Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Krátkometrážny
  • Akčný

Recenzie (2 470)

plagát

Pán Maznáčik (2019) 

Psí kusy se snaží vézt na vlně oblíbených zvířecích animáků, nicméně se topí ve vlastní podprůměrnosti - ať už se jedná o tuctový námět, minimum humorných scén či veskrz nesympatické charaktery. Navíc si upřímně myslím, že se v případě Psích kusů nemohlo bavit ani moc dětské publikum, pro něž je film primárně určen. Nejlepšími sekvencemi byly psí útulek a intro se stařenkou. Veverčí gang byl hodně bizarní a čmuchal-lovec byl totálně mimo mísu.

plagát

Mimoni 2: Zloduch prichádza (2022) 

Viděl-li člověk před projekcí druhých Mimoňů trailer, tak z velké části ví, co se bude ve filmu odehrávat, což by se nemělo stávat. Dvojka opět sází na potenciálně velký potenciál potrhlých milovníků banánů, nicméně podobně jako v případně jedničky jsem měl dojem, že se tvůrci drželi celkem na uzdě. Naservírovali nám sice líbivě udělanou animaci, ale samotný příběh, byť plný akce, postrádal větší dávku humoru a nějakého zapamatovatelného záporáka. Sekvence v letadle neměla chybu a scénky okatě (a to doslova) vykrádající druhého Shreka (popř. Kocoura v botách) pobavily, nicméně jsem čekal víc - podobně asi jako střídmě se smějící publikum dětí v sále.

plagát

Princezna a husopaska (1970) (TV film) 

Princezna a husopaska coby jednohubka v pravém slova smyslu v neuvěřitelně komorním zpracování nemá díky čtvrthodinové stopáži moc příležitostí začít nudit, přesto se jedná o vcelku strnulou adaptaci známého příběhu, která trpí především divadelním vedením herců. Kulisy byly úsměvné, ale neurazily.

plagát

Elvis (2022) 

Po Freddiem a Eltonovi došlo i na Krále rokenrolu a jeho (ne)známý příběh si též našel cestu na velké plátno. Luhrmannovy filmy vynikají zejména po audiovizuální stránce, ať už jde o nepřeslechnutelný soundtrack či bohatou výpravu a nádherné kostýmy - a také Elvis nese silný režisérský rukopis. Zaujalo mě, že byl Elvisův příběh vyprávěn z pohledu jeho problémového manažera, který se snažil "Ípího" držet ve zlaté, ale nadmíru toxické kleci. Z hereckého hlediska nemám, co bych vytknul - jednalo se o herecký koncert Butlera a Hankse, kterým skvěle sekundovala Olivia DeJonge. Za nejsilnější scény považuji dialogy s matky, rozhovor Elvise a Priscilly v autě a samozřejmě vystoupení s Unchained Melody. I když nejsem žádný velký fanoušek Elvise, tak mě film dokázal udržet v pozoru i přes svou delší stopáž. P. S. “When things are too dangerous to say, sing.”

plagát

Námesačníci (2021) 

Náměsíčníci mi hodně připomínali film Arthur a Minimojové, nicméně po projekci jsem se dozvěděl, že jde o adaptaci více než sto let starého příběhu - a sice divadelní hry Petříkův výlet na Měsíc, která byla později vydána jako ilustrovaná pohádka. Samotný námět - pro dnešního zmlsaného diváka spíše tuctového ražení - je právě největším tahounem filmu, jemuž ale podráží nohy samotné zpracování a scénář. Některé nápady byly opravdu pěkné (např. Malá a Velká medvědice), nicméně klopýtaly přes ne úplně sympatické postavy a místy zbytečně obhroublý scénář. V závěru se (dětskému) divákovi sice dostane poučení, osobně jsem však postrádal větší dávku odlehčeného humoru a líbivé dobrodružné akce. Dvě a čtvrt hvězdičky"

plagát

Rakeťák (2022) 

Tetralogie Toy Story mě uchvátila svým vyspělým, ale zároveň dětsky přístupným stylem vyprávění, v němž se hezky mísila zábava, akce a lehké melodrama. Rakeťák sice bazíruje na zmíněné sérii, ale již v úvodních titulkách se od ní prozíravě distancuje. Při sledování mi nejednou v různých sekvencích vytanulo na mysli několik filmů (nejvíce Interstellar, Star Wars a Marťan), z nichž si Rakeťák (ne)úmyslně vypůjčil některé dějové motivy. Kočkobot byl úžasný, stejně tak i scény s cestováním v hyperprostoru (postava Alishy dojala a zároveň nenásilně vnesla do filmu LGBT tematiku). Buzz byl obdobně "mimo" jako v Toy Story a vedlejší postavy byly zpočátku fajné, ale po chvíli ta jejich nešikovnost a ráznost omrzela. Linie se Zorgem ve mně zanechala smíšené pocity. Ve výsledku lepší tři hvězdičky! P. S. Docela mě překvapilo hodnocení na Imdb (46% k 17.6.2022).

plagát

Keby radšej horelo (2022) 

Kdyby radši hořelo místy díky všudypřítomné absurditě a tragikomičnosti "malých lidí" (okatě) pokukuje po šedesátkových filmech od Formana, a i když je film přenesen do současné doby se všemi jejími moderními konspiracemi, zobrazuje stejně omezené lidi s jejich nedostatky a silným sklonem uvěřit ledasjaké blbosti - "čím blbější, tím lepší". Rybanskému se celkem věrným způsobem podařilo vykreslit prostředí malé vesničky a jejích obyvatel, kteří se najednou musí potýkat s hrozbou "terorismu". Příště by mohl režisér jít klidně i více na dřeň tragikomičnosti - přesto se ale jedná o povšimnutíhodný snímek z tuzemské produkce.

plagát

Jurský svet: Nadvláda (2022) 

Původní "jurská trilogie", především první díl, je pro mě srdcová záležitost, proto jsem byl rád, když před sedmi lety zavítala na velké plátno úvodní část nové trilogie. I když neměl první Jurský svět kouzlo Jurského parku, šlo o krásně nostalgický návrat do minulosti. U druhého a stejně tak i třetího dílu Jurského světa mi však přišlo, že se ono kouzlo a "dětské" nadšení z dinosaurů vytratilo na úkor scenáristicky ne vždy úplně dobře uchopeného příběhu. Po projekci Nadvlády jsem měl opravdu smíšené pocity: Na jednu stranu jsem rád po x-letech viděl staré trio pohromadě v akci a zároveň jsem se kochal nejedním odkazem na původní trilogii a množstvím (staro)nových dinosaurů; na druhou stranu mi ale bylo líto, že onen nostalgický nádech často srážely plytké repliky a zároveň byl cítit nevyužitý potenciál již zmíněného tria a některých zásadních scén (např. finální dinosauří bitky). První sekvence s "ještěrem s kosou" byla však naprosto famózní, podobně jako megaakční honička na Maltě. Chápu, že jsou v dnešní době scénáře s globálními katastrofami IN, nicméně dobrodružné a "rodinné" Jurské parky mě zkrátka bavily více.

plagát

Pánsky klub (2022) 

Nevím, jestli Pánský klub fungoval na jevišti lépe, nicméně po zhlédnutí filmové adaptace v kině mám celkem rozpačité pocity. Od komedie bych očekával větší dávku humoru, v tomto případě jsem se jenom párkrát lehce pousmál. Herecky to nejvíce táhli Polívka, jehož linie byla spíše tragikomická, a Šteindler, kterému role šovinistického burana sedla. Zbytek osazenstva mi přišel průměrný až unylý a linie Žák-Hrušínský byla podle mě uchopena hodně křečovitě. Navíc, jak bylo už poznamenáno, Linda není zrovna příkladem ukázkové psycholožky a její nešikovnost bohužel nevyvolávala smích ani soucit. Lepší dvě hvězdičky!

plagát

Zakliata jaskyňa (2022) 

Zakletá jeskyně v sobě mísí přenádherné přírodní scenérie (zasněžená krajina, hluboké jezero, daleké zelené kopce, krápníkové jeskyně) s líbivým pohádkovým příběhem (dobro/zlo, souznění s přírodou/chamtivost) a místy poněkud kostrbatým scénářem a prazvláštním castingem. Výprava a kostýmy jsou na vysoké úrovni (snad jen Predrag Bjelac vypadal víc šaškovitě než "kouzelník" se střelným prachem) a samotný příběh, byť nijak inovativní, nýbrž ryze pohádkový a poučný, měl své kouzlo. V první třetině tvůrcům celkem haproval sled scén s ročními obdobími. Nicméně největším kamenem úrazu bylo (pro mě) herecké obsazení: Někteří herci a herečky mi přišli ve svých rolích poněkud strnulí a Táňa Pauhofová nebyla úplně šťastnou volbou do záporné role, zatímco démonický Karel Dobrý v roli, která mu na první pohled sedla, celkem přehrával. Ve výsledku se ale stále jedná o dobrou koprodukční pohádku na právě jedno zhlédnutí.

Ovládací panel
58 bodov

Reklama

Reklama