Oceľové magnólie

Vlastně jde hlavně o příběh několika žen, které se v jednom zapadlém městečku někde v americe 80let připravují na svatbu krásné Shelby (J.Roberts-nominace na oscara). Jejich životy jsou takřka od narození propleteny a tak se neustále povídá,vzpomíná,drbe a zase povídá. Ale jejich neustále klábosení Vám kupodivu na nervy nezabrnká, je povětšinou příjemné, roztomilé až vtipné. Zejména role Shirley MacLaine Vám hodně přiroste k srdci, je opravdu skvělá! A ačkoliv jde o komedii střiženou dramatem, jde hlavně o příjemnou a pohodovou zábavu. (09.07.2004)

Nevím, jak moc Harling vědomě či nevědomě trošku "obšlehl" Cenu za něžnost, ale připomínalo mi jí to skoro ve všem. Tak či tak se na film ale dívá docela dobře, i když je možná spíš pro ženské publikum a jako divadelní hra mohl být skutečně vynikající. Silné (opravdu SILNÉ!) ženské osazenstvo film drží ve svých rukou, takže ani nemohl dopadnout úplně špatně. PS: Uživatelka Jeanne vyzradila konec, takže si raději čtěte komentáře až po shlédnutí! (16.10.2011)

Příběh se navenek tváří jako nadprůměrně zábavná komedie, která si zakládá na afektovaných způsobech ... i když téměř od samotného začátku ho podezíráte z nějakého nenadálého podrazu. A najednou se díváte na bezmoc a zoufalství matky, jejíž milovaná dcera si s těžko akceptovatelným optimismem zahrává se životem - patrně za vydatné podpory toho milého, leč nezodpovědného pitomce, za kterého se provdala ... neboť i vystudovaný právník může být nezodpovědným pitomcem. Možná se ještě na malou chvíli necháte ukolébat růžovými brýlemi, které vám snímek záměrně podstrkuje, ale po krutém prozření zákonitě nastane okamžik, kdy vám přepjaté manýry jižanských dam přestanou připadat vtipné. Nekritizuju zdánlivě neadekvátní smích v mezní situaci, neboť bývá naprosto přirozenou, nekontrolovatelnou a svým způsobem osvobozující reakcí organismu na prožité trauma - ale přeslazený závěr vyvedený v jásavých pastelových barvách je kýčem, který ve mně vzbuzuje touhu zlikvidovat všechny velikonoční zajíčky. (13.12.2012)

Film dávali v dopoledních hodinách, byl jsem tudíž rozespalý, nerozkoukaný, mazal si u něj vánočku s marmeládou a usrkával horkou kávu, i tak ovšem nemám pocit, že by mi uteklo to něco, co zapříčiňuje zdejší vysoké hodnocení. Kdybych se měl snažit být stručný a výstižný, napsal bych o zapůsobení magnolií na mou maličkost asi toto; partička paniček ve středním věku dvě hodiny klábosí, drbe a klevetí, mezi čímž se tu a tam odehraje nějaká závažná událost. Ty jsou však vzápětí ihned zakláboseny, čili o dramatičnosti může být řeč jen stěží. Nehledě na to, že ani ony dramatické scény na mě nedýchaly dávkou naléhavosti, či snahou vzbudit ve mně jakékoli emoce. Na Julii Roberts mě vždy mrzelo, že má spoustu takovýchto rolí, kde sice září na týmové soupisce, leč při hře se ztrácí v průměrné hře ostatních spoluhráčů. (21.01.2011)

Dovoluju si použít stejné vyjádření jako jedna z těch žen, co tam pořád poletovaly, a sice – je to takové tvarohovité! Do konce nevím, co je hlavním tématem. Maloměsto? Krutá nemoc zabraňující v normálním životě? Vztah mezi matkou a dcerou? Předčasná smrt? Těžko se na něco začít soustředit, proto se soustřeďme třeba jen trochu a bude to fajn tvarohovitost. (09.01.2013)