Stanislaus

Po zvířecích dobrodružstvích ve filmech Mia a bílý lev a Vlk a lev: Nečekané přátelství se režisér Gilles de Maistre vytasil se třetím velmi podobným kouskem, který mě však na rozdíl od zmíněných starších kousků nechal veskrze chladným a netečným vůči dění na plátně. Film Ella a černý jaguár sice rozebírá obdobná témata - vztah lidí a zvířat, nečekaná přátelství mezi nimi, zneužívání a lov zvířat - nicméně je to podáno tak jalovým způsobem, až to zamrzí. Navíc jsem měl pocit, jako by ve filmu chyběl nějaký backstory vzhledem ke vztahu mezi otcem a učitelkou Elly. Scenáristicky se tak jedná o trestuhodně odbytý snímek.

Janeen Damian si jistě dala předsevzetí, že oživí kariéru padlé hvězdy Lindsay Lohan pomocí jakýchsi amerických variací příběhů alá Rosamunde Pilcher, Inga Lindström atd.: Po Vánocích na spadnutí se přesouváme na druhý konec duhy, do zázračného Irska. Nádherné exteriéry ve filmu bohužel trpí pod tíhou těžce předvídatelného děje, který se nesnaží o žádná překvapení, a prostě se jen očekávatelně posouvá dál, abychom nakonec (nečekaně!) zjistili, že každé niterné přání má svá úskalí. Irské přání je těžce nenáročná oddychovka na večer, na který nemá člověk žádný lepší plán, než na devadesát minut vypnout mozek u Netflixu.

Je zajímavé sledovat, jakým směrem se za těch deset let postupně ubraly americké filmy o Godzille, Kongovi a dalších zúčastněných kaiju monster: Zatímco Edwardsova Godzilla se snažila (a místy i celkem úspěšně) o nějakou přidanou uměleckou hodnotu, je aktuální snímek o obří ještěrce a neméně obřím opičákovi v podstatě jedna velká, bezmyšlenkovitá, ultraakční krutojízda, kde je hlavním cílem zabavit diváka v kině - ideálně takového, který vyfiltruje lidské dialogy a soustředí se čistě na akci. A té akce je v Novém impériu naštěstí hodně, a i když se často ona logika filmu ztrácí pod pestrobarevným vizuálem, filmu to lze odpustit, jelikož ten si ani neklade být nějakým hlubokým zamyšlením o vztahu Titánů k lidem a mezi sebou samotnými. Na filmu je místy dost vidět nižší rozpočet, což je škoda - nejvíce jsem to vnímal u Scar Kinga. Rovněž bych se obešel bez postav "amatérského vele-zubaře" a Pana Konspirátora, kteří mi na plátně poněkud přebývali. Přistoupí-li ale divák ohleduplně na pravidla filmu, v němž se může stát (opravdu doslova) cokoli - "antigravitační sekvence" mluví za vše - určitě se v kině nudit nebude.