Krást se musí umět

"Gastone, podívej, mrtvola!" Francouzské komedie mohou být skvělé i bez hvězd typu Funése, Belmonda či Richarda. To dokázala Klec bláznů či Sedmá rota. Dokazuje to i tento film, který blahé paměti Prima vysílala po názvem Krást se musí umět. Vypráví o dvou smolařských lupičích (Michel Serrault, Jean Lefébvre), kteří zpackají krádež auta pro svého šéfa (Bernard Blier). Ten je nejprve vyhodí, ale pak zjistí, že pro svůj budoucí plán potřebuje dva ne moc chytré chmatáky. Povolá je zpět a vyřkne plán. Chce vyloupit spořitelnu, konkrétně 500 milionů franků. A jak? "Přes hajzly!" Ano, přes veřejné záchodky na nádraží, které se spořitelnou sousedí. A to v plném povozu. Po nácviku a přípravě může akce začít. Všichni tři, Blier, Serrault i Lefébvre, na sebe obléknou nespočet převleků (o skotský kroj se dokonce pohádají) a akce probíhá v pořádku, jen se občas ozve hajzlbába v mistrovském podání Tsilly Chelton (Richardova teta z Roztržitého). Vše by mohlo dobře dopadnout, nebýt... pár okolností a pointy, kterou neprozradím. Námět napsali Christian Clavier, Thierry Lhermitte a Gérard Jugnot, kteří v té době spolu s ostatními Splendid vystupovali ještě po kavárnách. Všichni tři si tu také zahráli. Lhermitteho jsem si nevšiml, Clavierovu "šik" postavu a Jugnota si jako vrátného, který má problémy s ledvinami, ovšem užijete. P.S. Serrault a Lefébvre se jmenují úplně stejně jako Jean Gabin a René Dary v Nesahejte na prachy. Pokud je to schválně, je to celkem dobrý vtip :). (04.05.2005)

A je to na francúzsky spôsob, ale bez tradičného francúzskeho humoru. Veľmi suchá komédia s minimom vtipných momentov, myslím že boli presne dva, ktoré donútili moje ústa k úsmevu. Čakal som rozhodne viac podľa tunajších vychvaľovacích komentárov. Jediné, čo za niečo stálo, boli prevleky. Videl som desiatky oveľa lepších francúzskych komédii zo 70-tych rokov. (08.01.2022)

Úžasná komedie z té mnou nejmilovanější éry. Neznal jsem ji, ale o to více jsem si ji užil, a jsem si jistý, že to nebylo naposledy. Pánové Blier, Lefebvre a Serrault totiž na těchhle veřejných záchodcích roztočili obrovsky zábavný kolotoč, kterému Tsilla Chelton dodala ještě vyšší otáčky, a jak všechno dopadne, si nemůže být jistý snad nikdo. V dokonalém vesmíru by Krást se musí umět (on už ten původní název naznačuje, že tohle nebude úplně normální záležitost v tom nejlepším smyslu) u nás bylo už dávno stejnou klasikou jako ty nejlepší francouzské vylomeniny. (02.11.2021)

Fracouzská komediální taškařice v tom nejlepším slova smyslu - a netřeba hereckých extratříd typu Bourvil, Funés nebo Belmondo. V Besnardově komedii se všichni tři (čtyři) hlavní herečtí představitelé bezvadně doplňují, což vynikne zejména v prakticky všech scénách odehrávajících se na veřejných záchodcích. Navíc mě příjemně překvapil i dabing (zřejmě devadesátá léta, vysílala TV Prima), který se svou kvalitou blíží českým dabingům francouzských filmů z let šedesátých a sedmdesátých. (09.02.2016)

Vážně? Vážně! Viděl jsem už tři jiné komedie Jacquese Besnarda a všechny dostaly ode mě sotva 3 hvězdičky (ta třetí šla většinou ještě navíc za pana Serraulta). Nešlo o vyloženě špatné záležitosti, ale fungovaly s odstupem času tak na půl plynu a doprovázela je řada viditelných slabin či nepříliš využitý potenciál. Teď jsem viděl Krást se musí umět a nevycházím z údivu, protože: 1. Besnardovi se výjimečně povedl v rámci žánru kousek ne nadprůměrný, ale přímo mimořádný, který funguje skvěle i jako celek; 2. krimi komedie o nevyzpytatelných podvodníčcích je to ještě bláznivější a svižnější, než Sequensův "zemanovský" úlet Třetí housle (snad jen nějaká ta Liškova hudba mi zde chyběla k dokonalosti ;)); 3. nejsem si jist, zda to nebude tím dabingem, ale výjimečně mi nevadil ani Jean Lefebvre, který snad dokonce i umí hrát, když chce. Báječná podívaná! Dokonale promyšlený neotřelý plán, jak vykrást trezor z opačné budovy skrze zdi. Téměř dokonalé provedení prošpikované řadou hlášek, vtipných nápadů a jiných hlodů, které občas stroskotá na naprosto nečekaných maličkostech a drobné nepozornosti. Herecké trio v čele s Michelem Serraultem každou chvíli v nejrůznějších převlecích, někdy také s odlišným přízvukem. Jako bonus malé osobní asociace na oblíbené neo-noiry (Rozhovor – odposlouchávání přes zeď stetoskopem od záchodové mísy; Zloděj – vloupání do trezoru pomocí jisřkivé svářovací tyče). A věříte-nevěříte, víc než polovina filmu se odehrává na WC!! „Některé chvíle jsou nesmrtelné. Jdu si sednout!“ ♥ [95%]                                                                                                                                                                                                                                   Aktuzalice 13.11.2021: Viděno potřetí, poprvé v originálu, který je minimálně stejně skvělý (možná i lepší) jako český dabing, ale stejně jako u Krys z temnot jsem zůstal párkrát mírně zklamán, když zde zaznívaly úplně jiné hlášky, než jaké jsem si oblíbil v dabingu (např. místo větičky "Některé chvíle jsou nesmrtelné." zazní v originálu věta s významem "Každá minuta se počítá..."). Nicméně potvrzuji, že Lefebvre, když chce, skutečně umí naplno hrát i bez pomocí cizího hlase. ;-) Nejvíc miluji Serraulta jako rybáře s fůrou nářádí + Angličana s deštníkem, pak ještě Bliera v prvním převleku s cylindrem a brýlemi, hodně si vždy vychutnávám atmosféru noční loupeže... Dokonce po čase na mě výrazně lépe působilo i posledních 20 minut, které se mi viděly dříve trochu slabší, sice se nesou oproti zvyšku v dost komorní náladě, ale zároveň mají v sobě i trochu psychologie a na krátkém prostoru i zajímavý motiv navíc (jakýsi příchod deprese a pocitové letargie po jednom velkém úspěchu). Jenom nevycházím z údivu, že jsem před rokem snad postrádal nějakou hudbu Zdeňka Lišky. Ta zdejší od Gérarda Calviho je totiž taky úžasná... :o) (11.10.2020)