Artemisia
Artemisia - Schule der Sinnlichkeit
Artemisia: Passione estrema
Réžia:
Agnès MerletKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Krishna LevyHrajú:
Valentina Cervi, Michel Serrault, Predrag 'Miki' Manojlovič, Luca Zingaretti, Emmanuelle Devos, Maurice Garrel, Brigitte Catillon, Yann Trégouët (viac)Obsahy(2)
Byla krásná a nadaná a toužila po malířství a po svobodě. Ale žila v 17. století. Strhujícím způsobem vypráví film o několika letech v životě Artemisie Gentileschiové, která je považována za jednoho z nejvýznamnějších umělců 17. století. Italská raně barokní malířka byl průkopnicí ženského malířství v době, kdy bylo nejen těžké prosadit se jako umělkyně, ale uhájit i jako žena svá práva ve společnosti. A přesto se jako první žena stala členkou Malířské akademie ve Florencii. Namalovala řadu obrazů rodiny Medicejských a díla především s historickou a náboženskou tematikou... Ve filmu se potkáváme s Artemisií v roce 1610, kdy si v sedmnácti letech nejen uvědomuje své ženství, ale i své poslání – malířství. Zajímá ji nahé lidské tělo. Její otec Orazio, jeden z nejlepších caravaggiovských malířů, své dceři v malování nebrání, neboť ihned rozpoznal její talent. Dokonce dovolí, aby ji vyučoval Agostino Tassi, malíř, se kterým se podílí na velké zakázce fresek místního kostela. Nezkrotná Artemisia se učí perspektivě a novým malířským technikám, ale učaruje ji Tassi. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (19)
Zajímavý námět na film, sice to bylo pojato jako péčko a o malování se člověk moc nedoví, ale to nevadilo...Co ovšem vadilo bylo, že to prostě není kvalitní film- herecké výkony nijaké, člověk jim nevěří- romantika naprosto nefunguje, konec úplně o ničem..Takže jsme se vlastně dočkali jen spousty nudy...40% ()
Tento snímek o barokní malířce Artemisie Gentileschi je jedním z možných pohledů na část života této umělkyně. Sledujeme ji během dospívání, kterak stále více jeví zájem o kreslení. Fascinují ji části lidských těl, zejména hra svalů na pažích, stehnech břichu... Pochopitelně více u mužů, které žena z počátku sedmnáctého století prakticky nemohla vidět nahé, nejednalo-li se o manžela... Filmu téměř nemám co vytknout. Vše historicky sedělo, exteriéry, interiéry, kostýmy... Artemisia je zajímavou sondou do života předních malířů fresek roku 1610 v Itálii. Zajímavou o to více, že ona byla ženou malířkou v době, kdy se vůbec nepředpokládalo, že by i ženy mohly umět malovat . * * * ()
Quasi-feministický snímek o "první" malířce všech dob plný nesrovnalostí a překrucování historických faktů. Agnès Merlet došla při čtení záznamů soudního procesu s Agostinem Tassim k závěru, že malíř Artemisii neznásilnil, nýbrž že mezi nimi byl naopak vztah plný vášně a něhy - a rozhodla se o tom natočit film. Budiž. Pak ale jen stěží lze vydávat film za skutečně biografický. Film samotný je přehlídkou klišé, které osobnost Artemisie Gentileschi obklopují. Zcela jistě nebyla první známou malířkou ani první malířkou, která dosáhla slávy už za svého života; jejími předchůdkyněmi byly např. Caterina van Hemessen, Sofonisba Anguissola nebo Lavinia Fontana. Artemisia se v podání Agnès Merlet podobá spíše emancipované románové hrdince z 19. století než italské barokní malířce. Repliky postav působí poněkud nepřirozeně a křečovitě, snad v důsledku snahy vpašovat do filmu co nejvíce reálií z Artemisiina života a tehdejšího kulturně-společenského pozadí. A zatímco režisérka předkládá divákovi své feministické pojetí známé malířky, kamera zcela nefeministicky klouže po vnadných křivkách těla hlavní hrdinky... Artemisiino malířství se ve filmu ocitá spíše na vedlejší koleji, neboť hlavní linii tvoří trojúhelník Artemisia - Tassi - Orazio. Většina obrazů, jejichž reprodukce se ve filmu objevují, pochází z pozdějšího období Artemisiina života (např. Portrét gonfaloniera, 1622). Autoportrét, který Artemisia ukazuje Tassimu, má ve skutečnosti mnohem větší formát a vznikl přibližně o 26 let později. Obraz Judity a Holoferna vznikl rovněž později, za Artemisiina pobytu ve Florencii, jako přepracovaná verze obrazu z let 1611-1612, tedy z období, kdy byla znásilněna; zůstává otázkou, proč se ve filmu objevuje druhá verze obrazu a nikoli první (že by kvůli své větší drastičnosti?). Závěrem: Romantické drama pro dlouhé sobotní večery. Potěší a neurazí (možná). O životě skutečné Artemisie Gentileschi se ale moc nedozvíte. ()
Je to jako vždycky ... řídím se spíš pocity a nebazíruju na míře pravdivosti toho příběhu, protože vyznávám názor, že na trochu té kreativity mají scénář i režie svaté právo - pokud právě netočí dokument. Krom toho většinou neznám skutečný osud osobnosti, na jejíž zdramatizovanou životní pouť se právě dívám. Nicméně ... dočkala jsem se jen kratičkého útržku, volnomyšlenkářsky rozhozeného do větru ... rozervaného posedlostí ve vztahu k malování a k lidskému - potažmo mužskému tělu (přičemž jde o posedlost čistě profesionální - co jiného byste asi tak čekali ... od umělecky nadané panny), obdařeného náruživostí dláždící cestu ke vzpouře, pohlceného vášní pramenící z dychtivosti mládí ... útržku, jemuž až tak bezvýhradně nevěřím, neboť jeho vyzývavost je až příliš záměrná. Popravdě ... získal si mě tak napůl, stejně jako hlavní hrdinka. VELICE přínosné komentáře: ABLABLABLA, Maudeleyn. ()
Snímek je režírován trochu chladně, odtažitě, jakoby dokumentárně. Postavy spolu nevedou dialogy, jsou to spíš mimoběžné monology. Příběh není ani tak o malování, jako o milování (když to tedy označím slušně), ale dejme tomu, o právu na svobodu a boji za ni to do jisté míry je. Byť by asi to malování bylo zajímavější a nedělalo z hlavní protagonistky sexuální objekt, i když tedy dost aktivní. Pokud si člověk přečte příběh Artemisie na Wiki, ukáže se mu zcela jiný obrázek a místo romantiky tu máme zločin… Ale, kdo ví, tehdejší soudnictví a forenzní vědy pracovaly jinak. SHRNUTÍ: Z malířky, která bořila pravidla, udělali romantickou hrdinku. Ach jo. ()
Reklama