Trojuholník smútku

Östlundovu zálibu ve vrhání lidí (z vyšší, případně intelektuální vrstvy) do situací, na které zcela nejsou připraveni, jsem si užil už ve Čtverci. Kde ale jeho rektangl koketoval s minimalistickým příběhem a jeho scény sálaly až formanovskou trapností, tam triangl nabírá na obrátkách. Všechno je barevnější, akčnější, absurdnější, větší. Akorát lidi jsou pořád stejní pitomci a pokrytci. Po pomalém, trochu nudném startu a geniálně chaotickém druhém aktu na lodi bohužel přichází slabší finále, které sice pořád má co nabídnout, ale bohužel je na něm vidět, že Östlund pro všechny ty chytré dílčí nápady nějak zapomněl na výslednou pointu a vůbec neví, jak ten svůj bizár ukončit. (13.07.2022)

Hodně přeceňovaný film. Jestli v tomto někdo fidí něco tak fatálního a je z toho paf, možná by měl vidět i jiné filmy. Ono se to snaží tvářit jako děsně cool film, který má zobrazovat nějaké charaktery a podobný kecy...mno, viděl jsem už lepší filmy, tento mi tak úžasný, jak je předkládán, nepřišel. (29.12.2022)

Hoci švédskemu režisérovi podobné pohľady na spoločnosť osvetlili jeho predošlé filmy ako Vyššia moc či Štvorec, tak neprestáva prekvapovať inováciami, rozžiarenosťou a nadšením k médiu ako takému. Vynikajúce poviedkové členenie, ktoré má vlastný vývoj a zmysel a záverečná survivol existenciálna vzťahovka dáva finálne rozuzlenie nesúladu konceptov spoločnosti a diametrálne odlišných pohľadov na chápanie hierarchického členenia sociálnych tried. Kvázi stoická a observačná kamera, ktorá má ale extrémne dynamický rozmer okamihu ako od Finchera dáva deju komfortný view a pleasure. Z čoho som ale nadšený, je taká tá kombinácia žánrov (komédia, road movie, tragedy, katastrofizmus, dobrodružstvo, dráma), veľmi prudkých dejových zvratov (do toho rátajme aj vývoj a evolúcia filmovej reči v deji) ale aj vyhrané vizuálne triky. Miestami som cítil surrealizmus a neistotu vnímania ako od Luisa Bunuela alebo hrozbu apokalypsy ako od Andersonovej Magnólie. Tých odkazov tu nájdete neúrekom. Originálne a odvážne dielo, ktoré pochopiteľne nesadne každému. (05.01.2023)

Tak dneska jsem si v tom kině fakt připadala jak z jiný planety. Eghhh. Úvodní scéna H&M Balenciaga mě navnadila, a přitom to ve výsledku byla nejlepší část. Genderová otázka placení večeře, zbohatlice, co tě přinutí sklouznout se po skluzavce i kdyby pod ní čekal kraken, kapitán a ruskej prodávající sraček a pracující žena, která všechny tyhle "neschopáky" na pustém ostrově nakrmí a konečně si dobude si autority. Chápu ten point vyobrazení stereotypů, ale bylo to na mě ale moc na sílu. Vlastně nevidím nic špatnýho na tom, když ačkoliv nesympatická dívka pózuje na isntáč a natož něco vtipnýho. Joo, boháči se válí ve svém vlastním blití, haha. Nějak mi to prostě nesedlo, při každém dalším kolektivním výbuchu smíchu v sále nad zvratkama nebo In Den Wolken se mi dělalo hůř a hůř. Upřímně jsem se zasmála jen když si ta lovkyně chobotnic vzala Patek Philippe a jako drama to ve mě taky nezanechalo nějakej hlubší dojem. Možná kdyby se zkrátila stopáž o pár litrů tělních tekutin bylo by to lepší. (28.11.2022)

Satira ostrá jako břitva, která je zároveň úžasně vtipná a po většinu stopáže strhující takovým způsobem, který byste nečekali. Ten balanc mezi neostýchavou sociologickou sondou do vyšších společenských pater a cynickým výsměchem vůči privilegovaným vrstvám je tu zkrátka zvládnutý naprosto bravurně. Vybroušené dialogy s božími pointami a až neuvěřitelný "komediální" timing v momentech, kdy jde všechno do sraček. Vrchol letošních KV. [95%] [MFFKV 2022] (07.07.2022)

Film z kategorie “smějeme se hloupým boháčům”, aneb krásná společenská satira, která se nebojí trefně rýpnout do všeho možného. Celé je to krásně zabalené, takže i přes dlouho stopáž to hrozně uteče. Především prostřední nejdelší část potrhala bránice celému kinosálu, sám jsem takhle moc smíchy v kině už dlouho nekřičel. Po třech letech tu máme nového Parazita, který také rozsekal veřejnost svoji přístupností a trefností. Doufám, že se Östlundovi na Oscarech zadaří, protože si to tahle pecka zaslouží. Jo a Woody Harrelson přišel, vše totálně rozsekal a zase odešel, jak největší pán. In den Wolken! (29.09.2022)

Vtipný, chytrý a podnětný. Co víc si vlastně od podobného filmu přát. Pasáž na lodi je perfektní a její zakončení vlastně asi nemohlo být lepší. Jednoznačně jedna z nejlepších scén, kterou jsem tenhle rok viděl. Po pomyslném vrcholu nicméně přijde mírný sešup a celá část na ostrově působí najednou mdle, a i když má svoje momenty a furt mě bavila, tak se postupně začne točit v kruhu, a i samotné zakončení je v kontextu filmu víceméně obyčejné. Úvodní minuty navíc představí dvojici postav, která následně víceméně zapadne mezi zbytek a kdyby v úvodu byl kdokoliv jiný, (ne)fungovalo by to úplně stejně. Zřejmě šlo o záměr, ale přišlo mi to docela zvláštní. Proto nemůžu dát plný počet, ačkoliv jinak mám pro režiséra za jeho společenský komentář jenom slova chvály. Konverzace Američana s Rusem na potápějící se lodi, kde většina pasažérů leží na chodbě mezi zvratkami, je geniální. A takhle by se vlastně dal popsat téměř každý dialog, který na palubě proběhne. Režisér se navíc vyžívá v absurditě, takže se nic neodbude rychle, ale každá situace je natažená, jak jen to jde, viz debata o placení na začátku. Samozřejmě na každého bude humor fungovat jinak, což bylo konec konců krásně vidět v sále, kdy se někdy smáli všichni a někdy pouze pár jednotlivců. Byť tedy mám několik výhrad, tak na mě Trojúhelník smutku dost zapůsobil a v hlavě mi určitě zůstane dlouho, což je nakonec nejdůležitější. 8/10 (09.10.2022)

RECENZE: Trojúhelník smutku hýří vtipem z výsměchu nenápadnému půvabu buržoazie. Švédský režisér Ruben Östlund (Čtverec) patří již několik let do úzké skupiny evropských filmařů, na jejichž nový film se vždy vyplatí s ohledem na divácký prožitek trpělivě vyčkat. Trojúhelník smutku není v tomto případě žádnou výjimkou, ba spíše naopak. Napohled uhlazená satira s mezinárodním obsazením, jež skvěle uzavírá nenapodobitelný Woody Harrelson, totiž disponuje nepopsatelným arzenálem nápadů, gagů a v mnoha ohledech doslova slastných překvapení, o nichž se po právu vyplatí mlčet. Östlundovým klíčovým tématem je jako obvykle kritika tzv. vyšší společnosti, což by v nepovolaných rukou mohlo snadno sklouznout k nudě, či ještě hůře k moralistické fresce. Östlundova hravá výpověď o nesourodé partě zbohatlíků, modelů, influencerů a členů lodního personálu však sotva řekne něco naplno. Každé sebemenší rýpnutí režisér vyváží nějakým vtípkem, cynickou hláškou, nebo prostě jen tichým pohledem kamery, jenž je často výstižnější než přemíra dialogů. Formálně nelze nic vytknout, řemeslo se dostaví v plném rozkvětu, každá jednotlivá složka od herců po výběr hudby má svou úlohu, přičemž dohromady vzniká nesmírně komplexní dílo. Samotný název filmu i jeho stopáž mohou leckoho odradit, avšak jde jen o klamný obchodní tah.  Trojúhelník smutku vykouzlí radost stejně přirozeně jako jiní dýchají, a leč se ani zdaleka neutápí v idealistickém pozitivismu, jeho náplň, forma i pointa jsou v závěru tak úderné, že před ním musí smeknout jak socialista, tak zarytý kapitalista. 85%. (16.10.2022)

Östlund je klasa, jeho filmy sú produkčne, režijne a diváckou atraktivitou na úrovni hollywoodskych veľkofilmov, no obsahovo sú to spoločensky angažované európske arty - "to najlepšie z oboch svetov" dalo by sa povedať. Interpretácia pravičáka POMa, ktorý film chápe ako "obhajobu nevyhnutnej nerovnocennosti" ma trošku pobavila, pre neho bol morálny hrdina očividne ruský podnikateľ Burić (mimochodom jedna z najväčších castingových výhier poslednej doby!) a ešte aj jeho slová cituje zle. :) Dielo ktoré sa dá pochopiť viacerými spôsobmi (a tým pádom intelektovo dráždi) je u mňa vždy vítané, no príde mi trochu zvrátené v ňom vidieť message na štýl "vykorisťovanie chudobných je v poriadku, pretože na našom mieste by robili to isté". Som presvedčený o tom, že to Östlund myslel opačne, koniec koncov, do pokrytectva privilegovanej západoeurópskej buržoázie nekope prvý krát. Škoda, že v poslednej tretine je to, narozdiel od skvelo náznakových prvých dvoch tretín, príliš predvídateľné a doslovné (čo však môžme koniec koncov vyčítať aj Buñuelovej majstrovskej Viridiane). 4,5* (03.12.2022)

Östlund pokračuje ve své kritice společnosti a tentokrát si vybral na paškál (ne)rovnost ať už mezi mužem a ženou nebo jednotlivými společenskými třídami. Divákům ukazuje, že špatní nejsou jen ti bohatí, ale i mezi chudšími, kteří se sami rozhodli jít do určitých pozic. Osobně bych filmu ubral asi půlhodinu, aby to bylo svižnější, jinak šlo o velmi přesnou společenskou satiru nebo možná zrcadlem, protože to bylo víceméně přesné. Natočené to bylo dobře, ale v mnoha chvílích jsem se nudil. Hodnocení: 70 % (31.12.2022)

Šílené, kousavé, satirické, nápadité... všechno zcela jistě záměrně, ale jako celek to svými zvraty nepůsobí jednotně a s emocionálním důsledkem. Divák se prostě jen veze, baví se nad situační komikou, místy je znechucen... a v závěru prakticky neví, co si o tom všem má myslet. KVIFF 2022 (09.07.2022)

Trojúhelník jsem viděla v červenci na přehlídce Šary Vary (ve Varech si lístky zvládli naklikat asi jenom vyvolení :D) a rozhodně se mi líbil víc než Östlundův předchozí film. Snímek si dělá sofistikovanou legraci ze světa a pravidel modelingových agentur (to zejména v první části) a ze sociální stratifikace v případech, kdy si bohatí cestující myslí, že můžou personálu přikázat úplně všechno. Největší mojí výtkou je asi fakt, že vrchol filmu (zejména komediální) přichází už v jeho druhé části a třetí dějství i kvůli příliš dlouhé stopáži (smutný standard současné kinoprodukce) trochu ztrácí dech. Garantuji vám ale, že na scénu kapitánské večeře budete dlouho vzpomínat. Já měla mořskou nemoc ještě hodinu po odchodu z kina :D. A asi nejsem jediná, koho šokovalo náhlé úmrtí Charlbi Dean, velká škoda mladého talentu. (08.10.2022)

V civilizaci vládnou peníze, na pustém ostrově vládne ten, kdo dokáže ulovit večeři. A kdo jednou získá nějakou moc, udělá cokoliv, aby o ní nepřišel. Nekompromisní satira nejen tzv. elit, ale vlastně všech vrstev. Původně jsem dal 3*, s odstupem času jsem zvýšil na 4*. Důvod je prostý. Film tepe do všech vrstev společnosti a tepe dost ostře. Bezprostředně po filmu jsem se nemohl přemoct dát lepší hodnocení, jelikož se jednalo místy o tak absurdní záležitost, že pro mě bylo strašně těžký se nějak zainteresovat v tom, co film vypráví. S odstupem času ovšem nutno přiznat, že mi spousta z toho filmu zůstalo v hlavě a tak nějak to ve mě dozrálo, že tomu prostě musím přidat nějaký kredit navíc. A nejenom za tu ostrou a zpravidla trefnou satirickou smršť, ale taky za to, že jde o dost nepředvídatelné dílo, v jehož prvním a vlastně i druhém aktu bych v životě neuhodl, kam to bude směřovat v aktu třetím. Jen by to asi mohlo být kratší. (02.01.2023)

Spíš tak trojúhelník nudy. (20.12.2022)

Měl jsem Östlunda raději, když byl divácky nevstřícnější a artově nekompromisnější. Tímto filmem pokračuje (po Čtverci) v plavbě vodami festivalového mainstreamu a doufám, že nebude následovat Kim Ki- duka, který se stal na potlesku a festivalových oceněních až chorobně závislým. Co se týká toho, že si každý divák najde postavu, která mu nastavuje zrcadlo, obávám se, že většina z nás je...Carl. (31.12.2022)

Tentokrát se s Bearmeedkem neshodnu, pro mě to byl zvláštní a bizár film, který jsem ještě neviděla. (28.05.2023)

Za mě spíš zklamání - trailer slibuje velkou zábavu, naznačuje sarkasmus a absurdní humor (to nejlepší se střihlo a zkomprimovalo právě do traileru). Film se ale bere vážněji, než se podle upoutávek zdá, je plný levičáckých proklamací a třídní nenávist z něj doslova tryská. Nejsem si jistý, jestli je nejvhodnější doba na kydání špíny na principy západního kapitalismu (ať si o něm myslíme cokoli) a ani si nejsem jistý, kterou pozitivní konstrukci má režisér v záloze, když tak vehementně říká NE principům volného trhu. Umím si naopak představit, s jakým zadostiučiněním by Trojúhlelník smutku promítali na nějakém tom současném moskevském festivalu... Od blicí fontány se tomu rozpadá vypravěčská vazba, postavy se degradují na trpné objekty režisérské dehonestace. Poslední třetina  (ostrov) se vleče, místy dokonce nudí...  Upřímně - moc nechápu ty nadšené reakce... (06.10.2022)

-4* Jeden z filmů, na který jsem se hodně těšil a jeho trailer vidět nepočítaně ;-). Četl jsem o něm téměř každou recenzi a nakonec dosáhnul těsně nad čtyři hvězdičky, takže ho nakonec beru jako menší zklamání. Námět je rozhodně zajímavý a Östlund je stále stejně provokativní jako v jeho starších dílech, kde nastavuje zrcadlo moderní společnosti a tady hlavně názorně zobrazuje kontrast mezi společenskými třídami. Film je profesionálně zpracovaný, včetně hereckých výkonů, ale čekal jsem od něj hlavně po obsahové stránce silnější zážitek a ten bohužel nepřišel a titul "film roku" je asi přehnaný. Přímo se mi nabízí srovnání s Monty Pythonovým Smyslem života, jen tohle bylo trochu kultivovanější a bez písniček ;-) Možná časem zreprízuju, jestli jsem nebyl moc kritický a nebo naopak. Přece je tu pár velmi dobrých scének a zajímavé dialogy, ale bohužel zasazené do občas utahaného děje. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (18.03.2023)

[KVIFF 2022] Za mě a asi i za většinu návštěvníků jasnej vítěz 56. ročníku Varů, co se týče filmový (a ne dokumentární) tvorby. Stopáž je trošku přehnaná, ale i tak jsem se nenudila. Nejlepší je prostřední "blicí" část, ta je tak top, že kvůli ní na to asi půjdu do kina znovu. Film je často srovnávanej s Parazitem a vlastně se ani nedivím, podobnej ohlas byl tehdy právě u něj. Rozhodně doporučuju tenhle snímek vidět v kině, bylo by mi dost líto, kdybych se ochudila ho nezhlídnout na velkym plátně. Top! :) (10.07.2022)

9,5/10. Film přišel jako blesk z čistého nebe, protože tolik sociálně-kritických myšlenek a situací jsem už dlouho v tak skvělém provedení neviděl. Snímek se Vás nebojí šokovat nechutnými scénami (viz. večeře na lodi), vtipnými scénami a částmi k zamyšlení se špetkou hlubšího smyslu. Film naprosto dokonale zachycuje jak se mění role v určité společnosti. Chvíli jste pro ostatní jen "hajzlbába", a pak zas spása skupiny a pak zas naopak. Malou výtku vidím v nevyužití postav, například personálu na lodi, zde bych viděl další prostor pro vykreslení dalších zajímavých postav, obzvlášť slečna co se nechala přemluvit jít do vířivky. Tento film si pustím v budoucnu několikrát, mohu všem jen doporučit (21.10.2022)