Herci

Ačkoliv tady jsou snad naprosto všichni herci, kteří v té době žili a všichni hraji sami sebe, vlastně jsem z výsledku zklamán. Čekal jsem komedii, ve které si ze sebe všichni budou dělat legraci, ale komedie je to jen tak napůl a spíše ze začátku. V druhé polovině už film sklouzává spíše do dramatu, což se ale taky dá pochopit, vzhledem k tomu, kolik většině těch herců je, a v jakých filmech hráli zamlada. Zároveň to ale s tímhle posunem už není tak dobré, navíc stopáž může působit lehce přepáleně. I přesto však film nabízí opravdu velké množství povedených hlášek a všechna ta camea (ať už větší či menší), jsou prostě výtečná, obzvlášť v Delonově případě. Bavil jsem se dobře, ale víckrát už se na to asi nepodívám. 75%. (15.06.2021)

Velmi originální projekt. Povinný pro všechny milovníky francouzské kinematografie. Nicméně pokud člověk není Francouz nebo nemá obrovský přehled o francouzské kultuře či nemá hodně, ale opravdu hodně nakoukáné "Francie" není možný si tento skutečně jedinečný a zábavný film vychutnat až na dřeň a pochopit všechny odkazy, narážky a dialogy. Pokud by tomu tak bylo u mě, neváhal bych s pěti hvězdičkama ani na okamžik. Nicméně i já, pouhý milovník, nikoli znalec francouzské kinematografie a kultury vůbec, si dovolím zde zvěčnit jednu scénu z tohoto filmu. Záběr na prázdné herecké židličky na jejichž opěradlech jsou napsána jména Lino Ventura a Jean Gabin v tom přichází na natáčení "Herců" Alain Delon a říká s hrdostí v hlase "Já jsem s nima hrál," a pak se otočí směrem na režiséra a praví "Tak co, umíte ještě držet krok s američany? A kde je židlička s mým jménem ? A kde jsou židličky se jmény / tady si dovolím počet jmen rozšířit / Bourvil, Louis de Funès, Gérard Oury, Claude Zidi, Michel Galabru, Annie Girardot, Claude Gensac, Catherine Deneuve, Jean-Pierre Melville, Philippe de Broca, Philippe Noiret, Henri Verneuil, Pierre Richard, Michel Serrault, Jean Paul Belmondo, José Giovanni, Yves Robert, Jean Rochefort a Gérard Depardieu ? Já chci totiž sedět mezi svými." Tahle scéna mě stačila na to, abych si vybavil dobu kdy francouzská kinematografie nejen držela krok s "američany" , ale dokázala je i válcovat. Tahle scéna mě stačila na to, abych pochopil, že nikdo si nezaslouží mít svůj film víc než francouzští herci jedné až neuvěřitelně taletnované generace. (27.01.2008)

Nápad bol dobrý, ak by sa do natáčania pridalo viacej hercov a väčšina scén nevyznela, ako výkrik do neznáma. Poniektorí boli na plátne takmer celý čas, zatiaľ čo Delon sa mihol na pár minút v jednej smutnej scéne. Nehovoriac o Belmondovi s jeho divadelnou etudou. A Michel Galabru? Desať sekúnd hral pantomímu do kamery... Myslím, že francúzskych hercov trošičku poznám, ale ako komédia mi to neprišlo, narážky na veci o ktorých každých vie nie sú až tak vtipné. Scéna s Depardieu bola asi jediná zábavná... Proste jeden veľký kŕč a mrhanie talentmi, časom, energiou a peniazmi. (05.05.2009)

Tak dobře, kdo čeká komedii ve které se mihne většina francouzských hereckých osobností, utřete slinu. Není to totiž tak docela pravda. Nesledujeme dějovou linku vtipného příběhu, ale spíš navzájem se prolínající repliky, do kterých vchází a pak je zase opouští herci, kteří hrají sebe. Jsou stavěni do situací, které v kontextu s jejich životem, nebo tím jak jsou veřejností vnímáni, působí občas vtipně a absurdně a občas jízlivě. I bez větší znalosti většiny z nich vám dojde, že se často pouští do osobních zpovědí. Někdy jde o nadsázku, jindy o velmi intimní myšlenky. Herecké prostředí i herce znám vcelku dobře, takže mě ohromuje práce Bliera, který takový projekt zrealizoval. A co je tedy pointou této přehlídky hereckého mistrovství? Skládá se tady pocta především starší generaci herců, ale i těm, kteří už tady nejsou. A z posledního záběru je patrné, že je to i jakýsi vzkaz Bliera svému otci. Není to tedy komedie k popukání, ale spíše nostalgická zdravice francouzským hercům a jejich věrným divákům. Kdyby se v Hercích objevil i Pierre Richard a Jean Reno, asi bych hodnotil i líp...prostě proto, že by byl výčet legend téměř kompletní. (15.08.2020)

"A kde je vlastně Blier?" "Točí další film." Sen každého milovníka francouzské kinematografie: film, kde hrají skoro úplně VŠICHNI (o těch zaneprázdněných a mrtvých se aspoň mluví), ba co víc: hrají sami sebe. Nelekejte se, není to žádný polodokument, ale velmi absurdní komedie, která jako by vycházela ze známé teze, že herců je víc než diváků. Takže herci potkávají další herce, jiné míjejí na ulici nebo je pomlouvají atd. Hned v první scéně si okoralý Jean-Pierre Mareille v restauraci objednává vodu a protože ho číšník přeslechl, nabude paranoidního dojmu, že svou "repliku" nepronesl dost naléhavě a že už není tak dobrý herec jako dřív. Vedle sedící Dusollier ho utěšuje, Francois napomíná, Villeret popichuje atd. Jsou prostě všude. :-) Film je sice velmi stylizovaný, ale letmo se dotýká reality. Mluví se o homosexualitě Jeana-Clauda Brialyho, alkoholismu Jacquesa Villereta nebo o tom, že André Dussollier je nahraditelný kýmkoli (proto ho chvílemi hraje Josiane Balasková). Takže všichni herci slouží jako nástroje velké mystifikační hry (podobně jako hudebníci v Roku ďábla) a já se jen obávám, že k plnému pochopení Herců je třeba být Francouz, sledovat tamější televizi, číst noviny a orientovat se v tom, o kom se co šušká. I tak ale 80% (12.08.2005)