dubinak

Z pohledu dnešního mladého diváka poměrně dost cringe a amatérská tvorba. Co dokážu ocenit je ale atmosféra, ta nejistota kolem tří hlavních postav a asi celková myšlenka. Herecky celkem tragické, řemeslně občas taky. Postava Tomáše Palatého mě ale bude dost možná ještě dlouho děsit ve vzpomínkách. Takže aspoň nějaké plus co se týče té hororové stránky.

Velice vítaný koncept v českých končinách, hlavně když milujete true crime jako já. Můj názor ale je, že prvním dílem s Michelle Sudků si tato série nasadila okamžitě tu nejvyšší laťku, kterou už poté nedokázala překonat. Nicméně, několik zajímavých případů se tam ještě najde. Některé díly jsou zkrátka lepší, některé o ničem. Nejvíc líto mi bylo asi Rudolfa Fiana a největší opovržení jsem cítila u Stodoly, kterej se teda předvedl jako naprostej degeš. Na české poměry krimi dokumentů, kterých je žalostně málo, lepší nadprůměr.

Vůbec ne špatné, naopak potěšující a pro hororové fandy určitě uspokojující, už jen proto, že se to opravdu snaží navodit nějakou atmosféru (doporučuji sledovat v totální tmě). Mně ani nevadil ten pomalejší rozjezd, nesmírně potěšila volba zdejšího jazyka postav pro autentičnost. Nechci moc zabíhat do detailu se svým názorem, aby nehrozily spoilery. Závěr mi původně přišel trochu podivný a ne úplně to, co jsem asi zpočátku čekala/chtěla. S postupem času tu myšlenku tvůrců asi chápu a oceňuji lépe. Uvidíme, jestli do budoucna nepřidám hvězdu. S tím, jak to teď s tou hororovou úrodou vypadá, nejspíš budu muset.

Tomuto dávám rozumově tři hvězdy, pocitově čtyři. Četla jsem si tu různé zajímavosti o knize a o reálných okolností vzniku filmu. Díky za pár zajímavých komentářů o tom, jak se liší kniha od filmu, pomohlo mi to urovnat si o něm myšlenky a možná si i ucelit názor. Řekla bych, že je to především o pocitech, o životě, o lásce, o traumatech. A zrovna v ten den, kdy jsem si ho pustila to na mě zapůsobilo a uvnitř jsem cítila jak se do mě ten film obtiskl. Za mých normálních cynických nálad a stavů bych ho asi přešla s průměrem, ale asi jsem měla slabší chvilku. Je tu sice pár momentů, které působí trochu cringe, celkově je ten film opravdu zvláštní a ne pro každého, i ten styl uchopení mi na Netflix nesedí, ale jak jsem řekla, je to hodně o pocitech.

Já bych fakt chtěla vědět a pochopit, jak někdo tenhle film bere vážně a dá mu pět hvězd. Mně Thanksgiving připadalo jak scéna ze Scary Movie, hlavně teda hned ta z obchoďáku mi přišla jak ze špatné parodie na horor a celkově to, jak ten film působí lacině a ultra americky. Vlastně jsem ten film nebyla napoprvé schopná dokoukat a vrátila se k němu snad až po měsíci. Už jen tenhle fakt nucení se do toho to dokukat mi brání vůbec přemýšlet nad tím dát tomu víc než dvě. Já tam necítila atmosféru, napětí, vůbec ten zájem dozvědět se, kdo je vrah, soucítit aspoň s jednou postavou. Hodně mi to připomnělo nové Vřískoty, jenomže tam jsou alespoň ty vraždy brutálnější a zvládnuté efektivněji. Tady mi přišlo téměř vše směšné. Asi je něco špatně se mnou, nevím.

Super vhled do toho, jak to tady vypadalo v letech, kdy jsem se měla teprve narodit. Devadesátky byly bizár dekáda se vším všudy a Bebjak to docela dobře zachytil, si myslím. Já měla výhodu, že jsem ty případy znala jen hodně letmo a zároveň nevýhodu, protože vyprávěcí forma a scénář byl občas fakt zmatek, pořád tam lítala nějaká jména a možná bych to popsala tak, že jsem byla přesycená informacemi a některé díly byly trochu zdlouhavé. Zkrátka kdyby to bylo údernější, rychlejší a kratší, asi bych byla spokojenější, jinak si ale nemůžu stěžovat. Herecky to bylo taky moc fajn, potěšil mě mladý talent Kryštofa Bartoše, který se mi do té role hezky hodil.

Vtahující, syrové a imaginativní. Glazer spoléhá na divákovu fantazii a zároveň velice doslovně prezentuje obrazy, které působí všedně, jenomže právě tou všedností můžou v divákovi vyvolat pocity znechucení či morální otázky a zároveň obdiv, že se Glazer rozhodl toto téma nasnímat ze strany esesáků, jejichž strana příběhu by rozhodně neměla být už nikdy prezentována veřejně. Možná právě pro to, jak odvážný to byl krok a ten fakt, že řemeslně je to téměř bezkonkurenčně zvládnuté, disponuje to nejnepříjemnějším hudebním doprovodem všech dob a všetečnou kamerou, to byl zážitek, o který jsem ráda obohacena. Naštěstí jsou zdejší postavy tak chladné, že máte minimální možnost s nimi jakkoliv blíže prožívat jejich životní situace. Proto je to svým způsobem tak výborně odpudivý film, který zároveň přitahuje. No prostě je zde hodně kontrastů a kontroverzí, overall je to ale filmařšká špička se vším všudy.

Jednoznačně a nejsmutněji asi nejhorší role Jima, kterou jsem pokládala za rest a věděla, že to nebude nic moc, ale jako jeho velká fanynka jsem se i tak chtěla přesvědčit sama. Už jen celý ten námět byl vlastně nadmíru debilní a strašně špatný a ještě ke všemu úplně zoufale, nevkusně a naprosto zbytečně zhmotněn. Těžko říct, jestli z toho honoráře mohl mít Jim vůbec radost, ale tento film neměl spatřit světlo světa. Z úcty k Jimovi a jeho řemeslu dám ale dvě, protože si ani nechci připustit, že to bylo až tak špatné.

Na české poměry docela fajn psycho home invasion, která má spíš takový plíživý a nenápadný charakter. Mnoho takových nápadů už jsme viděli v zahraničí v různých variacích, ale v české verzi mě to docela mile překvapilo. Na bedrech to tady nese primárně Simona Peková, bez níž by ten film nebyl ani zdaleka tím, čím je a její přirozený a zároveň velmi znepokojivý výkon to dirigoval od začátku do konce. Sice bych tu nějaké mouchy našla co se týče jednání postav a několika případů, kdy logika úplně nezafungovala, nicméně v ten moment v kině jsem si snímek užila kvalitně. Vzhledem k tomu, že česká produkce horko těžko vypotí za rok jen opravdu málo, co by u mě stálo vůbec za zhlédnutí, tohohle nelituji.

Paco už má zřejmě to nejlepší za sebou a moc si nedovedu vysvětlit, že mistr atmosféry, jímž se ukázal být společně s Balaguerem po natočení RECu takhle vyčpěl. Tohle byl až takový fádní, nezábavně zrealizovaný a mdlý "horor", který nedisponuje velkým množstvím zapamatovatelných scén a nezanechá v divákovi téměř žádnou stopu. Na to je ten scénář a hlavně jeho realizace až moc laciná. Vyloženě mě to neštvalo, ale asi mi to zbytečně ukradlo čas v porovnání s parádní Veronicou, jež ve mně pak ještě dlouho rezonovala. Už mě ty klášterní bubáci dost omrzují.