kinderman

Čekal jsem epický velkofilm, a dostal jsem komornější historické drama vyprávěné lehce ironickým tónem a gradující postupně do tarantinovského finále. Je fajn, že černoušek tam nakonec plnil především kvótu humoru. Užil jsem si to: jako jediný divák ve velkém kinosále.

Jedním z mála zajímavých postřehů v tomto nekriticky oslavném dokumentu (Jeff Koons jako nejvýznamnější žijící umělec a zároveň otec roku) je ten, že při přípravě série Equilibrium konzultoval Koons některé fyzikální záležitosti s nositelem Nobelovy ceny Richardem P. Feynmanem. A pak ještě ten, že za všechno zlo v umělcově životě můžou právníci a Ilona.

Film z ranku buď pětka, nebo odpad, cokoli jiného je alibismus. Jestli chcete otestovat hranice své divácké snesitelnosti, pak je tam opravdu jedna nezapomenutelná scéna. Není divu, že Naomi Tani už po tomto snímku skoro nic dalšího nenatočila, nedovedu si (raději) představit, kam by se ještě dalo zajít.