Indignation

Ja som ostal strašne z filmu sklamaný. Je to už druhá filmová adaptácia príbehu Philipa Rotha, ktorú som videl. Prvá bola The Humbling. A hoci mám pocit, že príbeh Al Pacina a Grety Gerwig tam bol nudný, aspoň dospel k skvelému finále a boli tam relatívne okey postavy. "Indignation" na druhej strane je podľa mňa film neskutočne bez života, bez akejkoľvek chuti, pointy, a hlavne ani jedna momentka, kde máme prežívať emócie nefunguje. Prečo? Lebo vo filme nemáme vôbec čas na to spoznať postavy a ich vzťahy medzi sebou. A nikto tu nie je dostatočne zaujímavý na to, aby som mohol povedať, že ma zaujali. Možno s výnimkou Olivie, ktorá je okey. Ostatní mi boli úplne ukradnutí. Mnohé scénky podľa mňa trvajú zbytočne veľmi dlho a nevedú dokopy nikam. Celý čas to človek sleduje a vôbec nevieme kam to pôjde, no výsledne to nejde nikam a človeka to len nudí. Alebo by som mal povedať - mňa to nudí. A takto pôsobí celý film. Sú tu zaujímavé scénky, no potom sa z nich nič nevyťaží, alebo nikam nesmerujú. A pre mňa je to dosť problém. Čo ale pochválim je fakt, že film vyzerá dobre, herci sú okey a je tu sem tam momentka, ktorá funguje. Ale je toho málo na to, aby som povedal, že ma film dostal. Možno mám problém s Philipom Rothom, no tak ako "The Humbling," ani tento film ma nevzal. Uvidíme, či ma konečne dostane s jeho nasledujúcim American Pastoral. Hodnotenie: D+ (02.12.2016)

Indignation mě zasáhl naprosto nečekaně jako blesk z čistého nebe. Film, od kterého jsem po přečtené synopsi a zhlédnutém traileru očekával hodně, předčil daleko již tak má vysoká očekávání. Vysoce inteligentní snímek, který na první dobrou uchvátí svými dialogy, postavenými na základních technikách účinné argumentace, a argumentačních faulech na straně druhé. Indignation, pohrávající si s prvkem kauzálního determinismu, nabízí pohled do doby Korejské války, kdy bylo pro mladé nejlepším způsobem vyhnutí se vojenské službě studium. Pomyslné "válce" a nebezpečí však mimořádně inteligentní jedinec neunikne ani ve škole. Co teď? Indignation pojí prvky Osudového doteku, Fontány, Zápisníku jedné lásky, Requiemu za sen a Prci, prci, prciček v jeden 110 minut dlouhý film s velmi obdobnou emoční náloží. Výjimečnost snímku podtrhuje nejen skvělý adaptovaný scénář režiséra Jamese Schamuse na motivy stejnojmenného románu Philipa Rotha, ale i výkony hlavních protagonistů, Logana Lermana, který mi silně připomínal Shiu LaBeoufa v nejlepších letech a Sarah Gadonové, která podává neméně kvalitní výkon jako ve Villeneuvově Nepřítelovi. Indignation vstupuje do mého TOP 10. Tleskám a doporučuji. 👌 (07.04.2021) (09.04.2021)

Snímek o jednom chlapci v jedné těžké době, který si neuměl poradit se svými rodiči a vlastně nakonec ani pořádně se svým životem, což nakonec vedlo k tomu, co udělal asi v poslední minutě filmu, která mi přišla jako hodně zkratkovitá a nenaplňující. Herecky dobré, historicky zajímavě zasazené, ale tak nějak střídmé. (01.11.2016)

Jeden z príkladov, kde mi forma sadla ďaleko viac ako samotný obsah. Ten mal síce myšlienku, no tá nebola rozvinutá do niečoho zmysluplnejšieho a zaujímavejšieho - také obyčajné veci ako napr. problém so slobodou vierovyznania, "uväznenie" v starých skostnatených tradíciách.... Možno až na jednu výnimku - ten rozhovor s riaditeľom školy bol parádny. Našťastie to bolo podané formou, ktorá ma zaujala - zvláštna, hypnotická atmosféra. Slabší nadpriemer. 70/100 (05.09.2018)

Zaujímavý kúsok o svojráznom mužovi, ktorý sa rozhodol byť sám sebou, a nie len prispôsobivým stereotypom 50tych rokov. Aj keď neviem ani len posúdiť či bola zaujímavejšia a tajuplnejšia postava Marcus alebo Olivia. Ich vzťah mal teda dosť zaujímavý spád sprevádzaný vzájomnou túžbou a zároveň odstupom jeden od druhého. Zo všetkého najviac ma však bavili tie rozhovory svojského Marcusa a nedotknuteľného dekana, kiežby ich počas filmu bolo ešte oveľa viac. Bohužiaľ, dej mal viacero slabších fáz, ktoré boli tak trochu zbytočné pre celkovú pointu filmu. Ale pozoruhodný záver napokon predsa len naklonil váhy hodnotenia až k 4*. (21.12.2016)