Recenzie (1)
Čím by zůstal další Mockyho film bez režisérových ostřílených bardů typu Serraulta nebo Lonsdalea v nadstardantně kreativných výkonech (i když z ojedinělých účinkujících se tu dost zdařile přidává i Robin Renucci), bez Mockyho „cirkusu“ jeho oblíbených epizodkářů a neúvaně stylizovaných podivných postav (ať už podivných výzorem, dikcí, chováním nebo i klidně vším dohromady), bez svérázně podané krimi zápletky s nějakým (více či méně groteskním) střetem protichodných hodnot, mocí a stran, bez břitkých dialogů a hlášek, bez Cosmovy hudby, bez stylu vyprávění lehce matoucím formou, kdy tentokrát zpočátku (částečně) nekompaktně sestříhané a seřazené scény najdou ve druhé polovině vyústění v plně souvislý napínavý celek honu na záhadného vraha a zároveň na celé podsvětí plné dvojitých agentů... Opět jednou jsem se u filmíku pana režiséra velice bavil a až na zřídkavé krátkodobé záchvěvy se znovu cítil na další zastávce u Mockyho tvorby jako doma... dokud nepřišel konec a já si podobně jako u Rudého Ibise (ke kterému mi přijde tahle Fretka z dřívější tvorby nejblíž) řekl: „a dál už nic?“ Nj, jenže čím by také zůstal další Mockyho film bez znepokojivě nedořčeného zvratu a v něm provokativního sdělení, žejo... Tak ještě, že svůj nepříliš potěšující pohled na svět zjemňuje Mocky takovou nadsázkou. [80%] ()