Láska na polštáři

Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit zdejšími rozporuplnými komentáři a oficiálním textem distributora, který vypadá, že patří k jinému snímku. Musím dát plně za pravdu Jeanne: je to krásný film. Dobře vychovaná a skrznaskrz slušná samaritánka s pečlivě uspořádaným životem, kde všechno má své místo a vztahy jsou dokonale naleštěné, si jednoho dne nastěhuje do bytu exkluzivní exemplář neúspěšného sebevraha a úspěšného alkoholika, který o nic a za nic nestojí. Ona si myslí, že umí žít, on už o sobě ví, že to neumí. Otázkou je, jestli to dovedou jeden druhého naučit, nebo se vzájemně zničí, jestli je jejich vztah cestou nebo začarovaným kruhem. (09.04.2014)

Hned jak Roger Vadim uviděl Briigitte Bardot, tak se do ní zamiloval a provdal se za ní. Hezká věta v jeho autobiografii:-) S mnohými recenzenty souhlasím, ale přece jen mám zvláštní pocit, že se místy tlačilo moc na pilu. Ty hysterické záchvaty rvaly uši, jistá upjatost postav mě trochu rušily a já se chytla až v té druhé polovině, která byla i myšlenkově hutnější. To se mi zdá na vysoké hodnocení dost pozdě. Robert si svou roli mužského, který je unavený životem daleko víc užíval než Brigitte, která má sice moc hezkou tvář i postavu a kamera se jí snažila zvýraznit, co to dá, ale co se týká její výrazové škály, tam bych měla výhrady. Nedá se nic dělat, ale Hosseinova hraběte z Angeliky snad už žádná jiná role nepřekoná, tam ho mám pevně zafixovaného a některé melodie mi ho přímo evokovaly. Za mě mírné zklamání. (27.08.2015)

Mierne sklamanie, rozhodne to ale neodbijem jednym spuntom. Za prve, milujem mladu Brigitte Bardot, vtedy ked bola mlada zena, bola fakt k nakousnuti, a teraz je to uz stara pani, stale vsak vie hrat. Klasicka hra na kocku a mys, On sa do nej zamiluje, ona vsak nevie, ze on je brutalny nasilnik ........ dialogy casto nielen priemerne, ale az vatovo plane plky, sklamany som, toto je moje najvyssie mozne hodnotenie filmu : 69 % (21.10.2020)

Vadimův úsměvný pokus o psychologickou studii odcizení moderního člověka, jehož italskou inspiraci stvrzuje toskánské finále. Režisér suverénně vládne svými loutkovými postavami a neúnavně je postrkuje po schematické dějové ose, bezmála donekonečna. Hlubinný ponor do duší rozkolísaných nesrozumitelným pocitovým puzením, probouzejícím instinkty a matoucím myšlení, který by měl divákem spíše otřást a vybídnout ke konfrontaci, nemístně estetizuje (a podnětnost tak oslabuje) imaginativně přebujelou konstrukcí pateticky prožívaného střetu mezi buržoazním nehybnem interiérového ženství (symbolicky kříšeného /krbovým/ ohněm) a agresí bezradné umělecké bohémy vyzbrojené výlučně klišovitými nápodobami života (s naivně se vracejícím quijotským leitmotivem). Výsledek není krásný (ani dojemný), nanejvýš atraktivní… Charmant, rien de plus. (18.10.2015)

Klasická hra kočky a myši, dovedená do absurdních hodnot tím, že jste nuceni "nerozumět" myši, která se kočky může kdykoliv zbavit. Chybějící síla myši to učinit je v našem případě nahrazena zvrácenou citovou vazbou Geneviève k Renaudovi. Obrovské zklamání, protože mnou popsané (alespoň v HCE v dabingu) nefunguje. (04.07.2010)