Marcos22

První díl hexalogie série Lásko moje mapuje jeden rok Ginger a Davida Ishamových na rodinné farmě v Oak Hill Road ve Vermontu. Ti slaví 60-ti leté výročí své svatby a v průběhu čtyř ročních období seznamují diváka s tím, co v průběhu života dělali, jak vypadají jejich aktuální všední dny, jakým způsobem slaví významné americké svátky, a co pro ně po celou dobu společného soužití znamenala láska. Partnerství Ginger a Davida je vykresleno velmi romanticky, a zároveň velmi prakticky. To na diváka přenáší jednak naději, že vztah může být krásný i po tak drahné době, ale zároveň lehce úzkostný pocit, že je nutné po osmdesátce myslet pragmaticky a být připraven na možnou smrt. Snímek tak i přes romantickou linku nedokáže přenést na diváka tolik pozitivní energie, jako tomu je u dokumentu Fešanda a boxer, což je ten hlavní důvod pro udělení "pouhých" tří hvězd. 🙂 (21.04.2021)

In memoriam hold vzdávající krátkometrážní dokument o výjimečně inteligentním herci, který vystudoval režii na Howardově univerzitě. Dokument se věnuje převážně práci Chadwicka na jeho posledním filmu Ma Rainey - matka blues, ve kterém z jeho poznámek ke scénáři hodnotí kolegové jeho ryzí profesionalitu. Ve snímku se objevují i další lidé z úspěšných projektů, na nichž se herecky podílel. Za zmínku stojí 42, Get On Up, Marshall, ve kterých ztvárnil věhlasně známé postavy z reálného světa, Jackie Robinsona, Jamese Browna či Thurgooda Marshalla. Chadwick bude v historii kinematografie navždy zapsán jako ten herec, který své postavy nenapodoboval, ale ztělesňoval. Krásný a citlivě natočený portrét výjimečného umělce, jenž bral životní překážky jako své výzvy vedoucí ke svému osudu. 👍 (21.04.2021)

Cherry je emocionální nálož zpracovaná mistrovskou řemeslnou rukou bratří Russoovců, která vypráví o vyrovnávání se s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), jakožto silného duševního otřesu z prožité války v Iráku. Cherry snoubí 5 žánrů do jednoho filmu prostřednictvím rozdělení příběhu na jednotlivé kapitoly, přičemž samostatně by film obstál na jedničku v každé z nich. Osobně snímek vnímám jako jednu z nejúzkostnějších a nejdramatičtějších osudových romancí, založenou na těžké závislosti na fenylethylaminu a heroinu, kterou jsem měl kdy možnost vidět. Způsob vyprávění příběhu je identický jako tomu je například ve Forrestu Gumpovi, kdy hlavní hrdina diváka osobně provází dějovou linkou. Obsahem, atmosférou a závislostí se Cherry nejvíce blíží kombinaci snímků Za borovicovým hájem a Requiem za sen. V porovnání s prvním zmíněným titulem působí Cherry uceleněji, v porovnání s druhým méně úzkostně, což pro koncového filmového fanouška bude působit stravitelněji, zvlášť když vezmeme v potaz víceméně identické vyznění filmu. Závěrečná scéna ve stylu Počátku dodává Cherry grády. Legendární! Už teď mám chuť na opáčko. Doporučení naprosto všem, tohle je moderní romantická militární kultovka. Poctivý pětikvalt, 💯 si nechávám po případné druhé projekci. 👌 (20.04.2021) ...díky Aadymu a Torenovi z Geekecu za doporučení, TOP tip.

La La Land prostřednictvím romanticky laděného muzikálu v moderním hávu sděluje, jak důležité je mít vlastní sen, věřit mu a jít za jeho naplněním, což nemusí jít vždy ruku v ruce s nalezením životní lásky. Z La La Landu čiší velká pokora a láska ke zlaté éře muzikálů 40. – 60. let 20. století, čímž vytváří přímou paralelu s příběhem, ve kterém se hlavní protagonista snaží oživit v dnešní společnosti skomírající, nikoli muzikál, avšak hudební styl – jazz. Režisér Chazelle po jazzovém Whiplashi přináší na plátna kin vizuálně nádherný, elegantní, a zcela upřímný snímek, který se nesnaží vydírat diváka po citové rovině, nýbrž věrně zobrazuje obtíže, které s sebou dnešní uspěchaná doba přináší. Společně se Zpíváním v dešti můj nejoblíbenější muzikál, a to především zásluhou fantastického soundtracku a zasazením do bašty filmového průmyslu, Hollywoodu. Pět hvězd ani o půl méně. 👌 (19.04.2021)

Připoutejte se, prosím! je remakem filmu Zero Hour! z roku 1957 a je jedním z nejlepších a nejvtipnějších filmů z ranku bláznivých komedií vůbec. Film vhodně a zábavně využívá odkazů na světoznámé fláky typu Pinocchia, Casablancy, Letiště, Čelistí či Horečky sobotní noci a je natočen ve stylu divácky známějších Žhavých výstřelů či Bláznivé střely. Společně s Drž hubu! je mým nejoblíbenějším guilty pleasure kouskem, po kterém sáhnu pokaždé, když si chci zlepšit náladu. Doporučuji všem, kdo chce u filmu na chvíli vypnout, zrelaxovat a pořádně se zasmát. Pět hvězd a v subžánru bláznivých komedií jasná 💯. (17.04.2021)

Walt Disney Animation Studius přináší po snímcích Odvážná Vaiana, Raubíř Ralf a internet a Ledové království II ten dosud nejdospělejší film, který staví na lidské důvěře, jež bývá společností vnímána jako symbol slabosti a naivity. Zatímco lež a zrada jsou považovány za atributy síly a moci. Na základě těchto dvou antagonistických prvků staví Raya a drak souboj dobra se zlem. Raya  a drak využívá a vykrádá řadu celosvětově známých a úspěšných filmových sérií svého studia, ať již jde o zábavný způsob vyprávění ve stylu Indiana Jonese, podobnost světa s hlavní představitelkou Rey ze sequelové trilogie Star Wars či rozdělení lidstva na kmeny, jako tomu bylo u Black Panthera. Film zároveň vzdává poctu Hajao Mijazakimu a jeho Princezně Mononoke, jelikož se snímek též na obecné úrovni zabývá soužitím člověka a přírody. To vše v kombinaci s dechberoucími vizuálními efekty a animací mimického výraziva, stírající takřka hranice s realitou, tvoří oku lahodící koktejl nového a neprobádaného světa, který má chuť divák ještě mnohokrát navštívit. Pokud jste fanouškem jednoho z výše uvedených snímků a nebo máte třeba jen rádi draky, je Raya a drak filmem pro Vás. Za mě poctivé čtyři hvězdy. 👍 (18.04.2021)

Stratég Hřebík pojednává o jednom z nejúspěšnějších českých fotbalových trenérů na mezinárodním poli, který s týmem Sparty dokráčel v sezóně 2001/2002 do osmifinálové skupiny Ligy mistrů a následně v roce 2011 dovedl české reprezentanty ve věkové kategorii do 19 let ke stříbrným medailím na Mistrovství Evropy v Rumunsku. Trenér Hřebík je považován za průkopníka zónové obrany v České republice, když se ji snažil po vzoru AC Milan implementovat do tuzemského fotbalového prostředí. Veškeré snahy režiséra Tomáška o vykreslení osoby Jaroslava Hřebíka jsou velmi povrchní a vychází z dobových záběrů ČT a názorů šéfredaktora Deníku Sport Lukáše Tomka, který v sobě bulvárního pisálka nezapře. A více než poskytovat objektivní fakta se pan Tomek snaží svými názory šokovat, případně se nebojí opřít do přílišného konzervatismu českého fotbalového prostředí a nevzdělanosti fanoušků. Pohnutky pana Hřebíka dokument přináší, ale chybí jakákoli konfrontace aktérů tehdejší doby a film se tak stává jednostrannou výpovědí, na základě které si divák není schopen vytvořit objektivní názor. Stejně jako z druhého snímku režiséra Tomáška, Hašan (ten trenér), je cítit trpkost fotbalového činovníka vůči okolnímu světu. Tentokrát vůči médiím, které dle něj až přílišně ovlivňují veřejné mínění, aniž by byli lidé schopni si názor utvořit sami. I zde se mi tak dostává potvrzení obecného názoru o „uplakanosti“ fotbalistů, což je způsobeno tím, jak jsou rozhovory s trenéry vedeny. V tvrzeních trenérů tak spatřuji paralelu, kdy převažuje jejich vlastní ego a kritika vůči lidem, kteří mají jiný pohled na věc. V porovnání s Hašanem kvituji absenci vulgárních výrazů a fantastickou práci kameramana Jakuba Jedlinského, který dává filmu ten správný drajv. Naopak žalostná je zvuková stopa, kdy řadu názorů není schopen divák na první dobrou zachytit a je nucen k opakované projekci. Světlou stránkou filmu je pocta Lukášovi Přibylovi, o němž se v průběhu času dozvídáme jakou v něm měl trenér Hřebík oporu. Krátkometrážní dokument Stratég Hřebík je příjemnou zpovědí trenéra Hřebíka v jeho komplikované sparťanské etapě života. Nic víc, nic míň od snímku nečekejte. Na pomezí mezi jednou a dvěma hvězdami. Za sebe dávám dvě zásluhou dynamické práce kamery. 😕 (14.04.2021)

Studio Pixar již několikrát dokázalo, že na poli animované tvorby nemá konkurenci, což potvrzuje i svou Duší. Duše přenádherným způsobem přenese diváka do míst, kde se lidská duše nachází předtím než vstoupí do člověka, a poté co jej opustí. Pixarovky obecně umí velice dobře pracovat s lidskými pocity a vzpomínkami. Pamatuji si, jak jsem se při sledování Ratatouille přistihnul nad vzpomínkami na své první kulinářské pokusy, u Vzhůru do oblak jsem během několika málo desítek vteřin emotivně prožil prakticky celý život ústředního páru a snímek mi otevřel oči v tom smyslu, jak umí být život krutý, a jak je nutné si vážit času s těmi nejbližšími. Coco mi zas vyvolalo krásné vzpomínky na chvíle s rodinou a přáteli, kteří již nejsou mezi námi. Po stránce emocionální jde o naprostou špičku, která boří veškeré hranice. Od Duše jsem příliš neočekával a dostal jsem tu největší a nejdokonalejší reminiscenční nálož v historii filmu. Režisér Pete Docter dokáže svým způsobem vyprávění a postupným gradováním příběhu docílit toho, že Vaši mysl v závěru filmu zahltí halda těch nejkrásnějších vzpomínek na pro Vás aktuálně všední aktivity, které jste v životě prožívaly vůbec poprvé. Jedna z věcí, kterou ve mně Duše vyvolala byl den, kdy jsem se naučil jezdit na kole, a těch věcí přišlo v krátkém sledu za sebou opravdu hodně. Divák v tu chvíli pocítí jak krásný život je, a že stojí žít naplno každou jednou vteřinou. Duše se tak stala velmi neočekávaně moji nejoblíbenější pixarovkou a jedním z nejlepších filmů, které jsem měl kdy možnost vidět. 💯 (10.04.2021)

To nejvýznamnější co Thunder Force do historie kinematografie přináší je skutečnost, že na pozici nejhoršího superhrdinského snímku všech dob střídá Catwoman. Přitom samotný úvod, který diváka seznamuje se zrodem Miskreantů, nevypadá vůbec zle a zdánlivě připomíná jeden z dílů Heroes. Záhy však zjistíte, že se jedná pouze o klamavou reklamu na jeden z nejtrapnějších filmů roku, ve kterém se několikrát přistihnete, že se stydíte za chování jednotlivých postav a za propůjčení jejich jména do takového projektu. Hlavní problém Thunder Force tkví v tom, že ani trapný humor nedokáže být dostatečně kvalitně trapný, tak jak to umí s noblesou prodat Adam Sandler. A to by mě vážně ani ve snu nenapadlo, že něco takového o Adamovi někdy napíšu. Scénář patří k těm nejprostodušším, vizuální efekty vypadají otřesně. Z hereckých výkonů vyčnívá Jason Bateman, který si tak postavou „kalamára“ krade film trochu pro sebe a pokud bude někdy v budoucnu zfilmována Futurama, je hlavním adeptem na ztvárnění Dr. Zoidberga. Upřímný úsměv na tváři mi vykouzlila pouze scéna s nastupováním do Lamborghini, a to je na 105 minut dlouhý film sakra málo. Naopak se bojím, jaké následky ve mně zanechá scéna s pracovním názvem „Mastím Ti klepejtko“, jak bych si teď přál mít neutralizér Mužů v černém. Vše výše napsané překonává zklamání ze skutečnosti, že byl opět napsán naprosto dementní scénář pro ženské superhrdinské postavy (tak jako v Catwoman, Supergirl, Tank Girl a Elektře). Pokud chcete vidět kvalitní odpočinkový film se zábavným scénářem a ženskou superhrdinkou, pak doporučuji Moji superbejvalku, u kterého nebudete v žádném případě litovat ztraceného času, tak jako u Thunder Force. Odpad! ⚰️ (09.04.2021)

Indignation mě zasáhl naprosto nečekaně jako blesk z čistého nebe. Film, od kterého jsem po přečtené synopsi a zhlédnutém traileru očekával hodně, předčil daleko již tak má vysoká očekávání. Vysoce inteligentní snímek, který na první dobrou uchvátí svými dialogy, postavenými na základních technikách účinné argumentace, a argumentačních faulech na straně druhé. Indignation, pohrávající si s prvkem kauzálního determinismu, nabízí pohled do doby Korejské války, kdy bylo pro mladé nejlepším způsobem vyhnutí se vojenské službě studium. Pomyslné "válce" a nebezpečí však mimořádně inteligentní jedinec neunikne ani ve škole. Co teď? Indignation pojí prvky Osudového doteku, Fontány, Zápisníku jedné lásky, Requiemu za sen a Prci, prci, prciček v jeden 110 minut dlouhý film s velmi obdobnou emoční náloží. Výjimečnost snímku podtrhuje nejen skvělý adaptovaný scénář režiséra Jamese Schamuse na motivy stejnojmenného románu Philipa Rotha, ale i výkony hlavních protagonistů, Logana Lermana, který mi silně připomínal Shiu LaBeoufa v nejlepších letech a Sarah Gadonové, která podává neméně kvalitní výkon jako ve Villeneuvově Nepřítelovi. Indignation vstupuje do mého TOP 10. Tleskám a doporučuji. 👌 (07.04.2021)