Trojuholník smútku

První dvě části dokonalé. První vztahová část je výstižná a obsahuje spoustu pravdy v době, kdy se vše točí okolo peněz včetně lásky. Druhá část na jachtě je absolutní satirující nezřízenost, která si nejen s horními 10% vytírá podlahu a je to na to tak krásně nechutný pohled. Brečela jsem smíchy. Třetí část mohla být zkrácena o polovinu a zvládla by říct to samé. Za první dvě části každopádně 5*. (12.01.2023)

Tých trojkových hodnotení dávam v poslednom čase neúrekom. Ale nemôžem inak a keď sa nad tým zamyslím, tak si myslím, že som k tomuto filmu dosť zhovievavý. Vnímal som ho ako chaotický, nedomyslený a zbytočne dlhý a pri takých charakteristikách sú tri hviezdičky maximom. (19.03.2023)

Veľmi silný adept na film roku. "Triangle Of Sadness" je podľa mňa absolútne ukážkový príklad toho, ako sa má robiť satira. Vziať si niečo, čo poznáme a dať ten komediálny na level, kde by sa to dalo považovať za hranu absurdity. A najlepšie to celé ešte okoreniť postavami, ktoré to celé absolútne umocnia. Myslím si, že tá plavba jachtou bude niečo, na čo nikdy nikto nezabudne. Neviem ani čo napísať v tomto komentári, lebo mám tak trošku pocit, že čokoľvek k tomuto filmu komentovať by mohli byť spoilery. Niečo nám už povie trailer ... a k tomu iba dodám, že na tento film odporúčam mať čo najsilnejší žalúdok. Lebo sú tu momentky, ktoré skutočne budú testovať naše schopnosti zvládať vidieť niečo, čo by sme asi normálne vidieť nechceli. Každopádne to však prináša skvelú dávku komédie. Nech to vyznie akokoľvek. Woody Harrelson je tu opäť v role, pre ktorú bol absolútne stvorený a scénky medzi ním a Zlatkom Buricom sú absolútne perfektné. To je niečo, čo by som naživo určite prežiť nechcel. A potom ten starý pár a ich momentka: "Nie je to jeden z našich zlatko?" Ja som si toto užíval naplno. Za tých 149 minút som sa ani raz nenudil, nemal chuť odísť z kina ani nič podobné. Toto je absolútny filmový zážitok, aký sa tak často nevidí. Skvelá práca Ruben Östlund. Tam, kde ma "The Square" nenadchol, toto docielilo presný opak. Hodnotenie: A+ (19.10.2022)

Östlundovi jsem se od filmu V moci davu vyhýbal, protože mi to přišlo až příliš artové. Teď koukám, že jsem asi dělal chybu. Trojúhelník smutku je zábavná satirická komedie o rozdělení rolí v současné společnosti. Jedinou výtkou je, že vrcholí někdy ve druhé třetině, protože ostrovní dění už se prostě zábavnosti jachty nevyrovná. Ale i tak dávám lepších 90%. (09.10.2022)

Kvadratická funkce má tvar f(x) = ax²+bx+c, přičemž a se nesmí rovnat nule, a jejím grafickým vyjádřením je parabola. Když je a záporné, má parabola konkávní tvar směrem dolů, který vizuálně dětskýma očima připomíná smutný obličej. A tento graf dokonale vyjadřuje mé pocity z tohoto filmu. O filmu „Trojúhelník smutku“ se hodně mluví, zejména vzhledem k tomu, že získal prestižní Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Obecně se však recenze rozcházejí. Někteří film označují za veselou antibohatou taškařici, jiní ho kritizují za povrchní satiru. Problém s filmem „Trojúhelník smutku“ však nemá nic společného s tím, zda jde o dobrou černou komedii. Problém je v tom, že je to naprostý zmatek. Otravný, nesouvislý a děsivě pomalý film je jedním z nejnepříjemnějších filmových zážitků, které jsem v poslední době měl. Nemohu však popřít, že je to velmi dobře natočené a zahrané, což film zachraňuje od naprosté špatnosti. Film vykročil špatnou nohou - dlouhou hádkou mezi dvěma hlavními postavami. Zjevně má ukázat, jak jsou bohatí lidé povrchní, ale scéna by měla mít asi dvě minuty a místo toho zabere asi dvacet. Obě postavy jsou silně iritující: opět, samo o sobě to není problém, ale není to dostatečně odůvodněné, aby to stálo za to. Zpočátku jsem si říkal: „No, nevadí. Spousta filmů nezačíná skvěle. Tohle se určitě zlepší.“ Jenže opak je bohužel pravdou. „Trojúhelník smutku“ nemá jen příliš dlouhou a pomalou úvodní část, je to hrozně dlouhý a pomalý film. Časem zjistíte, že má sotva něco, co by připomínalo zápletku nebo nějakou skutečnou strukturu. Každá z postav je navržena tak, aby byla krajně nesympatická. To vede k tomu, že scéna za scénou nemá žádný význam, má jen malou zábavnou hodnotu a je proložena jen občasným mírně zábavným gagem. Jakákoli průchozí linie nastolená v úvodu je bez zjevného důvodu zcela vypuštěna. Ani když je loď konečně opuštěna, děj vůbec nenabere na obrátkách a stále odmítá diváka zaujmout. Nejhorší na filmu je, že končí jen tak v průběhu děje, takže má neuzavřený konec. Nejvíce frustrující je, že prvky pro skvělý film tu jsou. Herecké výkony jsou skvělé a film je stylizován jedinečným, ale střídmým způsobem. Některým scénám jsem se dokonce zasmál. Nic z toho však nestačí na to, aby film plně zachránilo a stálo za to se na něj podívat. „Trojúhelník smutku“ je film, který má atributy skvělé kinematografie, ale to vše slouží ubohé, prázdné díře v jeho středu. Spíš bych to nazval sociálním experimentem s trochu zvráceným humorem než filmem, kde by člověk měl pocit nějakého logického děje. /50%/ (14.01.2023)

První část mě chytla a připadala zdařilá, přestože svět modelingu mi je cizí a dívat se na polonahého modela mě nebralo (ale zachraňovala to vedle něj hezká a hlavně přirozená dívčina). Jenže v dalších (volně propojených) částech jakoby se z Trojúhelníku smutku stával pokaždé jiný film a čím déle trval, tím mi ona vychvalovaná satira připadala povrchnější a celý snímek stále víc jako cosi, co se na jedné straně snaží tvářit na hrozně chytrý art, ale současně se snaží i mainstreamově zalíbit co nejšiřší skupině diváků... a po skončení nějak tápu, čím mě měl tolik nadchnout, abych se mohl přidat k ódám na tak úžasnou záležitost, na níž jsem četl i slyšel v okolí hlášení o neskutečných salvách smíchu v kině nebo také o tom, že prý uvidíme „něco, co tu ještě nikdy nebylo“. Možná tím měl být onen dlouhý fekální humus na pozadí nekonečných pseudointelektuálních žvástů bohaté smetánky, který jsem si v duchu nazval La Dolce Vita meets Mr. Creosote from Monty Python's Meaning of Life, ale snad jediné, co na mě v této lodní části skvěle fungovalo, byl Woody Harrelson v menší roli kapitána. I přestože o nápadu zpestřit dlouhé sekvence fekálního humoru filozofováním o socialismu a kapitalismu si myslím své. :o) V poslední hodině sice film nabírá hlubšího smyslu a vypadne z něj dokonce survival, ale přesto, jak jsem spočátku čekal ještě slibné vyvrcholení, celé zpracování (pokud jde o napětí, atmosféru i celý průběh hraniční situace) mi připadalo až na jeden zajímavější aspekt ženy-kapitánky spíše tuctové, průměrné, s divně otevřeným koncem a všechny postavy nesympatické na to, abych někomu vůbec fandil. A já teď nevím, buď mi něco skrytého uniklo nebo jen některým divákům v současné konkurenci plné blockbusterů stačí tak málo a cosi trochu jiného, aby začali básnit o filmu roku či komedii desetiletí. Jak se tady často skloňují výrazy originální, nápadité, absurdní, nečekané... ano, ty výrazy mi ke klasické švédské komedii (např. od tvůrců jako Alfredson & Danielsson) obecně taky sedí. Tady jsem z toho, co se mi na švédských komediích vždy líbilo, nenašel prakticky nic. [45%] (18.01.2023)

Prdlajs. Östlund je pořád na cestě dolů.  Od Force Majeure střílí sice čím dál do vyšších pater společnosti, ale zároveň stále povrchněji a povrchněji. Po Ostrov ještě leze nahoru a snaží se jít pod povrch tezí o systému, které kolem hážou postavy, ale v poslední třetině všechno velmi levně shazuje. Postava kapitána marxisty tam sice funguje jako perfektní lepidlo, díky které to dlouho drží tvar, ale o to citelněji je pak poznat její absence. Může být zábavné, když režisér střílí do různých -ismů ze všech stran, jenže ho to poté nechává v pozici nudného centristy. (15.10.2022)

Ruský kapitalista a americký marxista. Služebnictvo a pánové. Posádka a piráti. Feminismus v podání muže vs vychytralá manipulátorka v zastání pro ni zvýhodněných konzervativních hodnot. Pochopitelné otočení rolí je zajímavou sondou do psychologické studie v podobě rozpadu mikrosvěta jachty a ztroskotání na pustém ostrově, kde vládne zcela jiná hierarchie hodnot. (01.01.2023)

Tento chlap vie tak parádne rozobrať neduhy ľudstva vo svojich filmoch, že až .. a bez filtra! Malo to síce malé chybičky krásy, ale aj tak ... zase výborne Ruben.  Dimitry s lodnou vysielačkou ... skvelá scéna. (24.02.2023)

Zrkadlo bohatým ľuďom. Možno by som vylepšil záver a tie vracajúce scény mohli byť aj menej nechutné. Ale to posolstvo, že boháč je významný len svojimi prachmi, no v praktickom živote je nikto, nula, parazit a predajný človek, to je významná myšlienka. A keď príde kríza, platia zákony džungle. Aj v tomto šlo ešte pritvrdiť, ale inak fajn. Film mal poriadne rozbehnúť kariéru Charlbi Dean. Žiaľ, dlho po premiére sa zo života netešila. (10.12.2022)

Artovka pro konzumní diváky a satira snobství a výsměch dnešní povrchní společnosti. Část na jachtě je zábavná ale úvod a poslední třetina jsou zbytečně natahované. (19.03.2023)

No. Jsem jediná, komu to připadalo hodně na efekt a že tomu často docházel dech? Že to bylo nekonečné a ostrovní část slabota? Že spoustu nedotažených momentů zachránili zajímaví herci? Asi ano. Nevadí. Satiru mám ráda, tahle byla ryzí, bylo jí požehnaně a často skutečně zábavná, takže za tři. Mně se to vleklo. (06.12.2022)

Je dost pravděpodobné, že bude Trojúhelník smutku figurovat mezi nominovanými na Oscary/BAFTA/Zlatý Glóbus apod., protože Östlundův film jistě nenechá diváky (a co teprve akademiky) chladnými. Ze tří dějství - intro, plavba a ostrov - mě nejvíce zaujalo to prostřední: Kde jinde jen tak uvidíte "čisťoučkou" smetánku, která se v důsledku bouře na moři začne rázem válet a topit ve vlastních zvratkách a hovnech? Všudypřítomná satira na účet boháčů a zbohatlíků polechtá bránici (a možná i zvedne žaludek) nejednomu divákovi. První a třetí část se mi zdály trochu rozvláčné, nicméně s otevřeným závěrem jsem byl spokojen. Zároveň se sekvence z ostrova jistě neubrání porovnání s Pánem much. Bylo zajímavé sledovat chování vskutku rozličných charakterů a jejich vývoj v důsledku nečekaných událostí (na zdánlivě opuštěném ostrově nemají peníze prakticky žádnou hodnotu) - v tomto ohledu mi film připomínal Parazita. Akademicky zrežírovaná, zároveň ale divácky atraktivní přehlídka satirického absurdna! Lepší čtyři hvězdičky! P. S. Během filmu se Iris Berben přesunulo ochrnutí z jedné ruky na druhou, nebo se pletu? (11.12.2022)

Povrchní satira, která v sobě má to nejlepší z vysokého a nízkého umění. Instantní klasika v přenesení uměleckých konvencí mainstreamovému divákovi. (05.10.2023)

Arogancia, povýšenectvo, pokrytectvo a mnoho iných výdobytkov súčasnej spoločnosti ako zrkadlo súčasnému divákovi. Prehnaný rozmar a opojný blahobyt je skazou všetkej normálnosti, a na konci možno príde trest. Široká európska koprodukcia ponúkla príbeh skupinky ľudí, ktorí musia zdieľať spoločný priestor a ako to býva zvykom, nezvládne to. Lenže aj filmári mohli byť silnejší vo výpovedi, aspoň som tak očakával. Lepší priemer. (31.12.2022)

Nech už je spoločenská hierarchia akokoľvek vertikálna, občas sme všetci na jednej lodi. Súdobá satira s dokonalým paradoxom v treťom dejstve - všetci tušia, ale nikto nevie, čo sa vlastne deje za zavretými dverami opusteného ostrova (ehm, opustenej pláže...). A takých momentov sú všetky tri kapitoly plné, len si vybrať. (04.02.2023)

Nejlepší blicí scéna od Monty Pythonů. Scéna tak šílená, že jsem se bavila a zároveň si zakrývala oči, protože tak doslovené zobrazení, jak se pracháči válí ve svých vlastních sra…, má intenzitu mocnou, že ty zvratky skoro cítíte. Moralistní příběh o luxusní lodi bez kapitána (věčně ožralého) a bez cíle, protože ani ti pracháči se na plavbě snů nebaví, nastavuje společnosti zrcadlo dost podobně jako seriál Bílý lotos. Na palubě nudící se zpovykanci, v podpalubí anonymní makající plebs, mezi tím běhá střední vrstva – posádka – která se jediná snaží udržovat loď v chodu (aspoň zdání normálnosti), ale její motivací jsou zas a jenom peníze. Film má vynikající kameru, zasáhla mě scéna oplakávání manželky, kdy dotyčná vypadá v náručí svého manžela jako mořská víla. Za což může i stříbřitě bledá pleť její představitelky. ____ S takovýmto osazenstvem se nedá čekat, že by dokázali založit nový ráj – zde tropický ostrov. Není ani náznak pokusu. Společenská hierarchie se sice promíchá, ale vydírání a vyvyšování jedněch na úkor druhých pokračuji i na pláži pod palmami. ____ Film tedy není optimistický, ale sarkasticky vtipný je. SHRNUTÍ: Do pekla se dá plout i na luxusní lodi. (17.11.2022)

Byly tam momenty, které byly na 5 hvězdiček a několik míst, kde jsem se opravdu srdečně smál. Při dvouapůlhodinové délce jich ale bohužel nebylo dost. Ostlund jako správný seveřan kritizuje kapitalismus se všemi jeho nepěknými vlastnostmi, ale tahle alegorie povážlivě často drhne na slabším scénáři (autor: taky Ostlund) a v půlce jako by film moc nevěděl, co dál říct. Jasně, lidi jsou povrchní, bohatí lidé přezíraví, modelové by rádi byli důležití a hajzlbáby by si chtěly s těmi nahoře jednou vyměnit místo (a byly by pak lepší? spíš ne, říká Ostlund). Je to dobrý film, zajímavý film, ale určitě ne top film tohohle roku. Ale berte mně s rezervou, modernímu filmu moc nerozumím a minulý autorův film Čtverec (nebo tak nějakú jsem nedokoukal, (08.12.2022)

Docela zvláštní a těžký kousek k hodnocení, protože na jedné straně je pojat originálně a má fajn myšlenku, na straně druhé je ale 150 minut sakra dlouhá stopáž a celé je to takové všelijaké a tak nějak člověk vůbec netuší, k čemu kloudnému by film chtěl či měl ke konci směřovat. Herecky fajn, atmosférou zpočátku a vlastně i v celém průběhu obstojné strefování se a popichování bohaté společenské smetánky a influencer modelek a musím uznat, že první i druhá část jsou v tomhle úderné, ale třetí “ostrovní” část je už spíše navíc. Neortodoxní snímek spíše pro film festivaly a úzké spektrum diváků, který dokáže pobavit i znejistit, ale že by mě vysloveně strhl, to se asi říct nedá, a to i přesto, že pointu i vyznění filmu chápu. (27.11.2022)

Takmer dokonale. Niektore sceny nedavali zmysel (samotny film obcas nedaval zmysel), ale nijak to celkovy dojem nastastie nekazilo. Vela shitpostu, narazok a referencii... vsetko, co dobry film potrebuje. (15.01.2023)