Stanislaus

Velkou rybu považuji vedle Střihorukého Edwarda a Ospalé díry za Burtonův nejlepší filmařský kousek, který se mi hluboce zapsal do paměti. Velký podíl má na celkovém dojmu rovněž i hudební stránka, pod kterou se klasicky podepsal Burtonův dvorní skladatel Danny Elfman. Nejpůsobivější scénou ve Velké rybě je závěrečná sekvence, k čemuž přispěla i skladba, která onu sekvenci doprovází. Člověka to pak donutí o to více popřemýšlet o životě, který se sám o sobě skládá z mnoha drobných příběhů a náhodných setkání s lidmi - a aby měl člověk na konci o čem vyprávět, tak je třeba ten život řádně prožít a ne jen přežít.

Zároveň jde o poslední příspěvek do deníčku, který uzavírá roční tématický cyklus "Song/skladba týdne".

Nolan svým nejnovějším filmovým počinem opět potvrdil pozici kvalitního a řemeslného režiséra, k čemuž přispěla rovněž i nepřeslechnutelná hudební stránka Hanse Zimmera. Do paměti se mi nejvíce zaryla scéna s náletem letadla, kdy už si většina přeživších na pláži myslí, že se dostali z nejhoršího. Silné a nervy drásající tóny připomínají nálet a evokují zvuk kovu a rychle se blížícího nebezpečí. Avšak na závěr přichází spása. Skladba, která ještě více zdůrazní prožitek z už tak dost dobrého filmu, při kterém člověk sedí zařezaný v sedačce kina, s očima nalepenými na plátno a se zatajeným dechem.

"V jednoduchosti je krása!" Což se dá říct i o této na první poslech jednoduše zahrané skladbě, která však dokáže svými tklivými tóny zaujmout a silně zasáhnout do srdce. Silný příběh o ženě, která ze dne na den začala přicházet o všechno, co jí bylo blízké, je vedle úžasných hereckých výkonů umocněn právě hudebním doprovodem. Komorní ale o to více působivé drama, které může napsat jen sám život!

Drive nabízí vedle sympatické ústřední dvojice, pěkného střihu a vcelku drsného scénáře, ve kterém se nešetřilo krví (ale ani špetkou romantiky), rovněž nezapomenutelnou hudební stránku, ze které mi nejvíce v paměti utkvěla píseň Hero od College ft. Electric Youth. Elektronicky znějící hudba skvěla pasovala do snímku, který rozhodně nepatří do soudku mezi tuctové filmy.

Opět došlo na moji srdcovku v podobě Titaniku. Tentokrát jsem vybral píseň, která jakýmsi způsobem tvoří předěl ve filmu mezi romantickou a tragickou linií mezi Rose a Jackem. Oba milenci si užívají své zamilovanosti a mladistvé lásky, avšak ona radost a romantika je narušena ledovcem, který se neúsprosně blíží k lodi. Veškeré snahy o odvrácení kolize s ledovcem přichází vniveč a hlavním hrdinům zbývají necelé tři hodiny společného života. Boj na život a na smrt začíná!

Další příspěvěk je rovněž intro, tentokrát k decheberoucí HBO minisérii Andělé v Americe, která tehdy v roce 2004 posbírala nespočet Zlatých glóbů a cen Emmy. A naprosto po právu! Nicholsova "odysea" zaujme silným námětem a scénářem, na place je množství kvalitních herců a z technického hlediska byla tato minisérie rovněž dobře zvládnuta. Nepřeslechnutelný hudební doprovod je pouze na třešničkou na už tak dost lahodném dortu.

Až tam nezbyl žádný je rozhodně jeden z nejlepších TV filmů (resp. minisérií), který byl v posledních letech vyprodukován. Vedle dechberoucí předlohy z pera Agathy Christie a úžasného hereckého obsazení zaujme film řemeslným technickým zpracováním - od kamery, přes výpravu až po zvuk a v neposlední řadě hudbu. Ihned úvodní znělka v intru dává tušit, že půjde o (v rámci TV možností) velkolepou událost.

Faunův labyrint je jedním z nejlepších filmů minulého desetiletí, který nabízí velice silný příběh, úžasnou výpravu, dechberoucí masky a v neposlední řadě skvělé herecké výkony a nepřeslechnutelný hudební doprovod, ze kterého mi nejvíce v paměti utkvěla "ukolébavka". Komorně pojatá a jednoduchá melodie pohladí po duši a uších a člověku zní v hlavě ještě dlouhou dobu po projekci filmu.

Patřím do generace, která vyrůstala na Harrym Potterovi - když vešel do kin první film, tak mi bylo devět, a u této série jsem zůstal věrně až do samotného konce. Všechny díly oplývají nepřeslechnutelnou hudební stránkou, za kterou stojí nejeden zkušený skladatel. Pro tento týden jsem vybral Desplatovu skladbu z posledního filmu, která skvěle dotváří atmosféru bitvy o Bradavice. Rozhodně jde o sugestivní skladbu, která se člověku dostane do hlavy a jen tak se z ní nedostane.

Panství Downton je jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, ve kterém se objevují mnohé aspekty, které u seriálů (resp. filmů) rád vyhledávám - dobové kostýmní drama s nádhernou výpravou a výraznými hereckými výkony. Hudebně nenápadné ale i tak lehce zapamatovalné intro, které uvádí každou epizodu, mě vždy skvěle navodí do atmosféry a přenese zpátky na počátek 20. století.

Opět se vracím k Titaniku, který je plný nezapomentuelných skladeb, které si člověk rád čas od času poslechne. Tentokrát jde o úplně poslední skladbu před titulkami, která zní v závěrečné scéně, když se Rose vrací ve svém snu zpět na Titanic, aby se setkala s Jackem a ostatními pasažéry. Nádherně dojemná melodie skvělě dotváří atmosféru a tím uzavírá jeden z největších klenotů kinematografie.

Pád Třetí říše považuji osobně za jeden z nejlepších německých filmů 21. století. Vedle věrohodných hereckých výkonů, autenticky natočených scén a skvěle napsaného scénáře je nepřeslechnutelný soundtrack jednou z položek na výčtu pozitiv, kterými tento výjimečný film disponuje. Závěrečná skladba doprovázená krátkými medailonky postav mi zní v uších dodnes, když si na tento snímek vzpomenu.

Kdo by neznal notoricky známou "sprchovou scénu" z jednoho z nejslavnějších filmů dějin kinematografie. Hitchcockův majstrštyk by nebyl tím, čím je, bez velice sugestivní hudby, která perfektně dotvářela ponurou, děsivou a lehce zvrácenou atmosféru filmu, který s věkem nestárne, nýbrž zraje, a dokáže oslovit diváky i dlouhá léta po svém vzniku. Uširvoucí smyčce v nepřeslechnutelném soundtracku, dusná atmosféra osamělého hotelu, spousta řemeslně nasnímaných obrazů - to a ještě více dělá z Psycha klasiku se vším všudy.

Dinosaury mám rád již od dětství a Jurský park je pro mě srdcovým filmem, ke kterému se rád vracím. Vedle dechberoucích vizuálních efektů a sympatického obsazení nabízí tato devadesátková sci-fi klasika rovněž nepřeslechnutelný soundtrack, za kterým stojí jeden z nejuznávanějších skladatelů všech dob - John Williams. Filmařsky řemeslný kousek ve všech směrech, který s časem nestárne, nýbrž zraje.

Burtonovy filmy mám opravdu rád a Ospalá díra u mě stojí na jednom z nejvyšších míst v rámci jeho filmografie a celkově v rámci hororového žánru. Skvělé herecké obsazení je doplněno vystylizovanou audiovizuální stránkou, na které se vedle ponuré výpravy a kostýmů podílela nepřeslechnutelná a nadmíru sugestivní hudební stránka, která perfektně zapadala do děsivé atmosféry filmu. Rozhodně jeden z nejlepších hororových soundtracků!

Titanic je moje TOP srdcovka a jakožto skalní fanoušek tohoto velkofilmu si čas od času neodpustím přidat nějakou skladbu, která v něm zazněla. Tentokráte jde o Hymn to the Sea, jejíž hudební téma se objevuje i v dalších skladbách, které ve snímku zazněly. Líbezná instrumentální melodie je doprovázena ženským zpěvem a ve výsledku jde o nepřeslechnutelný celek, který člověku zůstane v hlavě na hodně dlouho dobu (ne-li napořád).

Na hraně zítřka je jedním z nejlepších sci-fi filmů posledních let a vedle skvělého technického zpracování, vícevrstevnatého příběhu a sympatického obsazení je závěrečná titulková píseň Love Me Again třešničkou na už tak vynikajícím dortu. Perfektní zakončení!

Padesát odstínů šedi (a každé další pokračování) je jedním z komerčně nejkontroverznějších filmů, který i přes vysoké tržby nenabízí zrovna kvalitní podívanou. Nicméně vedle mizerného scénáře a toporných hereckých výkonů je ve filmu přítomen relativně dobrý soundtrack, který samotný snímek tak nějak tahá z "filmové žumpy". Nejpřeslechnutelnějším songem bylo samozřejmě "Love Me Like You Do" od Ellie Goulding, i když je pravda, že ve filmu se píseň objevila v poněkud "zremixované" formě. Ale budiž!

Závěr první řady Zoufalých manželek byl plný zvratů, odhalených tajemství a emocí. Jednou z nejvíce emotivních scén byla ta, ve které se Bree dozvěděla o skonu svého nevěrného manžela. Bree leštíc rodinné stříbro se přes telefon dozvídá o Rexově skonu, nicméně i tak dokončí svou práci, aby bylo vše v její domácnosti perfektní - vyjma její rodiny - a poté následuje její nervový kolaps. Velice silná a působivá scéna doprovázená nezapomenutelnou hudbou!

Z Burtonova filmu Big Eyes jsem již dříve přidal píseň I Can Fly, která je jednou z mých nejoblíbenějších z repertoáru Lany Del Rey. Tento týden patří její druhé písní, která ve filmu zazněla a má stejný název - Big Eyes. Text písně skvěle vystihuje atmosféru filmu a vztah mezi dvěma hlavními postavami a perfektně pasuje do děje. To vše je podtrženo sugestivním a nezaměnitelným hlasem Lany Del Rey.