Sam Shepard

"Hollywood má nasměrováno k pubertální idiocii.”

Samuel Shepard Rogers III, americký spisovatel, autor více než padesáti divadelních her (pět se dočkalo uvedení na Broadwayi), herec, režisér, bubeník a kytarista, držitel Pulitzerovy ceny z roku 1979 za hru ”Pohřbené dítě”. Pochází ze tří dětí (má dvě mladší sestry, Sandy a Roxanne). Otec byl učitelem, farmářem a za 2. světové války sloužil u letectva jako pilot bombardéru. Matka Jane Elaine taky učila a pocházela z Chicaga. Vyrůstal na vojenských základnách podle toho, kde otec právě sloužil, nakonec se rodina usadila v Kalifornii. Pracoval na ranči u svého otce a jezdil rodeo. Po střední škole studoval krátce vysokou, ale nechal jí a připojil se ke kočovné divadelní společnosti. Nasazení ve Vietnamu se vyhnul tím, že se vydával za závislého na heroinu. Jako člověka, který měl největší vliv na jeho tvorbu, uvádí Josepha Chaikina.

V roce 1963 odjel do New Yorku, pracoval jako pomocná síla v Greenwich Village, bral ilegální drogy a bubnoval v rockové kapele "Lothar and the Hand People" a ”Holy Modal Rounders” (1968-1971), která se představila například ve filmu BEZSTAROSTNÁ JÍZDA (1969). V devatenácti se zapojil do newyorské divadelní scény, úzce spolupracoval s Divadlem Genesis na East Village. Na začátku svojí úspěšné autorské dráhy si hry nerežíroval, první Shepardovy hry režírovala celá řada různých tvůrců, nejčastěji to byl ovšem Ralph Cook, zakladatel zmíněného divadla. Až v 70. letech došel Shepard k závěru, že si jeho autorské vize žádají, aby si hry režíroval sám. Režíroval od té doby celou řadu vlastních her, ale až na řídké výjimky žádnou cizí.

Vedl taky natáčení dvou filmů, ale tato práce zjevně nestála ve středu jeho zájmů. Ve třiceti měl na svém kontě už nějakých třicet her. Po třech letech života v Anglii (1971-1973) se v roce 1976 přesunul do San Franciska, kde se stal ”dvorním” autorem divadla Magic Theatre, ve kterém se taky dočkalo premiéry mnoho jeho her. Za zmínku stojí oceněné ”Pohřbené dítě”, ”Utrpení strádající třídy” (obě 1978), ”Opravdový Západ”(1980) nebo ”Mámení mysli”(1985), za něž později získal Cenu dramatické sekce (Drama Desk Award). Jeho rané sci-fi ”Neviditelná ruka” ovlinilo Richarda O'Briena natolik, že vznikl kultovní muzikál ”Rocky Horror Show” (1973). V San Francisku Shepard vytvořil úspěšnou režisérsko-autorskou dvojici s Robertem Woodruffem, který mj. režíroval premiéru jeho ”Pohřbeného dítěte”.

Příležitostně hrál, většinu času však zasvětil psaní. Na svém kontě má také scénáře k filmům jako ME AND MY BROTHER (1968) s Christopherem Walkenem a k Antonioniho ZABRISKIE POINT (1970). Jeho scénář k Wendersově snímku PAŘÍŽ, TEXAS (1984) mu pomohl k nominaci na cenu BAFTA (Britské filmové akademie) pro ”nejlepší adaptovaný scénář”. Pokračoval ve spolupráci s Bobem Dylanem, která se začala už surrealistickým filmem RENALDO A CLARA (1978); s Dylanem napsal epickou jedenáctiminutovou píseň s názvem "Brownsville Girl", která vyšla na albu “Knocked Out Loaded” (1986). S Patti Smith napsal v roce 1971 rockovou operu "Ústa kovboje" a při premiéře se oba ujali hlavních rolí (jediná hra, ve které hrál nějakou svoji postavu). Zkušenost na jevišti ho však údajně rozhodila do té míry, že před druhým představením beze slov opustil město.

Filmovou hereckou kariéru otevřel rolí pohledného farmáře v dramatu Terrence Malicka s Richardem Gerem a Brooke Adamsovou NEBESKÉ DNY (1978). K dalším významným rolím patří legendární testovací pilot Chuck Yeager v dobrodružném dramatu SPRÁVNÁ POSÁDKA / SPRÁVNÍ HOŠI (1983), za něhož byl mimochodem nominován na Cenu Akademie pro ”nejlepšího herce ve vedlejší roli”. Za postavu Dashiella Hammetta v televizním filmu DASH A LILLY (1999) zase získal nominaci na Cenu Emmy a na Zlatý glóbus pro "nejlepšího herce”. V roce 2008 se dočkal nominace od Sdružení filmových herců (SAG) za "výjimečný mužský herecký výkon” ve sportovním dramatu RUFFIAN (2007).

Během let toho Shepard taky spoustu odučil. O psaní a ostatních aspektech divadla přednášel na různých workshopech, festivalech i univerzitách.. Na Pulitzerovu cenu byl nominován ještě v roce 1983 za ”Opravdový Západ” a rok poté za hru ”Láskou posedlí”, která se v roce 1985 dočkala filmové podoby (s Kim Basinger v režii Roberta Altmana). V roce 1986 byl vybrán do Americké umělecké a literární akademie (The American Academy of Arts and Letters), od které za dalších šest let obdržel Zlatou medaili. V roce 1994 byl uveden do Divadelní síně slávy – z jeho více než pětačtyřiceti her jich jedenáct dostalo Cenu Obie.

V roce 1996 byl za ”Pohřbené dítě” nominován na Cenu Tony a na tutéž cenu pak taky v roce 2000 za ”Opravdový Západ”. V tomtéž roce se Shepard rozhodl splatit dluh ”svému” Magic Theatre uvedením hry ”Nebožtík Henry Moss”. Obsazeni byli mimojiné Nick Nolte, Sean Penn, Woody Harrelson a Cheech Marin, hra byla na programu tři měsíce a všechna představení byla vyprodána. Shepard se dostal taky na obálku ”Newsweeku”, o níž v rebelských 60. letech prohlásil, že se na ni ”nikdy nechce dostat”.

Sam Shepard žil s herečkou Joyce Aaronovou, později si vzal O-Lan Jonesovou a z tohoto vztahu (1969-1984) vzešel taky jeho nejstarší syn Jesse (1970). Po londýnské známosti se zpěvačkou Patti Smith se během natáčení životopisného dramatu FRANCES (1982) seznámil s oskarovou herečku Jessicou Lange, se kterou má dnes dvě děti, Hannah Jane (1985) a Walkera Samuela (1987) a žijí dnes u Stillwater v Minnesotě. V roce 2005 napsal Jesse Shepard knihu krátkých povídek vydanou v San Francisku a autorského čtení při jejím uvedení se zúčastnil i jeho otec.

V roce 2007 se Shepard představil jako bendžista v cover-verzi písně Nirvany ”Smells Like Teen Spirit" z alba ”Twelve” od Patti Smith . Je známý svojí averzí k létání. V lednu 2009 byl v Illinois zadržen pro rychlou jízdu a řízení pod vlivem alkoholu (v krvi měl údajně 0.175 promile) a propuštěn byl na kauci. V únoru nad svým činem vyjádřil lítost, dostal dvouletou podmínku, výchovné protialkoholní lekce a sto hodin veřejně prospěšných prací.

“Neopustil jsem svoje způsoby, abych se stal jedním z filmové branže. Považuji se za spisovatele.”

Marek "džanik" Janík