Čeľuste

9 / 10 Snáď žiadný iný film nezmenil tvár modernej kinematografie tak, ako to urobili Čeluste. Tento námetom nie práve najkvalitnejší snímok stál za vznikom fenoménu tzv. 'letného blockbusteru' a vyniesol Spielberga na filmový piedestál, čo sú udalosti vskutku historického charakteru. Tieto fakty však nevravia nič o skutočnej kvalite filmu, ktorá je nepopierateľne na vysokej úrovni. Snáď najgeniálnejším ťahom bolo sporadické ukazovanie hlavného rybacieho záporáka filmu. Je pravda, že sa nebolo čím chváliť (prvý model neustále škúlil a nezatvárala sa mu papuľa, potom sa utopil...), no Spielberg už pred tým pochopil jednu sakramensky dôležitú vec, ktorú niektorý režiséri nepochopili doteraz - menej je niekedy viac a v prípade nejakej hnusnej potvory to platí dvojnásobne. A to, že to nebola len 'z núdze cnosť' dokazuje už Spielbergov predchádzajúci menej známy film Duel (1971). Späť k Čelustiam - mnohý si neuvedomujú koľko úsilia za týmto dielom stojí a koľko sebadôvery musel Steven mať aby sa pustil do jeho natáčania len pár rôčkov po tom, ako dokončil natáčanie jednej z ďalších televíznych produkcií. Už len z tohoto dôvodu musím dať päť *. Ten kto neskúsil natočiť vlastný film a nezažil všetky tie nervy a občasné pocity absolútnej bezmocnosti si film ako Čeluste nikdy nevychutná naplno. (08.02.2005)

Řada Spielbergových projektů, které režiséra proslavily, ve mně už dnes nadšení nevyvolává, ale pokud bych měl jmenovat titul, který v jeho raném tvůrčím období považuju za zásadní, byly by to právě Čelisti. Spielberg se tady projevil jako skvělý vypravěč, který dokázal mistrovsky pracovat s napětím a lidským strachem z neznáma. Na v podstatě velmi jednoduchém půdorysu natočil strhující žánrovku, která by se mohla stát učebnicí pro začínající filmaře a dodnes udivuje působivostí a filmařskou chytrostí řady scén. Za obzvlášť vymazlené považuju podmořské scény snímané z pohledu žraloka nebo pohled na rybáře na utrženém molu, který si během okamžiku vyzkouší proměnu postavení z lovce na štvanou kořist. Celkový dojem: 90 %. (04.11.2014)

„Tak to´s mi teda vysvětlil.“ Predsa len to za tie desaťročia jemnulilinko zostarlo, ale stále je to parádny dobrodružný horor. Spielberg z Benchleyho (relatívne dosť nudnej) knihy vzal Veľkého bieleho a postavy, vyhodil neveru i prehnané sústredenie na zákulisné dianie v Amity, pridal nezabudnuteľne mrazivý monológ o Indianapolis, z nepriateľov Brodyho a Hoopera spravil parťákov – a je to pecka! Čeľuste obsahujú plno scén, ktoré na diváka, ktorý to vidí prvý raz v živote až teraz, dodnes fungujú na jednotku (hlava, vynorenie sa), hudba je neuveriteľná, kameraman sa hrá ako vládze (a že vládze dosť) a život tomu dávajú strašne si to celé užívajúci Scheider, spievajúci Shaw a Dreyfuss (a jeho nákazlivý smiech), medzi ktorými to neuveriteľne iskrí. Už tá nádherná scéna pri večeri. Mrzí ma, že sa takáto geniálna chémia v dnešných filmoch darí dosahovať len veľmi nečasto. 9-miliónový rozpočet a celosvetová pálka 470? Čo by za to mnohí filmári dali ešte i dnes, nieto v polovici 7O. rokov. (30.10.2004)

Nepřekonaný a nepřekonatelný thriller, ve kterém se podařilo tvůrcům vygradovat atmosféru skutečně do maximální výše. Lekavější povahy při nečekaném vynoření žraloka určitě dostaly přinejmenším kopřivku, v tom horším pak srdeční infarkt. Kdo si při napínavých scénách nervozitou okusuje nehty, měl by Čelisti sledovat raději v rukavicích, aby mu na prstech aspoň něco z nehtů zbylo. (26.08.2002)

„Potřebujeme větší loď!“ Kdo by neznal Spielbergovy digitální ještěry, kdo by neznal Spielbergovy výlety do druhé světové války, kdo by neznal jeho útoky od obrovského bílého žraloka. Spielberg je značka, Spielberg je jistota. Před čtyřiceti lety, před deseti lety, dnes. Velké problémy s maketami žraloků, přepisování scénáře, špatné počasí, hádky na place, nevraživost mezi hlavními herci, vysoce překročená délka natáčení, navyšování rozpočtu, dohady při postprodukci – Steven to neměl snadné. Nakonec ale stvořil žánr/tradici letních blockbusterů. A tržby a ohlasy (i kritická nařčení) byly halasné. Strategie práce s monstrem – lidožravým bílým žralokem – to byla ukázka talentu ve službách filmařské inteligence. O zvířeti se mluví, hraje se s ním ve videohře, je na plakátu – ale ve filmu diváka (alespoň v první hodince a něco) děsí jen v náznacích. S iracionální hrozbou se tak pracuje náramně. Zlověstný hudební motiv ze skladatelské dílny Johna Williamse (jeden z jeho pěti Oscarů) nejprve nikdo nebral moc vážně, nakonec ale tvoří nedílnou součást legendárního snímku. A Spielberg? Naštěstí měl dostatek rozumu, aby odmítl pokračování, a vrhl se na další neprobádané filmařské cesty. (27.01.2016)