Steven47

Alex Garland pojal téma občanské války hodně odlišně. Nijak se nezabývá hlubším představením konfliktu, jednotlivých stran a ani nenaznačuje, kdo je „v právu“. Pro příběh Občanské války to totiž není až tak podstatné, stejně jako pro novináře, kteří celý konflikt dokumentují. Jedná se v podstatě o road movie zpustošenou Amerikou, během které ani tak nepoznáváme jednotlivé postavy, jako spíš po jejich boku prožíváme různé situace, které nastalá státní krize vyvolává. Film se pocitově pomaleji rozjíždí, než si divák na zvolený styl zvykne, ale postupně zvládá svým sugestivním pojetím naprosto pohltit. Třeba díky efektivnímu využití fotografií v prostřizích nejenom akčních sekvencí. Vše pak vrcholí jednou dechberoucí scénou, která je jakýmsi předfinále, a po jejím skončení na diváka dolehne tíha všeho. Závěr poté bohužel spoléhá spíš na velkolepou destrukci a Garland zřejmě cíleně rezignuje na dotažení několika nadhozených motivů. Finále tak působí spíš rozpačitě než uspokojivě a snímek toho ve výsledku příliš neřekne, což byl pravděpodobně trochu zvrácený záměr. A mně to naštěstí zážitek příliš nezkazilo. 8/10

Nezlomní jsou typem filmu, na který člověk jde s tím, že víceméně ví, co dostane, a pouze čeká, jak mu dané provedení sedne. A v mém případě sepnulo na správných místech, ačkoliv rozhodně není perfektní. V jádru stojí silný příběh o poutu člověka se psem a o důležitosti přátelství, které je zkrátka cennější než třeba vytoužená výhra v závodě. Možná i proto má samotný závod relativně málo prostoru, tvůrci nezvládají naplno prodat jeho náročnost a tak trochu ho odbudou. Jistá nedotaženost je pak znát i u vedlejších postav, které zastupují neoriginální archetypy, a jakékoliv dialogy jsou dost ploché a klišovité. To hlavní, tedy vztah Michaela se psem Arthurem, je však naštěstí dostatečně vybudovaný. Ačkoliv je tedy snímek místy zbytečně uspěchaný, v klíčových momentech zvládá vyvolat přesně ty emoce, které chce, a zvlášť finále je zkrátka dojemné. Jako celek novinka balancuje mezi třemi a čtyřmi hvězdami, vzhledem k reálným základům se přikláním k vyššímu hodnocení. 7/10

Kdyby byla první polovina Opičího muže tak dobrá jako ta druhá, aspiroval by tenhle akční nářez na překvapení roku. Akce, které je v úvodu pomálu, sice baví svou živelností a snímek zaujme i stylovými záběry, ale celé to navzdory vcelku banálnímu příběhu působí zbytečně upovídaně a film se s blížící se polovinou dost táhne. Vyprávění je navíc místy docela frenetické a nevěnuje všem linkám potřebný prostor. Od vynikající tréninkové montáže se nicméně rozjede neuvěřitelná jízda, která si opravdu nezadá s často skloňovaným Johnem Wickem. Bitky jsou surové, různorodé, výtečně využívají hudbu, pomocí níž mění náladu jednotlivých sekvencí, a do toho si tvůrci dávají záležet, aby byla každá scéna kompozičně i barevně perfektně vyladěná. Výběr písní občas překvapivě pobaví, do částečně odlehčené atmosféry to však perfektně zapadá. Dev Patel si zaslouží obdiv nejenom jako herec, ale i jako debutující režisér. A být jeho prvotina kratší a údernější, asi bych nad tím pětikvaltem uvažoval. 8/10