Láska na polštáři

Komentář může obsahovat náznaky spoileru. Vadimovy filmy mě nikdy moc nebraly - už kdysi jsem o něm prohlásil, že jeho osobní život daleko zastínil ten pracovní - a v podstatě jediný důvod, proč chtít vidět zrovna tento, se jmenuje Brigitte Bardot, protože ona je zde zcela úchvatná a oslňující, a přijde mi vlastně trochu zvláštní, že její krása není ve filmu nijak tematizována a žádná z postav se o ní nijak nezmiňuje, jako by to vlastně bylo něco zcela samozřejmého, že se tak atraktivní žena, která musí být neustále obletována hejnem nápadníků, upne zrovna na psychicky nevyzrálého flákače a alkoholika se sebevražednými tendencemi - okolnosti, za nichž se Geneviève s Renaudem seznámí (ona ho nalezne v bezvědomí a zachrání mu život díky tomu, že omylem zasunula klíč do zámku jiného hotelového pokoje a šlo jít to otevřít - btw. na této chatrné stavbě výchozí zápletky je dobře vidět, jak nevalnou úroveň měly Vadimovy scénáře), osobně považuji za dostatečně varovné pro každou rozumně uvažující ženu, aby se takovému potenciálnímu partnerovi obloukem vyhnula - věc ale bohužel komplikuje ženská obliba opečovávat slabší jedince, obzvláště jsou-li obdařeni takovým šarmem, jako Robert Hossein (byť jsem si celou dobu říkal, že on snad v celém filmu nosí pořád to jedno stejné sako a košili, což mi přijde strašně nechutné). A proto musím říct, že mě finální rozuzlení nasralo podobným způsobem jako třeba závěr o rok mladšího snímku Andělská zátoka, v němž si podobně nerozumný mladý muž také nedá říct a opět se vrátí ke své osudové ženě, která je stižena těžkou závislostí na hazardu a stahuje svého milence ke dnu - stejně tak Geneviève bere v závěru Renauda na milost, což mi přijde hrozné, protože jsem celou dobu doufal, že se vymaní z jeho tenat. Nicméně tu finální scénu lze interpretovat více způsoby a toto je jen jeden možný pohled a je klidně pravděpodobné, že jiný divák to pochopí jinak. Každopádně mě to ale moc nebavilo, ten film se líně táhne odnikud nikam, hlavní postavy nemusí řešit existenční starosti, protože Geneviève zdědí velké jmění (další nevalná scenáristická obezlička), a tak se jen sytí svou přítomností, až pohár Geneviève konečně přeteče (jediná dobrá scéna z celého filmu, kdy opilý Renaud před zraky Geneviève odchází na pokoj s pouliční kurvou) - aby to pak stejně celé skončilo tak jako to končí, což pro mě osobně byla hodně nepříjemná "odměna" za to, že jsem tomu filmu věnoval 100 minut života. V mém případě to ovšem pro to okouzlení z Brigitte Bardot přece jen za to stálo, ale současného diváka to jinak podle mě už nemá moc šanci oslovit. K filmu jsem navíc nesehnal české titulky, takže jsem ho musel vidět v příšerném českém dabingu z roku 2007, který tomu výslednému dojmu taky bohužel dvakrát nepomohl. Mít možnost vidět to v kině v originále, mohlo to být dost možná celé o něčem jiném. (26.03.2021)

Scénář je naprosto přesný, opravdu jako ze života. Láska zlomí nakonec i toho největšího cynika, a tím je náš Robert Hossein v roli borce po nepovedené sebevraždě. Bardotka ho zachrání, zjistí, že si tak trochu jeden druhému zbyli, začnou spolu spát, chvilku se přetahují o to, kdo bude ve vleku a komu to bude tak trochu jedno. Poté oba zjišťují, že jeden bez druhého nedají ani ránu. A cesta k tomu zjištění je dosti klikatá, dlážděná spory a naschvály, stavy štěstí i zoufalství, snahou zbavit se závislosti na tom druhém. Obě role, mužská i ženská, jsou napsány velmi dobře, oběma hercům na tělo. Je to výborný film. Po "A Bůh stvořil ženu" je to druhý Vadimův film za pět hvězd...a pan režisér mě začíná zajímat...85% (28.02.2016)

Ten, kdo psal obsah k tomuto filmu, se díval zřejmě na něco jiného, nebo si to trochu jinak vysvětlil. Je to jeden z největších opusů o lásce, zachycený na filmový pás. Rozjíždí se nenápadně. Jako pouhý dotek náhody a letmé setkání dvou rozdílných lidí. Spořádaný životní styl v jediném okamžiku ztrácí svůj význam. Nezůstane jediné slovo minulosti, není ani žádný pohled do budoucnosti. Je jen přítomnost. Syrová, lehkomyslná, bouřlivá. Přeměňuje oba dva zúčastněné. Ve všech možných barvách strachu. Nenechává jediný základní kámen. Převrací, bourá, unáší. Překonává etiku a pokořuje tabu zakořeněné křesťanské morálky. Zbourá všechno, co bylo předtím, aby vybudoval něco, nad čím obyčejný člověk bude nechápavě kroutit nesouhlasně hlavou. Renaud Sarti (skvělý Robert Hossein) je velice svérázný člověk, který se vymyká všem škatulkám. Nelze uchopit a ani pochopit. Je to talentovaný muž, bohém, bouřlivák, ztroskotanec. Dostává a bere si. Bojí se otevřít a je sevřen strachem. Ze sebe samého, z života, z citu, z úspěchu, ze zklamání. Utíká před svým strachem, tupí ho alkoholem. Bláznivá gesta vyhání až do extrémů, šílenství a nebezpečnosti. Přesto nepoznal nikdy nic silnějšího, vznešenějšího a uspokojivějšího. Geneviève Le Theil (dobrá a půvabná Brigitte Bardot) je existenčně zajištěná mladá žena. Je vytržena ze svého poklidného života a vržena do uragánu citů. Zbavuje se předsudků, ponořuje se do přítomnosti pohybů. Přeměna je bolestivým procesem, který testuje její hranice tolerance a sílu hloubky. Nakonec vychází obrozená a silnější. Její vytrvalost proměňuje vše. Z dalších rolí: laskavý a chápavý sochař Katov (James Robertson Justice), starostlivá Genevièvina matka (Jacqueline Porel), odstavený snoubenec Pierre Leroy (Jean-Marc Bory), básník Coco (Jean-Marc Tennberg), a Katovova přítelkyně Raphaële (Macha Méril). Láska slaví svůj triumf. Ve svých citech, ve svých prožitcích, ve své rozpínavosti, která překračuje vše uchopitelné i neuchopitelné. (29.12.2014)

Hned jak Roger Vadim uviděl Briigitte Bardot, tak se do ní zamiloval a provdal se za ní. Hezká věta v jeho autobiografii:-) S mnohými recenzenty souhlasím, ale přece jen mám zvláštní pocit, že se místy tlačilo moc na pilu. Ty hysterické záchvaty rvaly uši, jistá upjatost postav mě trochu rušily a já se chytla až v té druhé polovině, která byla i myšlenkově hutnější. To se mi zdá na vysoké hodnocení dost pozdě. Robert si svou roli mužského, který je unavený životem daleko víc užíval než Brigitte, která má sice moc hezkou tvář i postavu a kamera se jí snažila zvýraznit, co to dá, ale co se týká její výrazové škály, tam bych měla výhrady. Nedá se nic dělat, ale Hosseinova hraběte z Angeliky snad už žádná jiná role nepřekoná, tam ho mám pevně zafixovaného a některé melodie mi ho přímo evokovaly. Za mě mírné zklamání. (27.08.2015)

Klasická hra kočky a myši, dovedená do absurdních hodnot tím, že jste nuceni "nerozumět" myši, která se kočky může kdykoliv zbavit. Chybějící síla myši to učinit je v našem případě nahrazena zvrácenou citovou vazbou Geneviève k Renaudovi. Obrovské zklamání, protože mnou popsané (alespoň v HCE v dabingu) nefunguje. (04.07.2010)