Posledné recenzie (2 800)
V hlave 2 (2024)
První výlet do Rileyny hlavy jsem si díky originálnímu příběhu a nádherné animaci vskutku užil. Druhé V hlavě se ve výsledku veze na velmi podobné vlně (emocí) a viditelně sází na hutnou fanouškovskou základnu z jedničky. Druhé dobrodružství pětice emocí, doplněné o novou čtveřici, sice nepůsobí tak originálním dojmem, přesto nabízí další zajímavě podané nápady, zabalené v řádné porci humoru. Ve snímku jsem postrádal nějakou vyloženou silnou scénu (viz Bing Bong v prvním dílu), která by mnou niterně pohnula, což mě s ohledem na zasazení děje do pubertální fáze trochu zaskočilo. Nicméně, na film se hezky dívalo a jeho poselství - byť obdobné jako před devíti lety - osloví malé i velké publikum. P.S. Ach, ta Nostalgie!
Gróf Monte Christo (2024)
Duo Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte se poslední dva roky činí a přenáší postupně na velké plátno adaptace velkých románů od Alexandra Dumase. Podobně jako oba díly Třech mušketýrů je i nejnovější Hrabě Monte Christo svěžím závanem na poli dobrodružných historických spektáklů, v nichž hrají velkou roli intriky, ale i láska. Kdysi dávno jsem viděl starší seriálovou adaptaci s Gérardem Depardieu, nicméně jsem si velice rád připomněl příběh Edmonda Dantese - příběh o lásce, zradě a především pomstě, která se ze spravedlivé pomalu přelévá do pohlcující až toxické. Audiovizuálně impozantní a herecky uvěřitelně zahraný film, u něhož je škoda, že jsem ho v kině viděl s dabingem, který dozajista ubral na fatalitě příběhu. Opravdu mě bavilo sledovat promyšlenou hru na kočku a myš, plnou převleků, divadélek a piklů, která i přes střídmé množství akce bavila po celou tříhodinovou stopáž.
To nejsem já (2024)
(KVIFF 2024) Jako tečku za letošním karlovarským festivalem jsem si vybral Caraxovu jednohubku, aniž bych se někdy dříve setkal s tvorbou tohoto tvůrce, který v To nejsem já "maluje" svůj autoportrét. Vlastně maluje - bez uvozovek - jelikož si během těch čtyřiceti minut nápaditě pohrává s obrazem a nabízí divákům rozličné výjevy. V tomto případě mi nevadí, že jsem nejel na podobné vlně jako tvůrce, jelikož jsem si tuto přehlídku obrazů, která měla odpovědět na otázku "Kde je teď Leos Carax?", veskrze užil. Někdy stačí se jen dívat - a nechápat!
Posledný denníček (64)
58. KVIFF: "Bylo to překrásné a bylo toho dost"
Den se dnem se sešel a těch osm dní na 58. KVIFF uplynulo jako voda (v řece Teplé). Na svou první účast na karlovarském festivalu, navíc v pozici ČSFD agenta, jsem se těšil, zároveň jsem měl trochu obavy z toho, jak moc velký ten festival je. Víkendový začátek i konec se nesl a nese v poněkud hektičtějším (a řádně vyhřátém) duchu se spoustou návštěvníků festivalu, ale i turistů z různých koutů republiky i zahraničí, zatímco během týdne byl znát menší pokles v počtu lidí ve Varech, což jsem osobně velmi ocenil.
I když jsem nikdy nebyl moc velký fanoušek matematiky, dovolím si níže menší číselný přehled v rámci mého prvního KVIFF:
--- Počet dní, strávených na festivalu: 8
--- Počet zhlédnutých filmů: 24
--- Počet minut strávených při projekcích (dle stopáží): 2289 (38 hodin 9 minut)
--- Průměrné hodnocení (počet */film): 3,46
--- Průměrný počet naspaných hodin (denně): 6-6,5
--- Počet zkonzumovaných teplých lázeňských oplatek: 3
--- Počet pokusů dostat se na projekci filmu Vlny: 2
--- Počet navštívených rozhleden a vyhlídek: 5
--- Počet policistů, kteří po mně chtěli identifikaci: 1 (hned první den, přičemž šlo prý o omyl)
--- Počet záběrů na mě v oficiálním spotu KVIFF: 1
Už teď mohu téměř s jistotou říct, že to nebyla moje první a zároveň poslední účast na festivalu, a dokážu si představit, že v roce 2025 dorazím znovu. A určitě budu podruhé věnovat větší pozornost programu, abych vše neplácal den dva dopředu, jako tomu bylo letos. Je důležité nepodcenit přípravu! Z tohoto důvodu mi teď například propluly mezi prsty vysoce oceňované Vlny od Jiřího Mádla.
Pokud bych se měl podělit o nejlepší zhlédnuté filmy - dle mého názoru - vypadala by TOP 5 následovně:
(1) V zemi našich bratrů: Tři kapitoly! Tři silné příběhy! Jeden smutný osud!
(2) Substance: Krvelačná černohumorná satira na ideál ženské krásy!
(3) Mord: Zabijačková pocta klasikám československé nové vlny!
(4) Na kordy: Bratři, jak se patří?!
(5) Kneecap: Hip-hopová jízda na káčku!
Jakousi pomyslnou karlovarskou "Zlatou lázeňskou oplatku" bych udělil filmu Cabo Negro, protože - WTF?!
V neposlední řadě bych chtěl poděkovat Martinovi (POMO) za možnost agentovat na letošním ročníku KVIFF a taktéž čtyřem agentům a jedné agentce, s nimiž jsme v duchu festivalu vedli podnětné diskuze (nejen) o filmech.
Teď už zbývá jediné: NA SHLEDANOU, KARLOVY VARY! :-)
