Bratia

Chybí patřičná hloubka a Sheridan až příliš spoléhá na vyvolávání emocí skrze trochu kýčovitou kameru a líbivý soundtrack, nicméně parádní herecká sestava odvádí maximum (i děti) a jak vyústění v Afghánistánu, tak závěr na americkém předměstí vtahují do plátna a zároveň zarážejí do sedačky s mrazivostí chladících boxů od Algidy. 7/10 P.S.: Gyllenhaal potvrdil, že dokáže hravě přepínat mezi drsňákem a romantikem. Tedy že zvládá vše potřebné pro perské princátko. (07.02.2010)

Komorní drama asi není nutné příliš dlouze představovat. Sam a Tommy jsou dva bratři, respektující se, milující, ale zároveň i dosti odlišní. Ambiciózní Sam měl vždycky navrch. Vzdělání, kariéru, rodinné zázemí i stabilní povolání v armádě, kde kus života strávil i jeho otec. Naopak Tommy vždycky spíš platil za černou ovci rodiny a za barového rváče bez budoucnosti. Vojenská mise v Afgánistánu udělá nicméně celé rodině tragickou čáru přes rozpočet. Sam je prohlášený za mrtvého, jeho bratr nečekaně brzy zaujme jeho místo.. zbytek znáte. ODVAHA. To je to, co tu chybí. Uznávaný režisér Jim Sheridan se pustil do hodně předvídatelných vod v typicky uhlazeném, zaoceánském podání. Přesto dokáže udržet diváka v napětí a očekávání. Vadily mi přesto dvě věci. Chybí mi hlubší prokreslení „pouta“ mezi oběma bratry a mrzí i samotná délka filmu. Po delší době jsem si přál být s hlavními hrdiny o pár desítek minut víc. Klidně i za cenu emočního drásání. Režisér totiž chvátá kupředu, trestuhodně klouže pouze po povrchu a jen v několika scénách se dostává hrdinům skutečně pod kůži. A to navíc až v samotném závěru (oslava narozenin, výbuch v kuchyni), kdy divák skutečně ani nedutá. Což je škoda, protože tahle příliš americká a doslovná story měla na víc (doporučuji se mrknout třeba za dva roky na postdogmatický originál Susanne Bier). Naštěstí její atraktivitu posouvají nahoru samá zvučná jména. Tobey Maguire, Jake Gyllenhaal, Sam Shepard i Natalie Portman jsou jednoduše výborní, přičemž nejsilnější part asi odehrál první jmenovaný, podrážděný a paranoidní cizinec, u kterého už asi nic nebude jako dřív. Brothers jsou sázkou na jistotu, která se bojí víc tlačit na pilu!! Škoda.. Poctivé psychologické drama dnes v Hollywoodu umí málokdo. Sheridan to předvedl tak napůl.. (15.11.2010)

Líbí se mi Sheridanův režijní rukopis a dostatek syrovosti, jímž oplývají některé šikovně stříhané scény. Některé prvky jsou stokrát viděné, některé zajímavé. Určitě nestandartní pohled na válečný syndrom a depku, kterou spousta lidí má. Bez zbytečného moralizování a přehnaných mouder. Dobré herecké výkony a film, který něco řekne. (25.04.2010)

Někdy se ptám, proč Američané vlastně takovéhle remaky natáčí, když k výslednému dílu nepřidají žádnou přidanou hodnotu a v podstatě jen zkopírují jiný, obvykle neanglicky mluvený film. Tady je mimo jazykové roviny rozdíl jediný, a to 5 let, které dělí oba filmy od dob jejich vzniku. Bratři, tedy remake stejnojmenného dánského filmu, by se tak mohl proměňovat s vývojem politické situace v Afganistánu. Ten je ale celkem konstantní, takže proč vlastně? Snad jen fakt, že film s hollywoodskými hvězdami Maguireem, Gyllenhaalem a Portmanovou uvidí několikanásobně více diváků po celém světě, než by kdy vidělo dánský originál, a tak se divácké ocenění dostane bezesporu originální a zajímavé látce. Američtí tvůrci také z filmu vypreparovali dánský naturalismus ovlivněný normotvorným manifestem Dogma 95 (především kameru snímající z ruky) a soustředili se jen na výstavbu klasického melodramatu, takže výsledný film je přeci jen trochu jiný. Tomu je podřízeno vše včetně hereckých výkonů a filmové hudby. Americká verze Bratrů tak nabízí především novou skladbu U2, nespornou řemeslnou kvalitu a ústřední herecké trio...a taky trochu toho plagiátorství... (07.11.2011)

Scénář: David Benioff .. Americký rodinný syndromek (tentokrát) z Afghánské války. Uplácaný co nejpřijatelněji pro celou rodinu, až se divím, že takhle v ničem výrazně nevyčnívající snímek distribuuje zrovna ostrá stáj Lionsgate, který se, jako jedna z mála, nebojí jít za hranice všednosti. Předlohu jsem neviděl, takže nevím, s jakými výrazovými prostředky pracují tam, ale zde se zaryjí do paměti jen Tobey Maguire a také píseň od U2 (Sheridan je s Bonem kamoš snad odjakživa..). První půle je dost nevýrazná a celkem povrchní, zejména na rozehrání větších dramatických chvil bratrského souznění, které by měli diváka v půli druhé zasáhnout. Chyba bude možná právě už v předloze, protože Susanne Bier na papíře zas tak výrazný tvůrce není. Padík. (30.12.2009)