Michel Serrault

Od svých šestnácti let navštěvoval herecké kurzy v pařížském Centre Dramatique de la rue Blanche, aby se připravil ke studiím na Konzervatoři, na kterou však stejně nebyl přijat.

Profesionální kariéru zahájil roku 1946, kdy podepsal smlouvu na turné po Německu s divadelní společností Jean-Marii Serreaua. Po absolvování dvouleté vojenské služby u letectva se vrátil opět na pařížská jeviště, kde se představil mj. ve hrách Roberta Dhéryho Dugudu a Branquignois.

V roce 1953 se spojil s hercem, dramatikem a režisérem Jeanem Poiretem, s nímž pak po mnoho let inscenoval vlastní komické scénky a skeče na pódiích pařížských kabaretů (Tabu, Tomate, Gilles, Bobino a Olympia). Vrcholem jejich spolupráce byla komedie Klec na blázny, kterou hráli v letech 1973-78 v pařížském Théâtre du Palais Royal, než byla převedena do film. podoby.

Od poloviny 50. let se uplatnil také před filmovou kamerou. Dlouho se však musel spokojovat pouze s vedlejšími party úředníků a policejních komisařů v desítkách komedií nevalné úrovně, kde měl často za partnera svého přítele Poireta. Teprve poč. 70. let se mu naskytly větší příležitosti k rozvinutí svého komického talentu i na film. plátně: ovdovělý pařížský knihkupec Jean-Paul Rondin, který nalezne svou záhadně zmizelou dceru (Chantal Goyaová) mezi obyvateli podzemních katakomb, v satirické komedii Krysy z temnot (r. P. Tchernia).

Mezinárodní popularitu a Césara 1979 mu přinesla úloha stárnoucího potrhlého homosexuála Albina, který vystupuje jako transvestita pod jménem Zaza na pódiu nočním podniku svého dlouholetého milence (Ugo Tognazzi), ve stejnojmenné film. adaptaci Poiretovy úspěšné komedie Klec na blázny (r. É. Molinaro), jež se dočkala dvou dalších, nepříliš zdařilých pokračování.

Ačkoliv jeho doménou zůstává dodnes komediální žánr, několikrát překvapil i jako charakterní herec. Výraznou, dramaticky náročnou kreaci, za niž obdržel Césara 1982, předvedl v postavě arogantního a sebevědomého notáře Jérôma Martinauda, jehož během silvestrovské noci usvědčí dva policisté (Lino Ventura a Guy Marchand) z vražd a znásilnění dvou osmiletých děvčátek, v kriminálním psychothrilleru podle románu Johna Wainwrighta Svědek (r. C. Miller).

Ještě působivější výkon, jímž se bezúspěšně ucházel o Césara 1990, podal v dramatu z okupované Paříže Doktor Petiot (r. Ch. de Chalonge), kde vytvořil titulní úlohu masového vraha Židů, jimž slíbil útěk do Jižní Ameriky.

Césarem 1995 byl oceněn za titulní roli nenápadně elegantního penzionovaného soudce Pierra Arnauda, o jehož platonickém vzplanutí k temperamentní vdané dívce (Emmanuelle Béartová) vypráví komorní snímek Nelly a pan Arnaud (r. C. Sautet).

gardenlady