtečné a nezapomenutelné, v poslední cca půlhodině pak dech beroucí a struhující nezapomenutelným způsobem. Pro mě nejspíš nejlepší Nolanův film. (01.09.2023)

„Není nutné spěchat, důležité je se posouvat...“  Zpočátku jsem měl pocit, že si chtěl Christopher Nolan natočit videoklip s životopisným námětem, jelikož každou chvíli to tu byl samý střih z jedné situace i časové linie do dalších v závratném návalu, včetně střídání černobílé a barevné kamery, a skoro každý dialog či hlasový projev podbarvovala (pro mě někdy až rušivě) výrazná hudba. Zorientovat jsem se v ději a souvislostech většinou dokázal, jen se nemůžu zbavit dojmu, že to Nolan v rovině své výrazné práce se střihem a zvukem v první třetině už trochu přehnal a hůře jsem se tak do nitra příběhu dostával. Nolanův Oppenheimer dost počítá se znalým divákem, který se historických souvislostí kolem 2. světové války, studenoválečného konfliktu či mccarthysmu v USA snadno chytí, ale minimálně v rámci představení zásadních postav bych vzhledem k jejich množství dostal radši klasičtější vyprávění. Trvalo déle, než se Nolan spolu s postupným rozehraním děje uklidnil se svým lítáním časem a já si v uklidněnější verzi Nolanova stylu, později naštěstí již plně vtažen obsahově skvělým vyprávěním, pak našel i nejednu sekvenci, v níž na mě střihové, vizuální či hudební nápady dokázaly pozitivně zapůsobit. Dokonce bych se nebál mluvit o funkčnosti formy, akcentující jak asociace na dřívější situace v mysli hlavní postavy (scéna setkání s Einsteinem), tak jistou cykličnost s opakovaným procitnutím v nespravedlivé křivdě. Čím déle Oppenheimer trval, tím víc film v mých očích stoupal a po skončení oceňuji rozsáhle zpracovaný životopis významného vědce ve střetu s neúprosnými následky nebezpečného vynálezu, protavený rovněž do konfrontací s pohnutými dějinami, četnými politickými událostmi i vlastním svědomím, pohnutým již od vnímání morálního dilematu a následné nemožnosti plně zasáhnout do rychle a neúprosně se vyvíjejících dalších událostí. Toho poutavého z oblasti přírodních věd, důležitého z politické historie i silného v rámci dramatu jedince i společnosti skrývá Oppenheimer naštěstí dostatek, aby se obsah dokázal svou propracovaností vyrovnat formě. A herecké výkony Murphyho, Damona, ale i v mnoha epizodních postavách (vyslýchající Jason Clarke) jsou vážně vynikající. [75%] (24.07.2023)

Zase je to biják větší než život, ale tentokrát si nejsem jistý, jestli to je za všech pět hvězd. Christopher Nolan je pořád skvělý vypravěč, který umně prolíná několik časových rovin, Hoyte van Hoytema dokáže zaplnit obří IMAXové plátno dlouhými dialogovými scénami, aniž by to vypadalo nemístně, Ludwig Göransson to celé nepřeslechnutelně podkreslí a Cillian Murphy herecky utáhne. Nakonec tam pro mne v těch třech hodinách zbylo jen minimum fyziky a zůstal dojem, že tenhle film přece jen mohl být kratší (zatím 90%). (03.08.2023)

Byl jsem zvědavý, co Christopher Nolan dokáže udělat s životopisným filmem o významné, i když možná málo populární historické postavě. O příběhu jsem toho moc nevěděl a z filmu jsem si hodně odnesl. Dejte teoretickému fyzikovi neomezený rozpočet, pevný termín a přimějte ho, aby porazil Němce, Rusy i Japonce a proměnil teorii ve skutečný, fungující "experiment", který by jednoduše navždy změnil běh dějin. To není špatná výzva. Věda je zjevně dostatečně "hloupá", aby ji mohla sledovat široká populace, což se jim podle mého názoru docela povedlo (i když fyzik by mohl tvrdit něco jiného!). Přidejte fantastický výkon Cilliana Murphyho a samozřejmě génia, Christophera Nolana, a dostanete velmi zábavný film. Soundtrack od Ludwiga Göranssona je skvostný a film je nádherně natočený. Dialogy mezi Murphym a Damonem jsou vynikající a také musím pochválit Roberta Downey Jr. za věrohodné ztvárnění Lewise Strausse. Film se mi líbil a doporučuji ho. Možná nemusel mít 3 hodiny. Myslím, že mohli pohodlně ušetřit 20-30 minut, aniž bychom o něco přišli, hlavně ve druhé polovině. Zatímco první polovina filmu mě namlsávala svými osudovými momenty, záběry a lokacemi, konec mě ubil v monotónním prostředí místností. Nicméně jsem opravdu přesvědčen, že Christopher Nolan je génius a shodil bombu na Oscary, když se ujal tak vážného a potenciálně nudného tématu a udělal z něj výborný filmový zážitek. Rozhodně stojí za zhlédnutí. /80%/ (26.10.2023)

Nejrozmáchlejší a nejvrstevnatější opus génia, který si snad ani nemůže dovolit zklamat publikum, tu naservíroval příběh o "otci atomové bomby" takovým způsobem, že po shlédnutí rezonují emoce do té doby, než se divák rozhodne k druhé projekci, která je "povinná" a umožní poskládat zbytek střípků do finální mozaiky, která doladí prvotní zážitek. Nejúžasnější na tom všem je, že tu nemáme "pouze" monumentální biografii, ale intenzivně jsou vykresleny další vedlejší linky včetně éry Mccarthismu, aneb honu na komunisty v americké společnosti, osobního života a morálně-etického dilematu. Patrně nejvýmluvnější scéna je s Einsteinem u jezera, která svým způsobem definuje podstatu celého filmu, který se primárně více zaměřuje na klima ve válečné i poválečně době a a zkoumá lidskou zranitelnost, klamy a pokrytectví. Pokud k tomuto komplexnímu obsahu přičtu bravurní hereckou plejádu, znamenité dialogy a robustní soundtrack, tak mi vychází film roku, který plně docením až po druhé projekci. (28.07.2023)

Oppenheimer je naozaj kvalitný životopisný film. Spracovanie tradične nadštandardné, príbeh zaujímavý a pútavý ... tri hodiny utiekli ako voda. Cillian nikdy nesklame, ostatní herci tiež dosť dobre. Göransson to svojou hudbou krásne dopĺňal a na správnych miestach pridal na intenzite. A Trinity? ... to bola taká paráda, že som mala chuť radovať sa s tými chlapmi, keď im to vyšlo. Na strane druhej som celý čas mala na zreteli dve zničené mestá a všetky tie ľudské obete. A o to vlastne išlo. (09.08.2023)