Insidious: Červené dvere

Že je Insidious universe nenávratně ztracen svoiji kvalitou bylo jasné už v minulém díle a jen mále procento šance jsem dávala tomuto novému kousku pod taktovkou Wilsona na jeho vzkříšení. Bohužel, jak se čekalo, opravdu to nedopadlo. Tudíž moje intuice ani na to nejít do kina byla správná, protože by to byla v dnešní době škoda peněz. Zajímavé aspoň bylo sledovat dnes už vyspělou postavu syna a vědět, že nebyl nahrazen někým jiným mu podobným, takže i ty flashbacky hezky korespondovaly. Kdo by to řekl, že už je to třináct let co jsem se u prvního dílu málem po***** strachy. Tady ale ani příběh, ani ta hororová stránka už vůbec nefunguje. Parazitujeme samozřejmě na traumatech z minulosti, takže se nešetří motivy, které už jsme mnohokrát viděli. Nezachrání to už ani Wilson ani Byrne. Lekla jsem se možná dvakrát, ale už začínám být alergická na to, jak jsou ty nové přírůstky strašně zapomenutelné. Za pár dní z něj nebudu vědět ani ň. (22.09.2023)

Patrick Wilson poprvé i na režijní židli v pokračování jedné ze sérií, která ho udělala. Bohužel Dobrý horor není jen o tmavých scénách a hlasitých lekačkách a bohužel Insidious: Red Door, není o ničem jiném. Nijak zajímavý, nudný a lacině strašící horor, který by neuspěl ani před 15 lety, natož nyní, když se hororový žánr přeci jen posouvá dál. 30% (29.08.2023)

Už to samozrejme nedesí ako kedysi, ale na to, že to je šieste pokračovanie, tak celkom slušné v tom ohľade, že nevidíme obrovský prepad v kvalite. Najväčším problémom je, že postavám trvá viac ako hodinu, kým zistia, čo sa stalo v prvých dvoch častiach. Dvaja hlavní hrdinovia sa teda snažia objaviť niečo, čo diváci už dávno vedia. Takže v zásade nič nové. Film, čo prináša spomienky a spolu s hudbou preukáže aspoň tú úctu, že sem tam jemne vystraší. (03.08.2023)

Nový Insidious se určitě neřadí k vrcholu série a ani se nedá mluvit u nějakém průlomovém pokračování, ale na zlatý průměr film naštěstí dosáhne. Trochu mě zde mrzí první polovina filmu, ve které se toho moc nestane a její tempo je tak pomalé, až jsem si říkal, jestli se konečně začne něco dít, a nebo si z nás WIlson v režiserském křesle dělá prdel, ale druhá půlka výsledek zachraňuje a od doby, co se na plátně objeví "červené dveře" už je na co koukat. Infarktové lekačky jsou ve vysoké kadenci a fungují skvěle, na druhou stranu o atmosféře se mluvit moc nedá a stejně tak posun v ději celé série nebo detailní vysvětlování dílů předchozích je zde nulové, což je vcelku škoda. Kdyby po mě někdo chtěl definici průměrného, neambiciozního, zlatého středu, řekl bych mu Insidious 5, protože přesně tím film je. Díky druhé půli si divákovu pozornost udrží, ale nic víc než klasickou hororovku zde nečekejme, zkrátka jakoby se Wilson štítil vybočit z běžných konvenčních kolejí a zkusit risk na jackpot, takhle je to prostě jen sázka na jistotu. (12.07.2023)

Zdá se, že série Insidious oplývá znakem nevyčerpatelnosti, vždyť astrální dimenze Zásvětí (pro mě mnohem vhodnější překlad než Dálava) nabízí tolik možností ze kterých lze čerpat. A režisérskou židli tentokrát zasedl (či posedl?) sám Patrick Wilson. Snaha byla sice znát, jen provedení poněkud pokulhávalo. Co mě hodně zasáhlo byla Daltonova umělecká tvorba a Joshovo CT vyšetření mozku (poslední dobou takové prostředí hůř snáším). Když to tedy shrnu, vidět to v kině nebyl až takový zážitek jaký jsem od toho očekávala. (09.07.2023)