Paríž, Texas

Poměrně často pouštím film bez jakékoliv vědomosti o jeho obsahu. Většinou je to ku prospěchu věci, nicméně Paříž, Texas byl opačný případ. Dokud jsem zkoumal, co se děje a proč se to děje, byl jsem ohromně nadšen. Jakmile byly všechny karty na stole, pořád mi Paříž, Texas přišel jako úžasný film, ale pocit něčeho navíc jakoby odpadl, a to přesto, že odhalení karet představilo hodně silné a nevšední téma. Tudíž doporučení rozhodně ano, ale absolutní nadšení tam není, ačkoliv tam první půli bylo. (15.06.2014)

Jsou filmy, kde dlouhé záběry či scény jsou jen prázdná nuda, ale jsou i takové, kde jednoznačně mají svůj smysl, a to je právě případ první části tohoto snímku. Přiznám se, že obrovská síla filmu na mě dolehla až druhý den po shlédnutí, ale ten dojem nevyprchal dosud, ba spíš sílí. Film, na který se prostě nedá zapomenout. Neskutečný, výjimečný vztah mezi dvěma lidmi, neskutečná, výjimečná schopnost milovat a přinášet své lásce oběti... (22.08.2009)

Chviličku jsem tomuto snímku přivykal, ale přesto se mi tak nějak líbil od začátku. Nejlepší část je suverénně ta, když Travis s Hunterem pátrají po Jane a následné Travisovy návštěvy jejího zaměstnání, přičemž opravdu nejlepší je vyprávění příběhu přes zrcadlo. V této pasáži bych pochválil kameru a celkově zpracování. V celém filmu pak musím zmínit skvělý herecký výkon Harryho D. Stantona, ale také hudbu. Pár scén bylo trochu nelogických, což mi ubírá z dojmu na 5*. (28.11.2014)

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda... (02.05.2014)

Těžko říci, co právě z tohoto filmu činí takový kult. Mě osobně se líbilo že Wenders zachytil Ameriku, tak jak může jen dychtivý cizinec, kterého i pro američana zdánlivé banality života fascinují. A tak jsou v jeho podání i nehostinné pustiny a mrtvé zapadákovy místem s duší, které lze milovat. Jeho kameraman Robby Müller dokázal působivě zachytit nekonečný pustý prostor texaského pohraničí téměř uhrančivým způsobem. Dějová lini je velmi pozvolná, ale díky roztomilému hereckému výkonu Stantona, připomínajícího dospělé dítě, které běhěm krátké doby dospěje, či díky scénáři, který tak nějak hladí po duši jsem se nenudil. A posledních 30 minut se pozvolné tempo změní tak, že jsem na čas úplně zapomněl, protože setkání Travise a Jane je tak krásné, že nemám slov. Takže pokud chcete objevit kouzlo tohoto filmu, musíte si počkat až do konce. Protože ten je tak pěkným pojednáním o pomíjivosti vztahů, že to snad nemá obdoby. (22.11.2011)