Nebožtíci

Jakožto fajnšmekr přes francouzské dobové komedie a příznivec Louise de Funése jsem si alespoň odškrtl další položku. Ale proč by se na to měl podívat někdo mimo tuto oblast bych říct nedokázal. I já sám jsem se velkou části filmů pronudil. Nejtěžšší bylo se do něj vůbec dostat. První půlhodinu se totiž opravdu prakticky nic neděje, jen skupina chlápků furt o něčem blbě kecá (jednou v hospodě, pak v divadle, záhy na večírku ale kdyby to dělaly třeba na veřejných záchodkách vyšlo by to nastejno), přičemž jsem neměl ani páru o čem vlastně. Mezitím Funés odkgráluje manžela své milenky. Sice jsem teď vyzradil asi jediný zvrat filmu, který nespočívá vtom že někdo začne blbě kecat a který nám dokonce představuje vždycky milého cholerika Ludvíčka jako vraha. Jenomže alespoň na to teď připádný čtenář už nemusí koukat. A kdyby pořád chtěl, souhlasím s dopitakem, že je lepší radši nic nečekat. Lautner asi chtěl natočit osobitou komediii ale zapomněl ji dát osobitost. Tohle není ani vtipné, ani dramatické, ani experimentální, tohle není z velké části skoro vůbec žádné. Sice si v poslední době občas stěžuju na to jak Funés zabředl v době své slávy do jednoho typu rolí choleriků ale možná díky bohu za to. Protože sledovat ho jako floutka, co sice pořád fňuká ale zároveň se neštítí vraždy ve spojení s jeho typickými grimasami je fakt divný pocit. Ale díky bohu za to, protože i když Funés hraje divnou postavu a nemá co hrát, tak své minimické a hlasové úmění má již celkém zvládlé a díky těmto věcem se dají Nebožtící bez problémů dokoukat. I Michel Serrault je zde již milý a taky jen naraží na to, že nemá co hrat. Přičemž jejich spojení s Funésem je unikátní a škoda, že se v době jejich větší slávy se nezopakovalo v lepším provedení. I tady když se děj alespoň trochu rozběhl jsem si jejich ojedinělé společné scény i přes scénáristickou bídu a málo prostoru pro vytvoření vzájemné chemie dokázal částečně užít. Co se týče menších pozitiv k filmu, minimálně poslední půlhodina už taky nebyla tak špatná a nějakou osobitou atmosféru to pro zasvěcené snad i mělo. Ale například podivné monology postavy strýce v podání nesnesitelně přehrávjaícího Francise Blanche a věty typu ,,Zhyň v pekle jako Jidáš´´ zase Nebožtíky stavěly do podivné škatulky dobové kuriozity, ze které se nevymanily. Když si uvědomíme, že o rok později (rok výroby je zde chybný) již vznikl první Četník, Ouryho Smolař....Tak radši nic. NIC MOC (22.10.2020)

Problémy s mŕtvolou a k tomu stratený výherný tiket, to sú solídne témy, aby dokázali naštartovať riadne bláznivú komédiu. To sa ale nepodarilo, pár scén je zábavných, ale väčšina filmu je len o nudných dialógoch. Dosť veľkým sklamaním je Louis de Funés, až príliš sa tu drží na uzde a príliš zábavy si s ním neužijeme. Serrault je o dosť lepší, väčšinu vtipných momentov zaobstará práve on. Ale všetkých hercov tu zatieni Mireille Darc, ktorá nikdy nebola krajšia a ten jej dekolt :-O (02.04.2022)

Snímek se měl dějově věnovat první půl hodinu více zápletce s Jacquesem, a ne blbinám mimo toto dění. Prakticky to mazalo celou snahu skvělého komika, který však zde nemohl, nebo nechtěl své umění rozjet naplno. Udělal to tedy až ke konci ve scéně v nemocnici. Takže, pane Funési, celá dvacítka je pro vás a desítka pro paní Mireille Darcovou. Když nebyl vidět pan Funes, alespoň bylo na co koukat. No a za děj dám též pouze desítku, protože to místy strašně stagnovalo. (23.08.2023)

Nebožtíci jsou celkem sympatickou komedií, ale jejich problémem je hlavně to, že ačkoliv pracují s na komedie naprosto geniálním námětem, ze kterého lze hodně vytěžit, nakonec zůstal jejich potenciál nevyužit. Herecky je to parádní, Funés exceluje (na nemalém prostoru), Mireille Darc je neskutečně nádherná a sexy a ostatní jsou taky výborní. I zápletka je rozjeta výborně, ale bohužel to ke konci nějak ztrácí dech, což je zrovna v tomhle případě fakt velká škoda. Nicméně užil jsem si to, rozhodně nejde o ztrátu času. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec jsem se přiklonil k tomu, jaké si tenhle film zaslouží - nejen v rámci žánru najdete i lepší filmy. Stejně tak jako v kariéře Louise de Funése, samozřejmě. Příjemná jednohubka, kterou ale podruhé už vidět nemusím. 65%. (14.06.2020)

Rok 64 je rokem kdy Funès definitivně prorazil mezi nejlepší. A to cestou: Smolař > Nevídáno, neslýcháno > Četník ze Saint Tropez. Byl už docela vyzrálí i předtím, v divadlech již dávno získal respekt s Oscarem, o jeho popularitě svědčí i fakt, že rok 61 byl jeho posledním kdy ještě mohl klidně najíst v restauraci. Ve filmu ale až do ,,St. Tropez,, nedostával vždy role jaké by si představoval. To všechno jsem napsal jen proto, že ho v komentářích častěji označí za ještě ne příliš dobrý, atd. Není to tak, jen kvůli těm důvodům, mezi jeho dřívější filmy musíme více motat aby jsme našli i takové, kde se mohl výrazněji ukázat. Tento film taky není skoro o ničem, nebýt jeho tak dávám horší hodnocení. 2,5/5 (17.12.2014)