Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (7 995)

plagát

Železná pěst - Přístavní zákon (2024) (epizóda) 

Klasický seznamovací díl, klasické zahajovací hodnocení. Zpočátku jsem měl pocit, že by mohlo dojít i na čtvrtou pěticípou, pak se ale děj jaksi zklidnil a zevšedněl, takže jsem to s hodnocením příliš nepřeháněl. Na druhou stranu je pravdou, že jsem si až nadstandardně užil konečné řešení pirátské otázky a uvnitř jsem se tetelil blahem. / Poučení: Krást se nemá a okrádat protřelé zločince je vážně blbost.

plagát

Stratení v raji (2021) odpad!

Proč jsem odpadoval? Protože mi film se stopáží hodinu a čtvrt sebral nejméně čtyři hodiny života. Komedie / Road movie? Kdo dal snímku tenhle popisek? Ano, přesně to vystihuje, jak mohou drogy ovlivnit lidské myšlení. Fakt netuším, kde se v téhle smrtící nudě skrývaly nějaké humory. Pokud tam byly, ukrývaly se lépe než esesáci v poválečné Jižní Americe. Road movie může být, cestovalo se vcelku hodně a vcelku nezáživně, ale v nezáživném duchu se neslo celé tohle dílo. No, Fiona Ziegler se na mě ošklivě vyřádila. / Poučení: Jdi si za svým snem, jenom nenuť ostatní, aby to sledovali.

plagát

Jedeme na teambuilding (2023) 

Nejsem v pozici, abych mohl říct, že šlo o ztrátu času, protože jsem měl tušení hraničící s jistotou, jak bude celá záležitost vypadat. Od současných českých komedií už opravdu mnoho neočekávám a koprodukce to prostě nezachrání. Jako obvykle byl i v tomto případě nejslabším článkem scénář, který hnal často věci do trapnosti, a i když uznávám, že jsem se občas i pousmál, po většinu času jsem se cítil dost nepříjemně. Na jednu stranu mohu pochválit slušné obsazení, na tu druhou to občas vypadalo, že tvůrci na svou snahu poněkud rezignovali už v průběhu castingu; když začnou místo hereček obsazovat modelíny, asi jim o výsledek příliš nejde. Jo, jo, film měl i své světlejší momenty, přesto jsem ho ale z větší části protrpěl, a hvězdičku jsem mu připlácl jen za Vojtěcha Kotka (kterého jinak příliš nemusím), jenž byl ve své roli sádrového ježka skvělý a za závěrečné věnování, z kterého mi bylo trochu smutno. / Poučení: Ženy by se neměly příliš podobat svým otcům, není to pro ně ideální.

plagát

Schůzka v Londýně (1953) 

Kolega Big Bear mě upozornil na tento snímek, o němž jsem do včerejška nikdy neslyšel, a tak jsem ho prubnul. Nikdy jsem se netajil tím, že nejsem zrovna příznivcem bombardování z důvodů, které jsem už uvedl v jiném komentáři / recenzi, ale myslím, že bych mohl ještě něco dodat. Nejsem příznivcem bombardování (zejména toho nočního) pro takzvané vedlejší ztráty. Cílené útoky na civilní cíle považuji za naprosté svinstvo a válečný zločin a je mi jedno, zda ho provádí Němci, Japonci, Italové, Britové, Američané, Sověti nebo v současnosti Rusové. Nemám rád Hermana Göringa, nemám rád ani Arthura Harrise (který si vysloužil přezdívky Bomber a Butcher), ale nemůžu říct křivého slova proti statečným mužům a chlapcům z posádek britských nočních bombardérů a už vůbec ne proti tisícům Američanů, kteří se vydávali nad území Říše za dne, aby útočili na strategicky významné vojenské a průmyslové cíle. A bombardéry se mi líbí, ať už chci, nebo nechci. Film jsem si fakt užil, přestože přinesl jen jedinou akci ve vzduchu, jenže to, co se dělo na základně, bylo zajímavé i bez akčních scén. A hlavně; letadla byla reálná, místo dnes všudypřítomné CGI, skutečný řev motorů Rolls Royce... Avro Lancaster měl navíc na svědomí Roy Chadwick, který stál i za vývojem pro mě nejkrásnějšího bombardéru vůbec, Avra Vulcan. No prostě, pokud vás tohle téma zajímá, snímek si užijete. / Poučení: Jen mi trochu vrtalo hlavou, proč byl pumami naložen i stroj, který se neměl účastnit náletu.

plagát

Banda - Jediný muž na nebi (2022) (epizóda) 

Čtyři pěticípé tentokrát musely stačit, protože byl předchozí díl přece jen o něco lepší. Každopádně mě velmi těší, jak se tvůrci nadále úspěšně trefují do všech těch vážně se beroucích a vážně přijímaných předobrazů jednotlivých postav. U DC Comics už musí mít chronickou škytavku. Na rozdíl od "seriózních" komiksů se postavy v seriálu sem tam rozklíží nejen mentálně ale i fyzicky. / Poučení: "Nepijte to, doktore Jekylle!"

plagát

Fúrie Paříže (2024) (seriál) 

Pro mě byl seriál zklamáním a ztrátou času. Trpím, bohužel, jakousi poruchou nebo zlozvykem- když už nějaký seriál načnu, dorazím ho až do konce, přestože mě třeba nebaví. No, a tady to šlo po třetí epizodě celé do kopru, takže jsem si opět uvědomil, proč francouzskou filmovou a seriálovou tvorbu příliš nemusím (čest výjimkám). Předposlední díl mě prakticky přesvědčil o tom, že musí jít o záležitost natočenou na motivy komiksu, protože příběh, postavy a celé pařížské podsvětí vykazovaly jasné známky tohoto žánru. Dějově šlo spíše o chabý počin, logiky se tvůrci po celou dobu evidentně štítili, a tak z toho byla tahle podivnost, do jejíž cílové skupiny zjevně nepatřím. / Poučení: Některá pravidla tě mohou přivést až k předčasnému úmrtí.

plagát

Fúrie Paříže - Namasté, hajzle (2024) (epizóda) 

Finále seriálu vlastně nebylo až tak špatné. Tedy, alespoň ve srovnání s předchozí opravdu mizernou epizodou. Možná bych přihodil i slabší třetí pěticípou, to by ale tvůrci nesměli sáhnout ke klišoidnímu, přímo profláklému odpočtu. To nekončící napětí jsem málem nevydýchal. Ach jo... No nic, je to za mnou a jsem tomu rád. / Poučení: Když nebudeš dýchat, neudělá ti to dobře.

plagát

Fúrie Paříže - Kde jsou ty nože? (2024) (epizóda) 

Už oficiální obsah k sedmé epizodě mě pobavil. Temný, strašidelný les byl totiž po čertech řídký, kůrovec je holt svině. Děj tohoto dílu byl mírně řečeno zhovadilý, protože se dostala na řadu další variace s neprůstřelným materiálem, od něhož se projektily z Desert Eagla odrážejí jako hrách od pověstné zdi, nůž ale nezastaví. Fakt bravurní. Komando nezastavitelných žoldáků, partička téměř bez nábojů, zaměřovací paprsek vydávající zvuk a mnoho, mnoho dalších stupidit mě nadchlo takovým způsobem, že jsem téměř odpadoval. / Poučení: Dostal ses do bezvýchodné situace? Nepanikař a v klidu vyčkej, až vystoupí Bůh ze stroje. 1*-

plagát

Fúrie Paříže - Příroda nesnáší vzduchoprázdno (2024) (epizóda) 

O seriálu jsem si nic nezjišťoval, ani zjišťovat nebudu, takže nemůžu s jistotou říct na základě jaké předlohy vznikl, kdybyste ale trvali na na mém nejlepším odhadu a doprovodili to výhružkou týkající se kleští a citlivých tělesných partií, přiznal bych, že jsem si téměř jistý, že má tato záležitost svůj původ v nějakém komiksu. Šestá epizoda už totiž snad komiksověji vypadat ani nemohla a já fakt silně cítím, že už jsem tomuto vážně se beroucímu, omalovánkovému stylu odrostl. / Poučení: Co neprostřelíš, prokopneš? Hodně štěstí. 2*-

plagát

Fúrie Paříže - Ahoj, miláčku (2024) (epizóda) 

Myslel jsem si to. Přesně jako jsem napsal ve svém předchozím komentáři / recenzi, tady už to na zlepšení nevypadá. Příběh prostý logiky je jako tělo bez kostry, takže se jen podivně améboidně pinoží, kam ho scénář pošle a vypadá to, že nevratně směřuje tam, kam scénáristům slunce nesvítí. Čtyři automatické zbraně, plná zahrádka lidí a žádné vedlejší ztráty- buď je to vysoké umění, nebo úplná hovadina a já hlasuji za béčko. / Poučení: Škorpion má zásobník na dvacet nábojů, a i když jistě existují prodloužené varianty, fakt nejede na nábojový pás. 2*-