Deti z močarísk

Tohle je film, při němž nemám co řešit. A když nemám co řešit, nepotřebuji o něm ani psát. Řešení se ukáže hned na začátku a další děj (?) ho jen potvrzuje. Nic nového k němu nepřidává, jen ho rozšiřuje, a tím potvrzuje. Jean Becker je pokračovat té nejlepší lyriky francouzských románů. Pozn. (celkem nesmyslná): Představuji si "Paní Bovaryovou" natočenou Caludem Chabrolem (rozhodne ne podle mých představ), jak by ji udělal Jean Becker. Možná si to stačí promítnout v hlavě..., ale to už by zas nebyl Jean Becker. Pozn. 1: Hloupý Riton zde dává na pravou míru známé, byť značně pokleslé, provolání chytrého Václava Havla: "Trpělivost a víno vítězí nad uspěchaností a silou!" Pozn. 2: Flm velmi bystře akcentuje problém svobody! Pozn. 3: Včera (2. listopadu!) jsem našel, kromě hřibů kovářů, největšího hřiba pravého, kterého jsem kdy viděl. Zítra bych šel třeba na slimáky... a když bude škaredě, budu fermentovat tabák. (02.11.2017)

Idylicky poklidný příběh s motivem přátelství je příjemně osvěžující zážitek. Bez pochyby lze zde hovořit o velmi kvalitním filmu, což je zřejmě dáno i tím, že to je prostě ta typická francouzská poetika, která umí téměř pokaždé upoutat takovou tou laskavou pohodou všedních věcí a zapůsobit plnou silou, (alespoň u mne to funguje). Kromě toho film zaujme i vtipnými dialogy. Tím jako celek povyšuje dílo nad standardní úroveň. Co je však nejpodstatnějšího, že jsem prožil hezký večer s Garrisem a Ritonem tak trochu na vlastní oči:-)) (27.03.2011)

Možný spoiler : "A zelený ráj dětské lásky, ráj nevinnosti plný zábavy........nevinný ráj, plný kradmého potěšení." Ten, kdo očekával drama plné zvratů se strhujícím závěrem, tak se nedočkal. Kdo viděl Rozhovory s mým zahradníkem, tak ví, o čem mluvím. Je to příběh nádherných vzpomínek na dětství, vyprávěný teď už letitou Ori Ori, jednou z dětí, která v mokřinách vyrůstala. Děti z mokřin je přesně ten typ filmu, které miluju a kde se můžu stoprocentně spolehnout na to, že budu víc než spokojená. Téměř po celou dobu jsem si přála být tam se všemi přáteli v té zelené dřevěné boudě u mokřin s pocitem, který tam vyjádřil pan Richard (žabožrout), neustále prchající před svou snobskou rodinou: "Nikdy jsem nebyl tak bohatý, jako když jsem žil tady." Opět úžasná atmosféra francouzského venkova, kterou jsem okamžitě nasákla s prolínajícími se osudy pár přátel. Vykreslení všech postav bylo dokonalé, od Ritona s neodmyslitelnou sklenkou vína, kterého zahrál bravurně Jacques Villeret, přes pana Amédéeho, až po hlavní pilíř celého přátelského seskupení Garrise, kterého se bezchybně zhostil Jacques Gamblin. Vynikající, hluboce lidský a hlavně moc příjemný film, který vás pohladí na duši. Díky Jeane Beckere za takové filmy ! (10.12.2012)

Co říct? Pohlazení duše od francouzské kinematografie, ten čas nevinného dětství a meziválečná doba, kdy chudí neměli lehké časy. A přesto byli bohatí, svou čestností, přístupem k životu, humorem. Tam, v mokřinách, v dřevěných chudých domcích, nádherné přírodě, tak, jak nám vyprávěla babička Cri-Cri, svýma očima ponořená v dětství. Skvělá režie, herci i hudba. (13.02.2019)

Čistokrevná krása duše. Mně se po tom konci nedostávají slova, film o svobodě a přátělství, jistě ano, ale především o časech kdy nemateriální věci neovlivnovali naše štěstí a hon za konzumem byl na míle daleko. Ke štěstí stačilo natrhat konvalinky, pochytat žáby a dát si s přáteli dobrou láhev vína. Jean Becker umí pracovat s lidskou povahou jako nikdo druhý, nádhera. (27.08.2016)