Obsahy(1)
Maurice pracuje u cizinecké policie, je starý mládenec, miluje španělskou hudbu a veškerý volný čas tráví v podniku hrajícím španělskou muziku. Jeho profese je důvodem, proč ho kolega, komisař Lancret, požádá o spolupráci při vyšetřování vraždy. Stopy jsou jasně spojeny s pobytovými vízy. (Snorlax)
Recenzie (1)
Uf, tento film jako komedii ve výsledku rozhodně nevnímám. Jean-Pierre Mocky se přesto nezapře svým často bizarním humorem, silně nezávislým stylem či oblibou osamělých postav kráčejících proti davu. Tentokrát na scénu přivádí hned dvě klíčové postavy osamělých vyšetřovatelů dvou generací, jejichž spojení uprostřed změti vražd, jiných krutostí a sbírky podivných existencí vytváří příležitost jedinečných okamžiků ke vzájemné útěše a také útěše před okolím nasatým kriminalitou. Přestože jejich hlavním cílem je vyšetřit zákoutí další a další lidské oběti, v jejich vzájemných setkáních a dialozích se jakoby pro mě občas na chvíli zastavil čas plynutí děje a já rozjímavě hltal každou takovou chvíli pro lidské povídání bez okolitého „nánosu“. Spolu s ústředními motivy Cosmovy hudby se podařilo Mockymu do panoptika špíny, podsvětí a bizáru dostat silnou melancholii, v níž doznívá marné volání po spravedlnosti a ideálnějším světě. Závěr bych si přál holt jiný, nesrovnávám se s ním zrovna snadno... ovšem herecké výkony Charlese Berlinga a (ne)stárnoucího Michela Serraulta byly vynikající. Také mě upoutala zajímavá práce se zvukem, když se do pozadí dialogů kromě hudby promítají často se silnou intenzitou různé zvuky, např. častý ruch vlaků z povzdálí. Po bujaře rozesmátém zážitku z o rok mladšího Dobrovolníka od stejné „firmy“ Mocky–Serrault tentokrát naprosto protikladné emoce, možná až nečekaně, ale obojí pro mě stálo za to. [85%] ()