Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Rozprávka

Recenzie (2 878)

plagát

Traja cudzinci (2008) 

Snad kdybych se nedívala ve dne... Ani Liv mi nebyla sympatická, osud její postavy mi byl lhostejný, nebála jsem se, nesedlo mi to.

plagát

Málo mě znáš (2024) (seriál) 

Spolu se Samirovou minisérií se jedná o velmi důstojně zpracovanou připomínku tragického osudu populární zpěvačky v době 10 let od jejího úmrtí.

plagát

Vytoč môjho agenta (2024) (seriál) 

Prima letos překvapila uvedením povedeného seriálu z politického prostředí, proto jsem se těšila i na její další minisérii, opět s atraktivním námětem. Tvůrci v čele s Alicí Nellis nebo Michalem Blaškem totiž převzali zahraniční model jistého francouzského seriálu a přenesli diváky do kanceláří české herecké agentury, kde titulní agenti musí plnit přání svých svěřenců a přitom se potýkat i s vlastními osobními dramaty. Na celém seriálu mě nejvíc bavil koncept, ve kterém známí čeští herci (Michal Dlouhý, Klára Issová, Iva Janžurová nebo Táňa Pauhofová) hrají sami sebe. Horší to ale bylo s osobními linkami ústředních postav, které si moje sympatie moc nezískaly. Na jedno zhlédnutí ale naprosto pohodová záležitost.

plagát

Súperi (2024) 

Dobrých sportovních filmů není nikdy dost. Guadagnino ale natočil spíše vztahové drama o manipulativní mrše (a bývalé tenistce), která si dokáže omotat kolem prstu dva vrcholové tenisty. Rozhodně to nemuselo mít 130 minut a nebýt fantastické Zendayi a skvěle nasnímaných zápasů, hodnotila bych výrazně hůře. Zklamání.

plagát

Kaskadér (2024) 

Ryan je můj idol už od gymplu a na každý jeho nový film se upřímně těším (možná i proto, že jich netočí zas tak moc). Ačkoli je Leitchův Kaskadér sympatickou oddychovou podívanou, kde hrají moji oblíbení herci (kromě Ryana a Emily taky Aaron Taylor-Johnson), po skvělých ohlasech ze zahraničí i českých recenzích jsem asi čekala větší pecku. Ústřední dvojice podle mě neměla zas tolik společných scén a necítila jsem z ní tak dobrou chemii, jako měl Ryan třeba s Emmou Stone nebo Rachel McAdams. Kaskadérské kousky měly samozřejmě výbornou úroveň, ale po dvou měsících z hlavy nevylovím jedinou zapamatováníhodnou scénu. Tedy za mě rozhodně milý film, který stojí za vidění, ale i přes přítomnost Ryana to nevidím na časté reprízy.

plagát

Nezlomní (2024) 

Když jsou důležitými postavami nějakého filmu zvířata, zejména pejsci, většinou okamžitě zbystřím. Mám sice za sebou hodně náročné zážitky, ale vždycky nakonec podlehnu. Po pomalejším rozjezdu a přípravě na závod se děj přesune do džungle, kde se poprvé setkají naši ústřední hrdinové, aby společně překonali náročné překážky a zranění při cestě za vítězstvím. Pokud jste citlivější povahy, na závěrečnou dvacetiminutovku se vyzbrojte kapesníčky. Zatím jeden z nejsilnějších kinozážitků roku a skoro 5*.

plagát

Sladký život (2024) 

Každý rok se v našich kinech objeví více či méně romantických komedií, na jejichž plakátech se objevují usměvavé tváře často obsazovaných českých herců a hereček. Tyto filmy jsou mezi sebou většinou snadno zaměnitelné a nestojí za vstupenku do kina. Někdy mezi nimi ale vykoukne lehce nadprůměrný kousek, jako je tahle feel-good pohodička s jednoduchou premisou o sobeckém floutkovi, který se postupem času polepší a najde lásku. Zkrátka a dobře, očekávání jsem měla nulová a nakonec jsem byla docela spoko.

plagát

Slavnostní zakončení MFF Karlovy Vary 2024 (2024) (relácia) 

Průměrný ceremoniál, kdy se první ceny začaly předávat až po půlhodině. Někteří ocenění tvůrci měli přehnaně dlouhé proslovy, někteří ale dokázali pobavit i dojmout (skvělý Trojan). Zarazilo mě, jak dlouho museli porotci stát na pódiu, než se předaly všechny ceny (a všichni laureáti se vypovídali).

plagát

Chlorofyl (2024) 

Jak zelenovlasé děvče k ještě zelenějším vlasům a sebepoznání přišlo. Magické atmosféře jsem ale na chuť nepřišla a krátkou stopáží jsem se dost protrápila. Zástupci soutěžní sekce Proxima mě letos vůbec nepřesvědčili.

plagát

Paríž, Texas (1984) 

Pokud je Paříž, Texas nejlepším filmem Wima Wenderse, zbytek jeho filmografie asi hned tak prozkoumávat nebudu. Velmi pomalé tempo vyprávění mi tentokrát příliš nesedlo a větší zájem o dění na plátně jsem projevila až v momentě, kdy Travis objevil svou ztracenou manželku v peep show klubu. Závěr pěkný, nicméně mě mrzelo totální ignorování Travisova bratra a švagrové v druhé polovině filmu.