Diabolské ženy

Napätie sa šrubuje pomalinky, až do takmer neznesiteľne strhujúceho finále. Ale prečo to muselo byť tak naťahované a v mnohých častiach nevýrazné. To, že ide o thriller hodný svetovej slávy, je dokázané v mnohých publikáciách a v mnohých recenziách. Ako si to ale snímok zaslúžil, je pre mňa záhadou. (16.12.2015)

Ďábelské ženy zůstaly dlužny pověsti svého režiséra, protože co do kvality zdaleko nemohou konkurovat svému předchůdci - Mzda strachu. Jinak se ovšem jedná o slušný noir se zajímavou myšlenkou a přiznám se, že nejsem zcela přesvědčen o jeho ztvárnění. Ten zmiňovaný Hitchcock by to opravdu asi netočil lépe. I když konec graduje ve velkém stylu, bohužel onu gradaci předchází mrtvolné nic. Všimněme si zde opět despotického vztahu muže směrem k ženě, což jsme viděli i v díle předchozím. Jak asi Henri-Georges Clouzot v reálu se ženami zacházel? (11.05.2009)

"Nebuďte sami ďábly. Nepokazte to, co by si vaši přátelé mohli odnést z tohoto filmu. Neříkejte jim, co jste viděli," naléhá závěrečný titulek. No dobře. Tak tedy velmi obecně: Ďábelské ženy jsou klenot kriminálního dramatu; už proto, že svůj žánr v nečekané chvíli přesahují. O právech na zfilmování románu dvojice Boileau-Narcejac se traduje historka podobná situaci z filmu Jára Cimrman, ležící, spící ("Teď tu byl!") s Alfredem Hitchcockem v roli toho, kdo přišel pozdě. Umím si představit, jak by film vypadal v jeho režii. Věřím, že Hitchcock by například nedopustil, aby se mu postavy na začátku a na konci rozpovídaly jen proto, aby divákovi něco vysvětlily. Nepochybně by našel způsob, jak totéž prostě ukázat. Ale kdyby Ďábelské ženy natočil, zřejmě by nevzniklo Vertigo, které stejná dvojice napsala přímo pro něj v reakci na tuto epizodu. Ďábelské ženy, jak leží a běží, se obejdou bez srovnávání s Hitchcockem, i když je pravda, že když jeho filmy znáte a jste zvyklí uvažovat o podobných zápletkách určitým způsobem, "svážete volné konce" dřív, než si režisér Clouzot přeje. Historka o vraždě, plánované milenkou a manželkou budoucí oběti, je ale poutavá už ve svém průběhu, dost neobvyklá na to, aby vás neznudila a dost uvěřitelná, aby umožnila dívat se na ni očima spoluviníka a bez dechu se spolu s hříšnicemi bát prozrazení. A je perfektně zahraná. Zejména režisérova manželka, drobná Véra Clouzot, která hrála pouze ve třech filmech, mě zaujala natolik, že určitě vyhledám dva zbývající. 90% (20.08.2010)

Diabolské ženy v diabolskom filme...Pomalší rozbeh filmu mi nevadil, ale časom sa to naozaj roztočí a ja iba uznanlivo a s pokorou pokyvujem hlavou a uznávam, že sa už v roku 1955 podaril natočiť tak kvalitný thriller s horovým nádychom. Ihneď mi pripomenul Ďábelskou lest so Sharon Stone a tušil som správne, že je to remake i keď o dosť slabší. Zážitok mi nepokazil, pretože si ho takmer nepamätám.V polovici filmu som bol rovnako zmätený ako hlavná predstaviteľka. "Kde zmizla mŕtvola?" Ako mohla zmiznúť mŕtvola z bazéna, veď to nedáva zmysel...Presne z tohto dôvodu je film tak napínavý a aj preto som sa veľmi nedivil upozorneniu po filme, kde sa v titulkoch dočítate : "Nehovorte nikomu, čo ste v tomto filme videli..." Ja to chápem, prišli by ste totiž o pekné prekvapko. Tak radšej držím zobák! 80%. (23.08.2014)

Ďábelské ženy jsou filmem, za který by se nemusel stydět ani Hitchcock, ani Nolan. Zápletka působí svěže i dnes a Clouzotova režie je suverénní. Filmu podráží nohy jen nepříliš životné dialogy a roztahané tempo první půlky filmu. Vynahrazuje to ale znepokojivý závěr. Mimochodem, překvapilo by mě, kdyby zmateně působící (ale geniální) detektiv nestál předlohou pro Columba... (01.07.2019)