Láska na polštáři

Hned jak Roger Vadim uviděl Briigitte Bardot, tak se do ní zamiloval a provdal se za ní. Hezká věta v jeho autobiografii:-) S mnohými recenzenty souhlasím, ale přece jen mám zvláštní pocit, že se místy tlačilo moc na pilu. Ty hysterické záchvaty rvaly uši, jistá upjatost postav mě trochu rušily a já se chytla až v té druhé polovině, která byla i myšlenkově hutnější. To se mi zdá na vysoké hodnocení dost pozdě. Robert si svou roli mužského, který je unavený životem daleko víc užíval než Brigitte, která má sice moc hezkou tvář i postavu a kamera se jí snažila zvýraznit, co to dá, ale co se týká její výrazové škály, tam bych měla výhrady. Nedá se nic dělat, ale Hosseinova hraběte z Angeliky snad už žádná jiná role nepřekoná, tam ho mám pevně zafixovaného a některé melodie mi ho přímo evokovaly. Za mě mírné zklamání. (27.08.2015)

Komentář může obsahovat náznaky spoileru. Vadimovy filmy mě nikdy moc nebraly - už kdysi jsem o něm prohlásil, že jeho osobní život daleko zastínil ten pracovní - a v podstatě jediný důvod, proč chtít vidět zrovna tento, se jmenuje Brigitte Bardot, protože ona je zde zcela úchvatná a oslňující, a přijde mi vlastně trochu zvláštní, že její krása není ve filmu nijak tematizována a žádná z postav se o ní nijak nezmiňuje, jako by to vlastně bylo něco zcela samozřejmého, že se tak atraktivní žena, která musí být neustále obletována hejnem nápadníků, upne zrovna na psychicky nevyzrálého flákače a alkoholika se sebevražednými tendencemi - okolnosti, za nichž se Geneviève s Renaudem seznámí (ona ho nalezne v bezvědomí a zachrání mu život díky tomu, že omylem zasunula klíč do zámku jiného hotelového pokoje a šlo jít to otevřít - btw. na této chatrné stavbě výchozí zápletky je dobře vidět, jak nevalnou úroveň měly Vadimovy scénáře), osobně považuji za dostatečně varovné pro každou rozumně uvažující ženu, aby se takovému potenciálnímu partnerovi obloukem vyhnula - věc ale bohužel komplikuje ženská obliba opečovávat slabší jedince, obzvláště jsou-li obdařeni takovým šarmem, jako Robert Hossein (byť jsem si celou dobu říkal, že on snad v celém filmu nosí pořád to jedno stejné sako a košili, což mi přijde strašně nechutné). A proto musím říct, že mě finální rozuzlení nasralo podobným způsobem jako třeba závěr o rok mladšího snímku Andělská zátoka, v němž si podobně nerozumný mladý muž také nedá říct a opět se vrátí ke své osudové ženě, která je stižena těžkou závislostí na hazardu a stahuje svého milence ke dnu - stejně tak Geneviève bere v závěru Renauda na milost, což mi přijde hrozné, protože jsem celou dobu doufal, že se vymaní z jeho tenat. Nicméně tu finální scénu lze interpretovat více způsoby a toto je jen jeden možný pohled a je klidně pravděpodobné, že jiný divák to pochopí jinak. Každopádně mě to ale moc nebavilo, ten film se líně táhne odnikud nikam, hlavní postavy nemusí řešit existenční starosti, protože Geneviève zdědí velké jmění (další nevalná scenáristická obezlička), a tak se jen sytí svou přítomností, až pohár Geneviève konečně přeteče (jediná dobrá scéna z celého filmu, kdy opilý Renaud před zraky Geneviève odchází na pokoj s pouliční kurvou) - aby to pak stejně celé skončilo tak jako to končí, což pro mě osobně byla hodně nepříjemná "odměna" za to, že jsem tomu filmu věnoval 100 minut života. V mém případě to ovšem pro to okouzlení z Brigitte Bardot přece jen za to stálo, ale současného diváka to jinak podle mě už nemá moc šanci oslovit. K filmu jsem navíc nesehnal české titulky, takže jsem ho musel vidět v příšerném českém dabingu z roku 2007, který tomu výslednému dojmu taky bohužel dvakrát nepomohl. Mít možnost vidět to v kině v originále, mohlo to být dost možná celé o něčem jiném. (26.03.2021)

Říká se, že spravedlnost je slepá a láska zaslepená. Ale tato láska, láska Genevieve k Renaudovi není pouze zaslepená, nýbrž totálně slepá. Že by byl Renaud brutální násilník, jak se píše v obsahu k tomuto filmu, říci nelze. Lze ovšem říci, že se jedná o obzvláště vychytralého, ale současně i psychicky nevyzrálého člověka, který dokáže bezohledně zneužívat bezmezné zamilovanosti své obětavé partnerky. Zamilovanému se těžko radí. Ten vidí věc zcela jinýma očima, než jeho okolí. A proto myslím, že tento příběh nevšední a nenormální lásky by měli vidět všichni zamilovaní, aby se jim případně pootevřeli kukadla. A že příběh skončí na samotný závěr nečekaně a dokonale? To bych tedy netvrdil komentátorko Jeanne. Ba naopak, zaslepenost vyhrála a rozum zůstal v koncích. Nebo !!?? ... ohh, ne !! ... že by mi něco v těch metaforách uniklo? :-) Očekával bych závěrem dramatičtější, zmateným rozumem a rozdrásanou duší vyprodukované vyústění, ale tenhle konec se dal s přihlédnutím na předcházející průběh děje předpokládat. Ach ta láska, .... je opravdu slepá! (30.12.2008)

"Tvé tělo není obscénní. Obscénní je způsob, jakým si tě ten pán prohlížel. A to, na co myslel." Mám podezření, že tohle bylo umění. To by totiž vysvětlovalo, proč jsem se tak nudil, i když se před kamerou producírovala nádherná Genevieve. On tam totiž s ní byl i intelektuální plácal Renaud a ten mě dost nebavil. Možná i on byl nádhernej, v čemž se ovšem tak nějak nevyznám, ale ta jeho tyranská dušička plná skrývanýho citu mě dost nudila. Být Genevieve, tak ho přetáhnu pánví a jdu si užívat s nějakým jednoduchým nadržencem. Třeba se mnou. Leč nestalo se a tak jsme spolu všichni tři trpěli až do konce. (23.02.2023)

Klasická hra kočky a myši, dovedená do absurdních hodnot tím, že jste nuceni "nerozumět" myši, která se kočky může kdykoliv zbavit. Chybějící síla myši to učinit je v našem případě nahrazena zvrácenou citovou vazbou Geneviève k Renaudovi. Obrovské zklamání, protože mnou popsané (alespoň v HCE v dabingu) nefunguje. (04.07.2010)